Procesí: zbraň proti pokušiteli
Na Popeleční středu
okolo desáté dopoledne jsme asi letos jako každý rok, ti z nás, kdo byli na mši svaté s udílením Popelce hned ráno, mohli prožívat dozvuky onoho
slova při udílení této svátostiny: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se
obrátíš!“
A jako bývá velmi
časté, že do posvátné chvíle, kdy je naše duše zaměřena na duchovní, radost přinášející
věci, na světlo v temnotách smrti, jímž je Ježíš, a pohledem na zmar a
marnost, kterou On prozařuje, jako tedy bývá časté, že přichází pokušitel, aby
nám takovýto vhled do jinak pro nevěřícího tíživých událostí vzal, tak se
podobný „pokus“ odehrál i letos: pro všechny, kdo věděli, či se doslechli, že
na Popeleční středu v deset hodin dopoledne bude před Arcibiskupským
palácem „happening“ proti Otci kardinálovi Dominikovi.
První, co k tomuto
znesvěcení mohlo napadnout: tohle nemohou pořádat věřící mladí lidé. „To by jim
nedalo!“
Druhé – za první lží
se skrývá druhá: Nejde o sto katolíků. Protestant, vedoucí tuto akci, je známou
osobou protestující nedávno na pražském Magistrátu proti obnovení sloupu ke cti
Panny Marie, který byl znesvěcen a stržen ve smutném roce republiky 1918.
Za třetí: jedná se o útok proti Církvi a to obvyklým způsobem pro pokušitele – na hlavního pastýře, v tomto
případě na pastýře pražské arcidiecéze.
A po přečtení obsahu
pomlouvačného dopisu proti Otci kardinálovi Dominikovi: jedná se o útok na
víru, nauku Církve a její morálku. Přitom slova panteisticko-humanistického
koktailu jsou napsána ve stylu, který popisoval Otec kardinál František
Tomášek, když se vracel z výslechů na StB: „Dokáží škrtit v rukavičkách!“.
Z filmového záznamu,
který si můžete z uvedeného odkazu pustit
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/FOTO-VIDEO-Akce-proti-Dukovi-Vime-vice-Toto-vam-jina-media-neukazala-524372,
jsou mimo to důležité tři momenty:
Představení se odehrává o jednom
ze dvou nejkajícnějších dní v roce. Kdo zná trochu českou historii,
vzpomene si na útoky vůči pražským arcibiskupům v době úpadku pražské
Devotio moderna. Na útoky stoupenců Otce Jana Husa na pražského arcibiskupa
rovněž před pražským arcibiskupstvím.
Druhým momentem je –
poté co sám „Raptor“ zdůraznil „organizovanost disidentů a postupné
se scházení a reakce obránců jednoty Církve, totiž zastánců pražského arcibiskupa
– spontánní výtka organizátorovi celé akce. Pokud jde o dialog s protestujícím, ten však, jak slyšíme a i vidíme na záznamu – selhává a nemá šanci na úspěch. To
svědčí o nejpodstatnější překážce. O strachu odhalovat pravdu.
Pro dokreslení, kam
až takovýto „dialog nedialog“ vede, připojuji snahu o dialog anglického
novináře Tommy Robinsona na demonstraci 5. 2. tohoto roku v lužickosrbské Chotěbuzi
a následující pondělí v Dráždanech: ptá se mainsteamových – tedy účelově
placených novinářů na jejich názory … a stává se jejich postrachem:
Co všem je na filmových
záběrech z Prahy o Popeleční středě ohromující je dvojí dění na závěr záznamu.
