Ekumenismus mezi imigranty v Církvi

Rok 1500: první mše svatá v Brazílii

„MIGRANT“

 V duchu biblického purismu lze říci, že toto slovo není biblické.  Písmo svaté jej nezná: zná ty, kteří se stěhují ze své země, utíkají před faraonem, ty, kteří jsou odvlečeni ze své země a po dlouhé době jsou propuštěni do své vytoužené vlasti, ty, kdo jsou andělem ve snu vedeni utéci do Egypta před zlým krvelačným Herodem, ty, kdo se rozprchli z Jeruzaléma nedlouho po svatodušních Letnicích, kdy se zrodila Církev, nyní židy pronásledovaná.

Takto směruje náš pohled i Svatý otec Benedikt XVI. ve své promluvě, kterou pronesl v lednu před devíti lety:

Na dnešek připadá Světový den migrantů a utečenců. Vzhledem k letošnímu Roku svatého Pavla jsem myslel právě na tohoto apoštola jakožto velkého putujícího misionáře Evangelia, když jsem vybíral téma tohoto dne: „Svatý Pavel, migrant a apoštol národů“. Šavel, jak zní jeho hebrejské jméno, se narodil v rodině židovských emigrantů v Tarsu, významném městě Kilíkie a vyrostl v trojí kultuře - židovské, helénské a římské „ a tedy v kosmopolitní mentalitě. Když se obrátil z pronásledovatele křesťanů na apoštola Evangelia, stal se Pavel „vyslancem“ vzkříšeného Krista, aby s Ním seznámil všechny v přesvědčení, že všechny národy jsou povolány tvořit v Něm velkou rodinu Božích dětí.

To je také posláním Církve především v této době globalizace. Jako křesťané nemůžeme nezaznamenat potřebu předávat poselství Ježíšovy lásky zejména těm, kteří ho neznají anebo se ocitli ve svízelné a bolestné situaci. Dnes myslím zvláště na migranty. Jejich situace je jistě různorodá. V některých případech je, díky Bohu, klidná a dobře integrovaná; jindy, bohužel, tíživá, obtížná a někdy dokonce dramatická. Chtěl bych ujistit, že křesťanské společenství pozorně sleduje každého člověka a každou rodinu a prosí svatého Pavla o sílu při obnově a usnadňování pokojného soužití mezi muži a ženami různých etnik, kultur a náboženství ve všech částech světa. Apoštol nám prozrazuje tajemství svého nového života: „Také mne samého - píše - uchvátil Ježíš Kristus“ a dodává: „Jednejte, jak jednám já“.“¨

Papež Benedikt XVI. těmito slovy staví most mezi kulturou smrti, v níž je snaha vytěsňovat slavnosti a oslavy umučení našeho Pána Ježíše pro hříchy světa, pro naše hříchy, a Jeho zmrtvýchvstání ke spáse pro ty, kdo vstoupí do Církve a dají se pokřtít. Zpohanštět je „světovými a významnými dny“, nahradit víru banálním humanismem, který marně hledá spásu v sobě: hledá v sobě Boha, nachází démona pohanství s jeho pádem do konfliktů proti Bohu.

V pravé kultuře života se drží duše člověka cesty spásy: neexistuje pojem migrant pro toho, kdo utíká před válkou, pronásledováním: kdo žije v Církvi není migrantem, ale apoštolem jako svatý Apoštol – apoštolem národů, pohanů, kteří, ať navštíveni doma nebo přijati na útěku před skutečným nebezpečím, které by jim hrozilo, jsou přijati proto, aby uvěřili v toho, který sdílel jejich pozemský osud a sdílí jej, aby v Něj uvěřili a dali se v Jeho jméno pokřtít: v Ježíše Krista.

