O dnešní slavnosti na závěr církevního roku otevíráme nejprve Písmo svaté čtením z knihy proroka Ezechiela. Nejdříve zaznívá Slovo od Boha k pastýřům, k lidem, kteří nesou zodpovědnost za sebe tím, že přijímají zodpovědnost za šíření Božího království. Víra v Ježíše, Krále nad Univerzem, je tímto závazkem a posilou pro náš život i pro to, abychom život Ducha svatého zprostředkovávali druhým. Prorok mluví na místě Božím o Pastýři pastýřů – prorokuje o našem Pánu a Příteli Ježíšovi, který nám otevřel dveře do svého království – svou pastýřskou holí: svým křížem.
Všichni, kdo přijali podivuhodný dar víry, dar setkání se zmrtvýchvstalým Pánem, řekl před několika lety Svatý otec Benedikt XVI. v africkém Beninu, cítí také potřebu zvěstovat Jej ostatním. Církev existuje proto, aby hlásala tuto dobrou zvěst! A toto poslání je stále naléhavé! Po sto padesáti letech je ještě mnoho těch, kteří neslyšeli poselství o Kristově spáse! Mnoho je také těch, kteří odmítají otevřít svoje srdce Božímu Slovu! Mnoho je těch, kteří mají slabou víru a jejich mentalita, zvyky a způsob života nebere v potaz evangelium, neboť se domnívají, že hledání sobeckého blahobytu, snadného výdělku nebo moci je posledním cílem lidského života. Buďte nadšenými svědky víry, kterou jste přijali! Nechte zazářit Spasitelovu laskavou tvář všude, zejména mezi mladými, kteří hledají důvody života a naděje ve svízelném světě!
Tak praví Hospodin:
"Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Jako se pastýř stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase.
Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek - praví Pán, Hospodin. Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené, obvážu zraněné, posílím slabé, budu střežit tučné a silné, pást je budu svědomitě.
Co se pak týká vás, moje stádo - tak praví Pán, Hospodin - budu soudit mezi ovcí a ovcí, mezi berany a kozly."
Žalmista pokračuje ve vyznání svatého Ezechiela: zdůrazňuje, že spojení s Pánem, Hospodářem nad našimi dušemi, nám dává sílu projít přes roklinu temnot a smrti do Království. Přivádět sem i druhé po vzoru Ježíše, dobrého Pastýře:
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách.
Vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout. Občerstvuje mou duši, vede mě po správných cestách pro svoje jméno.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům nás připravuje na změnu smýšlení ohledně hodnocení pozemských poct a úspěchů. Na slovo Ježíšovo, které plně zazní v Jeho podobenství v dnešním evangeliu. Dnes stejně jako před dvěma tisíci lety, říká Svatý otec Benedikt XVI., je zvykem spatřovat znamení královské hodnosti v úspěchu, moci, penězích a jen obtížně akceptujeme takovéhoto krále, který se stává služebníkem nejnepatrnějších, nejponíženějších, krále, jehož trůnem je kříž.
Nicméně Písmo nám říká, že právě takto se zjevila Kristova sláva. V ponížení pozemského života se Mu dostává moci soudit svět. U Něho kralovat znamená sloužit! A požaduje od nás, abychom Jej následovali na této cestě, sloužili a byli vnímaví vůči volání člověka chudého, slabého a odsouvaného na okraj. Pokřtěný ví, že jeho rozhodnutí následovat Krista může vést k velkým obětem, někdy dokonce i k oběti života. Ale jak nám připomíná svatý Pavel, Kristus přemohl smrt a svým Zmrtvýchvstáním nás přitahuje k Sobě. Uvádí nás do nového světa svobody a štěstí.
Mnohá pouta se starým světem a mnohé obavy nás dodnes vězní a brání nám žít svobodně a šťastně. Dovolme Kristu, aby nás osvobodil od tohoto starého světa! Naše víra v Něho, který je přemožitelem všech našich obav a každé naší ubohosti, nám umožňuje vstoupit do nového světa, kde spravedlnost a pravda nejsou parodií, do světa vnitřní svobody a pokoje se sebou samými, s ostatními i s Bohem. Tento dar jsme dostali ve křtu!
Bratři!
Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus; pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí vládu všech možných knížat, mocností a sil.
On totiž musí kralovat, 'dokud mu Bůh nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám'. Jako poslední nepřátel bude pak zničena smrt. A až mu bude všecko podřízeno, tehdy se i sám Syn podřídí tomu, který mu to všecko podřídil, aby byl Bůh všechno ve všem.
Dnešní evangelium svatého evangelia podle Matouše, komentuje slovo o Ježíšově království Svatý otec Benedikt XVI., zdůrazňuje královskou moc Ježíše Krista, soudce nad celým světem, v nádherném podobenství o Posledním soudu, které svatý Matouš zařadil bezprostředně před vyprávění o utrpení. Jeho obrazy jsou prosté, jazyk lidový, ale poselství je extrémně důležité: je to pravda o našem posledním údělu a o kritériu, podle něhož budeme hodnoceni. „Měl jsem hlad a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizinec a přijali jste mne“… Kdo by tuto pasáž neznal? Je součástí naší civilizace. Poznamenala dějiny národů křesťanské kultury: hierarchii hodnot, instituce, rozmanitá humanitární a sociální díla. Kristovo království však skutečně není z tohoto světa, ale přivádí k naplnění veškeré dobro, které díky Bohu, existuje v člověku i v dějinách. Praktikujeme-li lásku k našim bližním podle evangelního poselství, pak vytváříme prostor Boží vládě, a jeho království se uskutečňuje mezi námi. Pokud však každý myslí pouze na své zájmy, svět nemůže dospět jinam než k zániku.