Po dohasínání „happeningu“,
právě z míst, kudy přicházel průvod protestujících, nyní přichází malé procesí
vedené sestrou Dominikou. Doprovázejí ji kněží a věřící. V ruce všichni drží
kancionálky a zpívají píseň a modlitbu ke svatému Václavu, hlavnímu patronu
Země české, přímluvci v jejích souženích. Je slyšet melodii a slova: V zemi
věrných Čechů…“
V tento postní
den „vystihla“ přesně sestra Dominika i ti, kdo se k ní připojili, jakou
odpověď dát na znesvěcení, jak pokračovat v duchu ranní mše svaté a
přijatého Popelce na útoky pokušitele, jaké duchovní zbraně použít proti tomu,
který vůči takovýmto zbraním se stává bezmocným a konečně, jaký prostředek
použít, aby se ze zla stalo pro ty, kdo konají pokání – a to i za rouhače –
prostředek k posvěcení. Možná lépe řečeno prostředek obrácení. Kámen, na
nějž se naráží, tajemství, jež je pro jedny zdrojem záchrany, a pro jiné totéž
tajemství cestou destrukce.
Druhá věc, která se
v tu chvíli „odehrála“, potvrzovala tuto předchozí: ani reportér „Raptor“,
tak podle dosavadních informací, ani nikdo jiný z novinářů, nebyli schopni
akusticky reagovat na toto hlasité procesí. Kameraman se na záběrech přibližuje
blíž a blíž k bráně Arcibiskupského paláce, kde se procesí shromáždilo k modlitbě
a zpěvu a nechává dění naprosto bez komentáře. Tiše a zvídavě ovšem procesí „mapuje“.
Podobně i ostatní kolemstojící novináři.
Ovoce tohoto
vítězství nyní – nezávisle na tom, zda papež František Otce kardinála
Dominika potvrdí ve funkci či přijme jeho rezignaci – již přišlo:
semkli se okolo něj
věřící, připojili se i ti věřící, kteří dosud neměli odvahu či schopnost se
postavit na stranu proti pokušiteli, vyjádřili mu podporu mnozí nevěřící, „nepatřící“
do žádného společenství Církve, po desítkách let se lidé, v nichž působí
duch spravedlnosti, se postavili za Církev v naší zemi.
Otec kardinál
Dominik od nás všech dostává ke svým dubnovým narozeninám dárek, v který snad
mnozí z nás při vědomí, jak velice je Církev v našem národě
pomlouvána, ani nedoufali.
Svatý Václave!
Otec Oldřich
KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.
Dominica
Quadragesima „INVOCABIT“ - První neděle postní:
LITURGICKÉ ČTENÍ V RITU
ANTIQUIOR
Při
prvním setkání Satana s člověkem, který s ním zavedl dialog, slavil Nepřítel
úspěch a podrobil si tak celé lidské pokolení. Nový Adam však s tímto protivníkem
nediskutuje. Jeho strohá a jednoznačná odmítnutí trojího pokušení jasně kontrastují
s Eviným dialogem, i pokud jde o jeho výsledek. Jsou to stará osvědčená ďáblova
pokušení k poživačnosti (smyslnosti), pýše a k hamižnosti a praktickému
materialismu. Peklo nás infikuje stále stejným způsobem a ví, že u těch, kteří
spoléhají sami na sebe, může si být jisté svým vítězstvím.
Spasitelova
taktika se má stát naším programem pro celou postní dobu a pro život vůbec.
Záleží na nás, abychom podle doporučení svatého Pavla z listu do Korinta nepřijímali Boží milost nadarmo. Když snášíme s
trpělivostí a plně opodstatněnou důvěrou v Boha každodenní námahy, nesnáze i
rány, můžeme si být jisti, že nás Bůh vyslyší a v
den spasení nám pomůže. I jako chudí mnohé obohatíme a jako nic nemající budeme
vládnout všemi věcmi.
LITURGICKÁ ČTENÍ V MISÁLU
PAPEŽE PAVLA VI.:
1. neděle postní
Náš Pán Ježíš přišel přemoci satana. Nejen v ráji ovládl duch zla pro hřích pýchy prarodičů jejich duši, ale zbavil je ráje. Dnešní čtení z první knihy Mojžíšovy vyjadřuje Boží příslib, že vyhnání z ráje bude mít své hranice: nepovede k destrukci celého lidského pokolení – i několik spravedlivých může být počátkem nové civilizace - Ježíš Mesiáš, Kristus přichází tuto civilizaci vzkříšení pevně zasadit do bezpečného místa a tím je nová smlouva s Ním, potvrzená Jeho krví: Nejsvětější eucharistie. Ta je vyšším stupněm návratu do ráje, k Bohu Otci v síle Ducha, který při proměňování působí.
