Zlomové rozhodnutí

32. neděle v mezidobí

V dnešním čtení z knihy Moudrosti slyšíme chvalozpěv na její vlastnosti, na její vstřícnost vůči duši člověka. Moudrost není bohyně, jak se dekadentní sekularizované formy náboženství obrací ke zbožšťování člověka a jeho  - lépe řečeno Božích – hřiven, ale dar Boha Otce, vtělení Boží moudrosti, inkarnace Logu v lůně Panny Marie.

    Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají.
    Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří.
    Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti.
    Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc.


Duše každého člověka žízní po moudrosti, ať si to navenek přiznává nebo ne. Žízní po Bohu: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože! 

Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo, jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.

Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.

Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa.

Kdykoli na tebe vzpomenu na svém lůžku, v nočních hodinách budu na tebe myslet. Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám.


Biblická čtení dnešní nedělní liturgie nás zvou, řekl Svatý otec Benedikt XVI., abychom prodlévali v úvaze o životě věčném, jak k tomu vybízí Památka všech věrných zemřelých. V tomto bodě existuje výrazný rozdíl mezi věřícím a nevěřícím nebo by se rovněž dalo říci mezi tím, kdo doufá, a tím, kdo nedoufá. Ve čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům čteme: „Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději“. Víra ve smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista znamená rozhodující předěl také na tomto poli. Opět svatý Pavel připomíná křesťanům v Efesu, že dokud nepřijali evangelium, „byli bez naděje, a žili na světě bez Boha“. Řecké náboženství, pohanské kulty a mýty nebyly s to vrhnout světlo na tajemství smrti, takže jeden antický nápis praví: „In nihil ab nihilo quam cito recidimus“, což znamená: „Jak rychle z ničeho upadáme do ničeho“. Odnětím Boha, odnětím Krista svět padá do nicoty a temnoty. Odráží se to také ve vyjádřeních soudobého nihilismu, takového, kterým se bezděky, žel, často nakazí mladí lidé.

    Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. Říkáme vám to přece, jak nás Pán o tom poučil: My živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou už mrtví.
    Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané, potom my, kteří do té chvíle zůstaneme naživu, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto navzájem těmito slovy. 

Dnešní evangelium podle sepsání svatého Matouše podává proslulé podobenství, které vypráví o deseti pannách, pozvaných na svatbu, symbol nebeského království, věčného života. Názorný obraz, jímž nás však Ježíš učí pravdě, která nás přivádí k otázce. Z oněch deseti družiček pět vstoupilo na slavnost, protože při příchodu ženicha mělo olej na rozsvícení lamp, zatímco ostatních pět zůstalo venku, protože byly pošetilé a nepřinesly si olej. Co představuje ten „olej“, nezbytný ke vstupu na svatbu? Svatý Augustin a další antičtí autoři v tom spatřují symbol lásky, kterou nelze koupit, ale dostává se darem, uchovává se v nitru a praktikuje se skutky. Opravdovou moudrostí je využít smrtelný život ke konání skutků milosrdenství, protože po smrti už to nebude možné. Až budeme vzkříšeni k poslednímu soudu, stane se tak na základě lásky uplatňované v pozemském životě. A tato láska je Kristův dar, jenž nám byl udělen Duchem svatým. Kdo věří v Boha-Lásku, nese si nepřemožitelnou naději jako nějakou lampu, se kterou přejde skrze noc až za smrt a vstoupí do slavnosti života.

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
    "Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly.
    Uprostřed noci se strhl křik: 'Ženich je tady! Jděte mu naproti!' Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: 'Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.' Ale prozíravé odpověděly: 'Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.'
    Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: 'Pane, pane, otevři nám!' On však odpověděl: 'Amen, pravím vám: Neznám vás.'
    Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu." 

(Svatý otec Benedikt XVI. před Angelus Domini, Náměstí sv. Petra 6. 11. AD MMXI: http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=15446

S. Aurelius Augustinus, Promluvy 93,4)

O. Vladimír

MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ

Ty jsi vtělená Boží moudrost,

Tebe, Ježíši, Moudrosti židů i Logos helénistů

můžeme snadno vidět -  když Tě milujeme.

Kdo miluje moudrost, vydává se Tě jako antický filosof – prorok

milovat na cestě dobrodružství,

při němž se upevňuje soudržnost přítele s Přítelem,

duše a Boha,

vrcholící zasvěcením se Tobě: znovuzrozením.

Milníky oné cesty, milníky Božího Ducha,

které neomylně vedou k poznání Tebe a k lásce k Tobě,

jsou dábarím, logia,

Tvá logia Ježíši,

dabarím, slova,

v nichž se skrývá lidsky netušená energie Tvého a Otcova Ducha:

žít podle poznané pravdy, okoušet ovoce moudrosti,

i uslyšet toto dábar, logion ve stavu kontemplace

a začít je celou bytostí žít – předávat:

milovat Tebe v tomto světě.

Poté nežijeme v nevědomosti, jako pohané,

kteří o Tobě „nevědí“ – kteří Tě nemilují.

Naopak, jako pět prozíravých duší, čistých jako panny,

připravených s olejem v lampách svých těl na příchod Tebe,

přinášejícího do nádobek olej Ducha, olej Tvého vzkříšení,

nejsme přistiženi nepřipravení,

když v temnotě tohoto světa přijde smrt pro pošetilé,

kteří svůj život postavili na konzumu – opaku moudrosti:

ti jdou cestou temnoty odvržení, „odtahovali“ se od Tebe.

Prozíravá duše, toužící jen po Tobě, Moudrosti,

sklízí její ovoce: vstupuje na Tvou svatební hostinu

vzkříšených, oslavených těl;

těch, kdo moudře bděli,

protože neznali čas ani hodinu….

Amen.