Vrchol exercicií s Ježíšem: proměna na Vysoké hoře

KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.

Dominica „REMINISCERE“ - Druhá neděle postní:

LITURGICKÉ ČTENÍ V RITU ANTIQUIOR:

Od vystoupení s naším Pánem Ježíšem na Horu pokušení o minulé neděli, zůstáváme náplní četby z epistoláře a evangeliáře na této hoře. Čteme lekce, které formují katechumeny a nás, kteří s nimi putujeme opět ke křestnímu prameni k „posílení vnitřního člověka“, k intenzivnímu vnitřnímu duchovnímu boji.

V prvním čtení dnešní neděle z Prvního listu do Soluně slyšíme typické postní kázání svatého Pavla: Boží vůle je vaše posvěcení. …každý uchovávej své tělo čisté od smilstva. Svou ženu (nádobu) je nutno chránit ve svatosti a počestnosti.

Hora pokušení se pro každého, kdo přijímá Ježíše, kdo přijímá ve svátostech Jeho Ducha, stává Horou proměny:

tak vyvedl své nejbližší - Petra, Jakuba a jeho bratra Jana na Vysokou horu, jak čteme evangelium podle sepsání svatého Matouše – aby byli sami.

Samota, tichá rozmluva srdcem s Ježíšem, přebývání s Ním na hoře, jsu podmínky úspěšné duchovní postní obnovy duše.

LITURGICKÁ ČTENÍ V MISÁLU PAPEŽE PAVLA VI.:

2. neděle postní

Zvláštním způsobem vyzbrojuje Trojjediný Bůh ty, které chce povolat: vede je jako Abraháma na horu oběti, kde má Otec obětovat Syna v síle Ducha Proměnitele.

Ve čtení z první knihy Mojžíšovy slyšíme o duchovní prehistorii místa, na němž svatý Šalomoun postavil chrám, o hoře Mória, o místě předobrazující chrám Ducha svatého. Tento chrám Ježíš po třech dnech znovu „vystavěl“.

   Bůh zkoušel Abraháma a řekl: "Abraháme!" Odpověděl: "Tady jsem!" Bůh pravil: "Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím."
   Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář a narovnal dříví. Pak vztáhl Abrahám ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z nebe: "Abraháme, Abraháme!" Ten se ozval: "Tady jsem!"
   Anděl řekl: "Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna." Abrahám pozdvihl své oči, a hle - za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna.
   Hospodinův anděl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: "Při sobě samém přísahám - praví Hospodin - že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mě poslechl."

Nádvoří domu Božího, kde Žalmista prodlévá a zpívá následující vyznání, je místo, kde se duše připravuje na znovuzrození – spolu s tělem, které bude očekávat slávu táborského proměnění – dar Ducha Otce a Syna.

Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých.

Měl jsem důvěru, i když jsem si řekl: "Jsem tak sklíčen! " Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných.

Ach, Hospodine, jsem tvůj služebník, jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice, rozvázal jsi moje pouta. Přinesu ti oběť díků, Hospodine, a budu vzývat tvé jméno.

Splním své sliby Hospodinu před veškerým jeho lidem v nádvořích domu Hospodinova, uprostřed tebe, Jeruzaléme!


Apoštol národů píše v listu Římanům o „mórijské“ oběti Boha Otce. Ježíš, nový Izák, prošel temnotou smrti v síle Ducha a je po Otcově pravici:
Bratři!
   Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!


V pokoncilním ritu čteme úryvek o proměně Ježíšově na vysoké hoře podle sepsání svatého Marka. Svatý otec Benedikt XVI. ve své promluvě před devíti lety ukázal souvislost mezi zahájením svých exercicií o neděli Pokušení s jejich závěrem, předznamenávajícím Ježíšovu proměnu, k níž pozval svou rodící se Církev, vzcházející ze Staré i Nové smlouvy.