Toto řekl Bůh Noemovi i jeho synům: "Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, a se všemi živými tvory u vás s ptáky, s veškerou krotkou i divokou zvěří země, se vším, co vyšlo z archy, se všemi živočichy země. Uzavírám s vámi smlouvu: Nic, co má tělo, nebude už zahubeno vodou potopy, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi."
Bůh dodal: "Toto je znamení smlouvy, které zřizuj i mezi sebou a vámi i mezi každým tvorem u vás na budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Když nakupím nad zemí mraky a v mracích se objeví duha, vzpomenu si na svoji smlouvu, která je mezi mnou a vámi a mezi každým živým tvorem, který má tělo. Voda už nevzroste k potopě, aby zahubila každé tělo.
Žalmista jakoby v reminiscenci na Noeho, který dbal na to, aby jeho jednání odpovídalo tomu, co po něm v životě žádá Bůh, vybízí, abychom šli cestou Noeho: svatého Jana Křtitele, Panny Marie a v posledku všech svatých, kteří v síle Ducha s Ježíšem zvítězili nad pokušitelem a nenechali se odvrátit od cesty do nebe:
Všechno tvé
jednání, Hospodine, je láska a věrnost pro ty, kdo plní tvou smlouvu.
Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.
Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Pamatuj na mě ve svém milosrdenství pro svou dobrotivost, Hospodine!
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.
Svatý Petr v druhém čtení z jeho prvního listu odkrývá tajemství šeólu, zavržení i očistce. Píše o těch, kteří mohli očekávat „zprávu“ – evangelium, které jim přinesl Ježíš na Bílou sobotu. Katastrofa, při níž na rozdíl od Noeho a několika jeho příbuzných nepřežili, se stala pro ně – jako i pro další „katechumeny“ šancí se nechat očistit ke svobodě, kterou náš Pán přinesl přemožením satana a smrti duším uvězněných.
Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.
Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Pamatuj na mě ve svém milosrdenství pro svou dobrotivost, Hospodine!
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.
Svatý Petr v druhém čtení z jeho prvního listu odkrývá tajemství šeólu, zavržení i očistce. Píše o těch, kteří mohli očekávat „zprávu“ – evangelium, které jim přinesl Ježíš na Bílou sobotu. Katastrofa, při níž na rozdíl od Noeho a několika jeho příbuzných nepřežili, se stala pro ně – jako i pro další „katechumeny“ šancí se nechat očistit ke svobodě, kterou náš Pán přinesl přemožením satana a smrti duším uvězněných.
Milovaní!
Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom duchu šel a přinesl zprávu duším uvězněným. Oni kdysi nechtěli poslechnout, když Bůh v Noemově době shovívavě vyčkával, zatímco se stavěla archa. Jen několik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu.
Voda, která tehdy byla předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu. Ne že by křest smýval špínu z těla, ale vyprošuje nám, aby bylo čisté naše svědomí, a působí to zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
On se odebral do nebe, je po Boží pravici a jsou mu podřízeni andělé, mocnosti i síly.
Dnes je první neděle postní, uvedl před devíti lety posvátný text o pokušení Svatý otec Benedikt XVI. a evangelium nás hutným a strohým stylem svatého Marka uvádí do atmosféry tohoto liturgického období: „Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana“. Ve Svaté zemi na západ od řeky Jordán a od oázy v Jerichu se nachází Judská poušť, která se skalnatými vrchy zvedá do výše takřka 1000 metrů nad mořem směrem k Jeruzalému. Ježíš se po přijetí křtu od Jana vydal do této samoty veden Duchem svatým, který na Něm spočinul, zasvětil a zjevil Ho jako Božího Syna. Na poušti v místě zkoušky, jak ukazuje zkušenost Izraelského lidu, se v celé své dramatičnosti vyjevuje skutečnost kenose, vyprázdnění Krista, který se svlékl ze své božské podoby. On, který nehřešil a nemůže hřešit, podrobuje se zkoušce, a proto může mít soucit s naší slabostí. Nechá se pokoušet satanem, odpůrcem, který se od počátku staví proti spásonosnému Božímu plánu s lidmi.
