Náhrada za duši

22. neděle v mezidobí

Boží povolání v sobě skrývá ohromnou sílu: jako neodolatelný a neodvolatelný závazek, který člověk, jehož duše touží po Bohu,rád přijímá i s následujícím násilím, které musí snášet uvnitř i navenek jako svatý Jeremiáš. On byl nadto navenek pronásledován od vlastního lidu, od židů. Autobiograficky o tom svědčí v dnešním prvním čtení:

    Svedl jsi mě, Hospodine, a dal jsem se svést; byl jsi silnější než já a přemohls mě! Celý den jsem na posměch, všichni se mi vysmívají: Kdykoli mluvím, musím křičet, ohlašovat násilí a zpustošení; Hospodinovo slovo se mi stalo pohanou a posměchem po celý den.
    Řekl jsem si: "Nebudu se již o něho starat, nebudu již mluvit jeho jménem."
    Tu se Hospodinovo slovo stalo v mém nitru hořícím ohněm, zavřeným v mých kostech; snažil jsem se ho snést, ale nebylo to možné.

Veliká touha lidské duše po Bohu zaznívá z úst Žalmisty: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.

Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.

Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa.

Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám. Má duše lne k tobě, tvá pravice mě podpírá.


Ve druhém čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům Apoštol vyznává, že ti, kdo jsou povoláni být v Ježíši Kristu „bratry“, jsou voláni svým Přítelem a Pánem Ježíšem k oběti: jejich život se má stát obětní bohoslužbou, čerpající z bohoslužby Ježíšovy na kříži.

    Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: Přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.


V dnešním evangeliu podle sepsání svatého Matouše vysvětluje Ježíš svým učedníkům, „že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen.“  

¨

V srdcích učedníků jakoby se všechno obracelo naruby! Jak je možné, aby „Kristus, Syn živého Boha“ mohl trpět až k smrti? Apoštol Petr se vzbouří, nepřijímá tuto cestu, chopí se slova a říká Mistrovi: „Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!“ 
¨
Zřetelně tu vystupuje rozpor mezi Otcovým plánem lásky, který jde až k darování jednorozeného Syna na kříži pro spásu lidstva, a očekáváním, přáním a plány učedníků. Stejný rozpor se objevuje i dnes, když se v realizaci vlastního života orientujeme výlučně na úspěch ve společnosti, fyzický a ekonomický blahobyt a nemáme na mysli věci božské, ale lidské. Myslet podle světa znamená odsouvat Boha stranou, nepřijímat jeho plán lásky, či dokonce bránit mu v naplňování jeho vědoucí vůle. Proto Ježíš říká Petrovi obzvláště tvrdá slova: „Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě“. Pán nás učí, že „cesta učedníků je v následování Jeho, Ukřižovaného. Ve všech třech evangeliích přece vysvětluje toto následování ve znamení kříže... jako cestu „ztrácení sebe sama“, jež je člověku nezbytné, protože bez toho není s to sám sebe nalézt“

Ježíšova tvrdá slova následují na duchovní cestě, již prožívá Kníže apoštolů Petr, po jeho vyznání božství Ježíšova u Cesareje Filipovy, kdy odpověděl za všechny: „Ty jsi Kristus!“ - Mesiáš. Tato Petrova odpověď, která nepochází „z jeho těla a krve“, nýbrž mu byla dána Otcem, jenž je v nebesích, v sobě nese jako zárodek budoucího vyznání víry Církve. Avšak Petr ještě nepochopil hloubku obsahu Ježíšova mesiášského poslání. Dokazuje to krátce nato, když vychází najevo, že Mesiáš, kterého následuje ve svých snech, je velmi odlišný od toho z Božího plánu. Když Ježíš prohlašuje, že Mesiáš musí trpět, Petr se pohoršuje a protestuje, čímž vyvolává Ježíšovu velmi ostrou reakci. Petr chce, aby Mesiášem byl „božský člověk“, který splní očekávání lidu tím, že všem vnutí svou moc; Ježíš se prezentuje jako „lidský Bůh“, jenž očekávání zástupů obrací naruby a nastupuje cestu pokory a utrpení. Je to důležitá volba, kterou se i my musíme vždy znovu učit: buď dát přednost vlastním očekáváním a přijmout Ježíše v pravdě jeho poslání a odložit stranou příliš lidská očekávání. Petr ve své vznětlivosti neváhá vzít si Ježíše stranou a zasypat ho výtkami. Ježíšova odpověď boří všechna jeho falešná očekávání a vyzývá ho k obrácení a následování Ježíše: „Jdi mi z očí, satane! Neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské“. 

