Advent a začátek Nového roku
Advent,
oslava příchodu Ježíše Krista, Božího Syna na tuto zem, je dobou přípravy:
připravujeme se na Vánoce, oslavu Ježíšova narození. O rorátních mší svatých i
při pravidelných denních modlitbách můžeme číst v breviáři některá
z řady asi padesáti proroctví o jeho narození, působení, božství, umučení,
smrti, zmrtvýchvstání a založení Církve – o seslání Ducha svatého
v Jeruzalémě.
Tato
proroctví se splnila.
Jejich čtením
proto dnes vyznáváme svou víru v působení Ducha svatého v dějinách
lidstva a zvláště v dějinách spásy lidského pokolení.
Advent je
dobou přípravy na oslavu narození proroky a Božím lidem očekávaného Mesiáše –
Krista, Ježíše z Nazareta.
Na Betlémské
hry, které se stále častěji hrají každoročně v našich městech a vsích,
jsou vyznáním víry v Ježíšovo narození pro spásu našich duší. I vyjádřením
touhy lidské duše, aby Duch svatý, Duch víry, lásky a pokoje vstoupil do našich
srdcí, rodin a zvláště obcí a opět do našeho českého národa.
A na
Půlnoční mši svatou o Betlémské noci, k níž směřuje celý smysl Štědrého
dne.
V Adventu
se připravujeme na příchod Ježíše Krista ve svátosti. Svaté přijímání o
slavnosti Narození je obnovou prvního svatého přijímání. Podobně jako jsme se
připravovali či měli připravovat na ně, připravujeme se v adventní novéně
od 17. prosince. Dny, které pro mnohé
jsou přehlídkou stresů a vzdálení se od Trojjediného Boha, se stávají pro věřícího,
který dá čas pro svou duši Ježíšovi a naslouchání Jemu, radostnými dny plným i
pokoje, ztišení, adorace, každodenního slavení svatých tajemství, skutečně
požehnaným a radostným kouskem nebe na zemi – dobrou přípravou na to, aby
Štědrý den, Boží Hod a celé svátky byly v tomto duchu požehnáním pro celou
rodinu a obec.
V Adventu
se připravujeme na poslední den, na příchod Ježíše Krista ve slávě na konci
časů.
Zvláště
poslední den roku Ježíše Krista – letos dvoutisícího sedmnáctého od Jeho početí
v lůně Panny Marie či od Jeho narození nebo zmrtvýchvstání, 31. prosinec
večer bývá chvílí rekapitulace, bilancování dosavadního života. Malou přípravou
nikoli jen na smrt, ale především na rozvinutí našeho života v této době a
v této chvíli tak, aby pro nás smrt byla radostným setkáním s Ježíšem
a vstupem do Jeho království věčné blaženosti mezi svaté.
Amen.
Papež
Benedikt XVI. na závěr svého veřejného působení řekl při své poslední generální
audienci:
Drazí
přátelé! Bůh svoji Církev vede a ustavičně ji nese rovněž a zejména
v obtížných momentech. Nikdy neztrácejme tuto vizi víry, která je jedinou
opravdovou vizí na cestě Církve i světa.
V našem
srdci, v srdci každého z nás, ať je vždy radostná jistota, že Pán je
nám po boku, neopouští nás, je nám nablízku a objímá ji svou láskou.
(Poslední generální audience Svatého otce Benedikta
XVI. 27. února AD 2013)
Milostiplné
prožití slavnosti Narození našeho Pána Ježíše Krista i nového
roku, Jemu zasvěceného LP MMXVIII!
O. Vladimír Mikulica