Pravé a vyznavačské, nesvádějící od spásy, označení bližního na útěku je: Boží Syn Ježíš nebo Jeho apoštol a učedník či ten, kdo Jej má jeho prostřednictvím poznat, aby byl spasen: on i křesťan, třebas za cenu mučednické smrti, kterou od  toho, kterému hlásal víru podstoupí.  Je ovšem proti zdravému rozumu, který nám dal Bůh, si svého budoucího vraha do své země či domova zvát. Takové počínání je vážným hříchem proti Církvi a proti působení Ducha svatého, který chce spásu křesťana i budoucího katechumena.

Pokud dnes křesťan nepožaduje spásu duše svého bližního, odsuzuje sebe i tohoto bližního ke smrti, v případě spásy ke smrti věčné.

O. Oldřich

KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.

¨¨

2. neděle po Zjevení Páně - v mezidobí

LITURGICKÉ ČTENÍ V RITU ANTIQUIOR

Slova svatého evangelia podle Jana líčí první Pánův zázrak na svatbě v Káně. Spasitel přišel obnovit ideál rodiny a manželství, povýšit je na svátost a upevnit tak manželské svazky, které jsou fyzickou i mravní oporou lidské společnosti. Jeho Matka ho upozorňuje na obtíže, do jakých se dostali hostitelé. Oslovení „ženo“, které používá Ježíš ve své odpovědi, má v této společnosti stejný význam jako v naší titul „paní“. Následuje zázrak, který je počátkem divů a zjevuje Ježíšovu slávu. Tato epizoda obsahuje pro nás bohaté a cenné poučení a povzbuzení. Proměnění vody ve víno je předobrazem proměnění, které se poprvé uskuteční při Poslední večeři.

 
    Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.
    Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: "Už nemají víno." Ježíš jí odpověděl: "Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina." jeho matka řekla služebníkům: "Udělejte všechno, co vám řekne."
    Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování předepsanému u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte džbány vodou!" Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: "Teď naberte a doneste správci svatby!"
    Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří načerpali vodu, to věděli - zavolal si ženicha a řekl mu: "Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle."
    To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili. Potom se odebral se svou matkou, se svými příbuznými a učedníky do Kafarnaa a zdrželi se tam jen několik dní.

.

LITURGICKÁ ČTENÍ V MISÁLU PAPEŽE PAVLA VI.:

Čtení z první knihy Samuelovy podává svědectví o síle povolání Duchem Svatým k službě pro Boha: hlas Ducha svatého Samuel zprvu považuje za hlas svého duchovního vůdce.


   Samuel spal ve svatyni, kde byla Boží archa. Tu Hospodin zavolal: "Samueli!" On odpověděl: "Tady jsem." Běžel k Elimu a řekl: "Tady jsem, volal jsi mě." On pravil: "Nevolal jsem tě, vrať se a spi." Šel tedy spát.
   Hospodin zavolal podruhé: "Samueli! " Samuel vstal, šel k Elimu a řekl: "Tady jsem, volal jsi mě." On odpověděl: "Nevolal jsem tě, synu můj; vrať se a spi." Samuel totiž neznal Hospodina, protože se mu Hospodin ještě nezjevil ve slově.
   Hospodin zavolal opět Samuela, potřetí. Vstal tedy, šel k Elimu a řekl: "Hle, tady jsem, volal jsi mě." Tu Eli pochopil, že chlapce volá Hospodin. Eli proto řekl Samuelovi: "Jdi spát. Bude-li pak volat, řekni: 'Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá.' " Samuel tedy šel spát na své místo.
   Hospodin přišel, zastavil se a volal jako dříve: "Samueli, Samueli!" A Samuel řekl: "Mluv, tvůj služebník poslouchá." Samuel rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby nějaké jeho slovo přišlo nazmar.

Odpověď starozákonního světce na zavolání ke službě je ochota se podřídit Božímu vedení, plnit Boží vůli - tak zpívá i svatý David, jejž později prorok a soudce Samuel pomazal olejem Ducha na krále: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůlí. 

Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu. 

 
V obětních darech si nelibuješ, zato jsi mi otevřel uši. Celopaly a smírné oběti nežádáš, tehdy jsem řekl: "Hle, přicházím.