Apoštol Petr se tak učí, co to znamená opravdu následovat Ježíše. Je to jeho druhé povolání, analogické s Abrahámovým: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho“. 

Požadavky na ty, kdo následují Ježíše, jsou náročné - je-li to nutné, člověk se musí umět zříci celého světa, aby zachránil svou duši. Svatý Petr přijímá výzvu, i když s námahou, a jde dál ve stopách svého Mistra.

Tato Petrova obrácení e celá jeho osobnost jsou pro nás velkou útěchou a velkým poučením. I my toužíme po Bohu, i my chceme být velkorysí, ale i my očekáváme, že Bůh ve světě uplatní svou sílu a změní jej podle našich představ, podle našich potřeb. Bůh zvolil jinou cestu. Bůh zvolil cestu změny srdcí prostřednictvím utrpení a pokory. A my, stejně jako Petr, se musíme stále znovu obracet. Musíme následovat Ježíše, a ne jej předstihovat „ On nám ukazuje cestu. Tak nám Petr říká: Ty si myslíš, že je třeba změnit křesťanství a že znáš recept, jak to udělat, ale tím, kdo zná cestu, je Pán. Pán je tím, kdo říká mně, kdo říká tobě: následuj mě! A musíme mít odvahu a pokoru následovat Ježíše, protože On je cesta, pravda a život.¨


Stejně jako k učedníkům také k nám se Ježíš obrací s výzvou: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě!“ Křesťan následuje Pána, když s láskou přijímá svůj vlastní kříž, který se očím světa může jevit jako prohra a „ztráta života“, s vědomím, že jej nenese sám, ale s Ježíšem, ba že se podílí na jeho vlastním darování. Boží služebník Pavel VI. napsal: „Aby z lidského srdce vykořenil hřích pýchy a ukázal Otci naprostou a synovskou poslušnost, Kristus sám tajuplně přijímá ... smrt na kříži. Svým dobrovolným přijetím smrti Ježíš bere na sebe kříž všech lidí a stává se pramenem spásy pro celé lidstvo. Svatý Cyril Jeruzalémský komentuje: „Vítězný kříž osvítil ty, kdo byli oslepeni nevěděním, osvobodil ty, kdo byli v zajetí hříchu, přinesl vykoupení celému lidstvu“. 

    Ježíš začal svým učedníkům naznačovat, že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit, a třetího dne že bude vzkříšen.
    Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat: "Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!"
    On se však obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské! "
    Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši?
    Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání." 

http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=5889;

http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=15076;

srov. Ježíš z Nazareta, Milano 2007, s. 333;

Z apoštolská exhortace papeže Pavla VI. Gaudete in Domino (9. května 1975), AAS 67, (1975), s. 300-301;

Sanctus Cyrillus Hier. Catechesis Illuminandorum XIII,1: de Christo crucifixo et sepulto: PG 33, 772 B)

O. Vladimír

¨

MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ

Byl jsi silnější než já,

může nyní,

Ježíši, vítězi nad satanem,

říci svatý Jeremiáš spolu s papežem Petrem.

Ve chvíli, kdy Šimon, syn Jonášův, vyznával Tvé božství u Césareje Filipovy,

vše mohlo – lidsky – nasvědčovat, že již je silný.

Když jsi poté vyznal svůj kříž,

přišel k Tobě opět satan.

Proto říkáš jemu

a dnes mé duši:

„Co prospěje, když získáš celý svět pro vyznání mého božství,

když jsi schopen zapřít mé utrpení a smrt,

obětní smrt za Tvé hříchy,

za hřích celého lidstva?

Pak i vyznání mé přítomnosti v této Nejsvětější svátosti

je pokračováním vyznání božství a lidské nevěry Šimona – Kéfy.“

Proto - odstup satane - a vyznej:

Jen Ty, Ježíši, jsi přinesl v této mešní oběti,

zpřítomnění kalvárské –

náhradu za mou duši!

Amen.