Království Boží není záležitost poct a zevnějšku, ale jak píše svatý Pavel, „je spravedlností, pokojem a radostí v Duchu svatém“. Pánu leží na srdci naše dobro, tedy aby každý člověk měl život, a zejména, aby jeho „nejnepatrnější“ děti mohli přistoupit k hostině, kterou připravil pro všechny. Proto neví, co činit s přetvářkami těch, kteří říkají „Pane, Pane“ a pak odhlížejí od jeho přikázání. Bůh přijímá do svého věčného království ty, kteří se den po dni snaží jeho slovo uvádět do praxe.
Ježíš, Syn člověka, poslední soudce našich životů, vzal na sebe tvář těch, kteří hladovějí a žízní, cizinců, neoděných, nemocných či uvězněných, zkrátka všech lidí, kteří trpí nebo jsou vytlačováni na okraj. Naše chování k nim bude proto považováno za chování, jež je určeno samotnému Ježíši. Nespatřujme v tom jen literární formuli, pouhý obraz! Dokazuje to celý Ježíšův život. On, Boží Syn se stal člověkem, sdílel naši existenci až do těch nejkonkrétnějších podrobností, a stal se služebníkem i toho nejmenšího ze svých bratří. On, který neměl kam hlavu složit, je odsouzen k smrti ukřižováním. To je Král, kterého oslavujeme!
„Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa“. Přijměme toto slovo požehnání, které bude Syn člověka adresovat v den Soudu mužům a ženám, kteří v srdci svobodném a plném lásky k Pánu rozpoznali Jeho přítomnost mezi svými nejponíženějšími bratry! Tento úryvek evangelia je opravdu slovem naděje, poněvadž Král vesmíru je nám docela nablízku jako služebník nejnepatrnějších a nejponíženějších. Co nejsrdečněji chci říci všem lidem, kteří trpí, nemocným, těm, kteří jsou postiženi AIDS či jinými chorobami, všem, na které společnost zapomněla: Neztrácejte odvahu! Ježíš se ztotožnil s maličkými a nemocnými, sdílel vaše utrpení a rozpoznává ve vás bratry a sestry, aby je osvobodil od každého zla a každého utrpení! Každý nemocný, každý chudý zasluhuje naši úctu a lásku, protože skrze něho nám Bůh ukazuje cestu k nebi.
Ježíš řekl svým učedníkům:
"Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici.
Tu řekne král těm po své pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.'
Spravedliví mu na to řeknou: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?'
Král jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.'
Potom řekne těm po levici: 'Pryč ode mě, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mé, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.'
Tu mu na to řeknou také oni: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?'
On jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.'
A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života."
(Svatý otec Benedikt XVI.
před Angelus Domini 23.listopadu, Náměstí svatého .Petra 23. 11. AD MMVIII; http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=10435
a z h
a z homilie papeže Benedikta XVI. při mši svaté, Benin 20. 11. AD MMXI; http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=15523)
a z homilie papeže Benedikta XVI. při mši svaté, Benin 20. 11. AD MMXI; http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=15523)
O. Vladimír Mikulica
¨
MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ
K ovčinci jsi přirovnal
své království,
Boží Beránku, Ježíši!
Království, které bylo, je a
bude –
Ježíši, Boží Synu.
Království lásky, pokoje a
spravedlnosti
– Ježíši umírající na kříži s korunou
z trní svého království na tomto světě
– ve Tvé trpící a bojující
Církvi.
Proto je Tvým jediným
přikázáním pro vstup a pro setrvání ve Tvém království
přikázání lásky!
Nikoli ovšem té, která Tě
nepoznala a zneužívá Tvé evangelium,
když říká, že Tě máme milovat
ve svých bližních!
Nikoli té, která nepochopila výrok Tvého přítele svatého
Augustina,
že milováním bližního si
očišťujeme zrak, abychom uviděli Tebe.
Proto v dvojpřikázání lásky
nejprve ukládáš milovat Tebe:
Tobě chtít podat sklenici vody,
jak Veronika roušku na křížové cestě,
Tobě dát ze své skrovné porce
jídla,
jak Samko Pták z povídky O
Tvém kříži Julia Zeyera
– a to na klášterní chodbě, na
kříži,
který ostatní míjejí, aniž by
si všimli, že máš hlad.
Tebe navštívit ve vězení, jako
Tě navštívil svatý Nikodém, když sám byl v temnotě
před svým znovuzrozením;
od Tebe se nechat obléci
rouchem křestní milosti, šatem novokřtěnce,
když jsme předtím se svatým
Janem ke hrobu Josefa z Arimatie nesli Tvé tělo,
s láskou zabalené do
pohřebních rouch;
takovým patří Tvá láska,
a jen z ní máme sílu druhé
milovat –
takovým patří Tvá slova nyní po
svatém přijímání tohoto Tvého těla:
„Pojďte pravou cestou do mého
ovčince v nebi!“
Amen.