Ve svitku knihy je o mně psáno: Rád splním tvou vůli, můj Bože, tvůj zákon je v mém nitru."

Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění, svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!


Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům varuje před rakovinou, která může postihnout povolání k duchovnímu životu, a tou je smilstvo.

Bratři!
   Tělo není pro smilnění; je pro Pána a Pán pro tělo. A Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí také nás.
   Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch.
   Utíkejte před smilstvem! Každý jiný hřích, kterého se člověk dopustí, je mimo tělo. Kdo se však oddá smilnění, prohřešuje se proti vlastnímu tělu.
   Nebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás bydlí a kterého vám dal Bůh, a že proto už nepatříte sami sobě? Byli jste přece koupeni, a to za vysokou cenu. Oslavujte proto Boha svým tělem.

Slova svatého evangelia podle Jana navazují na podání svatého Matouše a Marka o povolání prvních učedníků. Místem jejich povolání je Genezaretské jezero. Chvíli poté, co Ježíš začne kázat o Božím království, spočine jeho pohled na dvou dvojicích bratří - Šimonovi a Ondřeji a Jakubovi a Janu, rybářích zaneprázdněných svou každodenní prací. Vrhají sítě, nebo je vyspravují. Avšak čeká na ně jiný rybolov. Ježíš je energicky volá a oni ho okamžitě následují, aby se z nich stali „rybáři lidí“. Evanglium podle sepsání svatého Lukáše je detailnější. Cesta víry prvních učedníků je v něm vylíčena s upřesněním, že výzvu k následování Krista zaslechli poté, co vyslechli první Ježíšovo kázání a byli svědky prvních zázračných činů, které vykonal. Bezprostředně následující událostí je zázračný rybolov, jenž symbolizuje poslání „rybářů lidí“, svěřené bratrům. Osud těch, které si Ježíš povolal, bude od této chvíle úzce spjat s Jeho životem. Apoštol je ten, kdo je poslán kázat evangelium, ale je především tím, kdo se setkal s živým Ježíšem.

Právě tuto událost, první setkání Ježíše s budoucími apoštoly, vyzdvihuje evangelista Jan. V jeho vyprávění má zmíněná scéna jinou podobu. Setkání se odehrává na březích Jordánu. Popis budoucích učedníků, kteří stejně jako Ježíš přišli z Galileje, aby se nechali pokřtít Janem, se zaměřuje na jejich vnitřní duchovní svět. Byli to mužové, kteří v očekávání Božího království toužili poznat Mesiáše, jehož příchod byl předpovídán jako bezprostředně blízký. A stačila jen slova Jana Křtitele, jenž Ježíše označil za Beránka Božího, aby zatoužili po osobním setkání s Mistrem. Obsah Ježíšova rozhovoru s prvními dvěma budoucími apoštoly je velmi působivý. Na otázku: „Koho hledáte?“, odpovídají jinou otázkou: „Rabbi - Mistře, kde bydlíš?“ Ježíšova odpověď je výzvou: „Pojďte a uvidíte!“. Dobrodružství apoštolů tedy začíná jako setkání lidí, kteří se jeden druhému navzájem otvírají, a také se zblízka poznávají s Mistrem. Nemají se totiž stát jen hlasateli nějaké ideje, nýbrž svědky syna člověka. Dříve než budou vysláni hlásat evangelium, budou muset „být s Ježíšem“ a navázat s ním osobní vztah. Díky tomu nebude hlásání evangelia ničím jiným než zprávou o skutečně prožitých událostech a zároveň výzvou vstoupit do tajemné blízkosti Ježíše Krista.
Kam budou apoštolové posláni? Evangelium vyznívá ve smyslu, že Ježíš omezuje své poslání pouze na Izrael: „Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím domu izraelského“. Podobným způsobem se zdá, že vymezuje poslání svěřené apoštolům: „Těchto dvanáct Ježíš vyslal a přikázal jim: Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte; raději jděte ke ztraceným ovcím z domu izraelského“. Někteří představitelé tzv. moderní racionalistické kritiky považují tyto výroky za známku nedostatečně univerzalistického pojetí víry ze strany Ježíše Nazaretského. Ve skutečnosti je třeba je chápat v souvislosti s jeho vztahem k Izraeli, společenství Úmluvy. Podle očekávání mesiáše se božské přísliby měly naplnit, až sám Bůh skrze svého Vyvoleného shromáždí svůj lid jako pastýř své stádo: „Já zachráním ovce. Nikdo už je nebude loupit...Ustanovím nad nimi jednoho pastýře, Davida, svého služebníka. Ten je bude pást, ten bude jejich pastýřem. Já, Hospodin, jim budu Bohem a David, můj služebník, bude uprostřed nich knížetem“. Ježíš je eschatologický pastýř, jenž shromažďuje a hledá ztracené ovce izraelského domu, protože je zná a miluje (srov. také postavu dobrého pastýře). Skrze toto „shromáždění“ je Boží království hlásáno všem národům: „Dám poznat svou slávu mezi národy; všechny národy spatří můj soud, který vykonám, a mou ruku, kterou na ně vložím“.