Ve stručném
vyprávění se před touto nejasnou a temnou postavou, jež se snaží pokoušet Pána,
jakoby letmo objevují andělé, zářivé a tajemné postavy. Evangelium říká, že
andělé Ježíšovi „sloužili“; jsou kontrapunktem satana. „Anděl“
znamená „poslaný“. V celém Starém zákoně nacházíme tyto postavy, které
ve jménu Božím lidem pomáhají a vedou je. Stačí připomenout Knihu Tobiáš,
v níž se objevuje postava anděla Rafaela, který asistuje v mnoha událostech
hlavnímu protagonistovi. Ubezpečující přítomnost Pánova anděla provází
Izraelský lid na všech jeho dobrých i špatných stezkách. Na prahu Nového zákona
je Gabriel poslán oznámit Zachariášovi a Marii radostné poselství, které je na
počátku naší spásy; a anděl, jehož jméno není podáno, upozorňuje Josefa a
usměrňuje ho ve chvílích nejistoty. Sbor andělů sděluje pastýřům dobrou zprávu
o Pánově narození a budou to také andělé, kteří zvěstují ženám radostnou zvěst
vzkříšení. Na konci časů budou andělé provázet Ježíše při jeho příchodu ve
slávě. Andělé slouží Ježíšovi, který je jim zajisté nadřazen, a tato jeho
důstojnost je zde v evangeliu jasně, byť diskrétně prohlášena. I v situaci
krajní chudoby a poníženosti, když je pokoušen satanem, Ježíš zůstává Božím
Synem, Mesiášem a Pánem.
Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili.
Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu."
(Z promluvy Svatého otce Benedikta XVI. před modlitbou Anděl Páně, 1. 3. AD MMIX: http://radiovaticana.cz/clanek.php?id=10904
O. Vladimír Mikulica
MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ
Ihned na začátku Tvého evangelia,
jak je sepsal svatý Marek,
učiteli vítězného duchovního boje o pevný postoj proti satanovi,
o ryzí morálku,
nazýván Božím Synem.
Nyní, při popisu Tvého čtyřicetidenního postu, který trval dni a noci,
jsi dokonce samotným satanem vyznáván jako Syn Boží
– i když formou pokušení, hypoteticky.
Hypotéza se stává - byla jí od
hříchu Adama i satana –
prostředkem duchovního boje,
který satan v této poslední, novozákonní době užívá.
Zlehčuje Tvou moc, čistotu Tvých úmyslů, špiní ideály,
pomlouvá je právě svými „hypotézami“.
Tak zlehčuje především Tvé božství:
proto je otcem lži, ironie v poklasickém smyslu, profanace a sekularizace
v Církvi a ve společnosti.
Někteří světci v dobách takovéhoto vnitřního pronásledování Církve
satanem
odcházeli do samoty, na Tvou Qaranténu,
Někteří katoličtí křesťané na cestě svatosti
odcházejí na delší či kratší exercicie a rekolekce,
aby se mohli vrátit do víru duchovního boje
o svou spásu a svých bližních v Církvi a ve společnosti posíleni.
Jiní užívají
– jako v době útoku na našeho pastýře –
Otce kardinála Dominika – osvědčenou duchovní zbraň proti satanu:
modlitební procesí.
Tak se obrací pomluvy v požehnání pro pomluveného,
zdánlivý úspěch v očích tohoto světa v krach pomlouvačů,
jímž je chceš zachránit:
dovést ke kajícnosti tím,
že se pomlouvače zavčas odřeknou
a přijmou spásu v tomto mysteriu:
Tebe místo satana.
Amen,