A tak dvanáct apoštolů povolaných k tomu, aby pomáhali naplnit poslání Ježíše Krista, spolupracuje s Pastýřem posledních dní, hledajíce také oni především ztracené ovce izraelského domu a obracejíce se k zaslíbenému lidu, jehož shromáždění je znamením spásy pro všechny národy. Mají daleko k tomu, aby odmítali univerzální pojetí spásy, které přináší Ježíš Nazaretský. Počáteční omezení hlásání evangelia jen na Izraelity se tak stává nejúčinnějším prorockým znamením. Po utrpení a zmrtvýchvstání Krista bude toto znamení objasněno a poslání apoštolů nabude univerzálního charakteru. Kristus je vyšle „do celého světa“, jak čteme u svatého Marka a „ke všem národům“, jak říká Ježíš u svatého Matouše a Lukáše a nakonec podle podání Skutků apoštolských - „až do končin země“

   Jan stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: "Hle, beránek Boží!" Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: "Co byste chtěli?"
   Odpověděli mu: "Rabbi" - to přeloženo znamená – „Mistře“ – „kde bydlíš?"
   Řekl jim: "Pojďte a uvidíte!" Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těch dvou učedníků, kteří to od Jana slyšeli a šli za ním, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten nejdříve nalezl svého bratra Šimona, řekl mu: "Našli jsme Mesiáše" - to přeloženo znamená Kristus - a přivedl ho k Ježíšovi.
   Ježíš na něj pohlédl a řekl: "Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas," To je v překladu Petr - Skála. 

(z promluvy na Generální audienci Svatého otce Benedikta XVI. 22. března AD MMVI, http://radiovaticana.cz/clanek.php?id=5554)

O. Vladimír Mikulica

MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ

Bůh Otec Tě zavolal, abys vzešel z Galileje pohanské

podle pozemského zrození z Panny Marie

v izraelském národě,

Ježíši z Nazareta:

tomuto lidu nejdříve

– pastýřům Izraele –

byla představena Epifanie: Tvé božství.

Duch Svatý a andělé svědčí pastýřům,

potom pohanům – mudrcům od Východu.

Ač z Galileje, přítel Samařských i kananejské ženy či římského setníka,

přesto plníš Otcovo poslání:

Duch Svatý se Tvým prostřednictvím dotýká nemocných, hříšných a posedlých 

Izraele, Judy.

Tak se nyní dnes nejprve dotýkáš své Církve,

abys jí opět ukázal své umučení pro naše hříchy

a své zmrtvýchvstání pro naše spasení:

přicházíš v tomto tajemství a proměňuješ Apoštola, svatého Pavla,

aby se stal jako pravý a jediný Tebou povolaný migrant

Apoštolem národů, pohanů,

i budoucích muslimů.

Amen.