V uplynulých dnech, jak víte, jsem spolu se svými spolupracovníky z římské kurie konal duchovní cvičení. Byl to týden mlčení a modlitby, kdy se mysl i srdce mohly cele věnovat Bohu, naslouchání jeho Slovu a meditaci Kristových tajemství. S odhlédnutím od náležitých rozdílů je to tak trochu to, co se přihodilo apoštolům Petrovi, Jakubovi a Janovi, když je Ježíš vzal s sebou na vysokou horu a během modlitby se náhle proměnil: jeho tvář a jeho osoba se zaskvěly a rozzářily. Liturgie předkládá tuto slavnou epizodu právě dnes na druhou neděli postní. Ježíš chtěl, aby jeho učedníci, zejména ti, kteří měli mít později odpovědnost za vedení rodící se Církve, učinili přímou zkušenost jeho božské slávy, aby mohli čelit pohoršení kříže. Když pak nadejde hodina zrady a Ježíš odejdou stranou, aby se v Getsemanech modlil, vezme s sebou znovu Petra, Jakuba a Jana a žádá je, aby bděli a modlili se s Ním. Oni to nedokáží, ale milost Kristova je podepře a pomůže jim uvěřit ve Vzkříšení.

Rád bych zdůraznil, že Ježíšovo Proměnění byla ve své podstatě zkušenost modlitby. Modlitba totiž dosahuje svého vrcholu, a proto se stává zdrojem vnitřního světla, když lidský duch přilne k tomu Božímu a jejich vůle se stávají vůlí takřka jedinou. Když Ježíš vystoupil na horu, ponořil se do kontemplace plánu lásky svého Otce, který jej poslal na svět, aby zachránil lidstvo. Vedle Ježíše se objevili Eliáš a Mojžíš na znamení toho, že svatá Písma shodně hlásají tajemství jeho Velikonoc, tj. že Kristus měl trpět a zemřít, aby vešel do své slávy. V té chvíli Ježíš před sebou spatřil kříž, extrémní oběť, nezbytnou pro naše vysvobození z nadvlády hříchu a smrti. A ve svém srdci znovu opakoval své „Amen“. Řekl ano, tady jsem, Otče, ať se stane tvá vůle. A stejně jako po křtu v Jordánu, přišlo z nebe znamení zalíbení Boha Otce: světlo, které Krista proměnilo, a hlas, který jej prohlásil za „milovaného Syna“.

                                                                                        
   Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel - žádný bělič na světě by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.
   Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?" Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni.
   Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte! " Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše.
   Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená "vstát z mrtvých". 

(Z promluvy Svatého otce Benedikta XVI. před Angelus Domini, Náměstí svatého Petra 8. března AD MMIX; http://radiovaticana.cz/clanek.php?id=10948)

Otec Vladimír MIkulica

MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ

Prošel jsi údolím,

Ježíši, Synu Boží,

jak Tě nazval v pokušení satan,

z Hory Qarantény na Horu proměnění.

Údolím naší lidské slabosti, plném hříchů a slz.

Sestoupil jsi z Hory pokušení vítězně:

jsi Boží Syn.

Bereš s sebou na Horu proměnění tři své učedníky

– a s dalšími dvěma se na Hoře setkáváte: s Mojžíšem a Eliášem.

Mluvíš s nimi o témž, cos odhaloval po svém zmrtvýchvstání

emauzským učedníkům.

Oni – svatý Mojžíš a svatý Eliáš – uvěřili, že přijde Mesiáš;

ukazovali na něj celým svým životem: na Tebe.

Nyní jim říkáš o všem, co se bude odehrávat o Svatém, Pašijovém týdnu v Jeruzalémě.

Budeš odsouzen k smrti, ukřižován, pohřben,

ale třetího dne vstaneš.

K mystagogii tohoto rozhovoru přistupuje sémeion

– Tvá tvář a Tvůj šat „zbělí“ nestvořeným táborským světlem.

Tvé tělo vyzařuje slávu oslavení po zmrtvýchvstání a ve zmrtvýchvstání.

Tak  - již nyní ve své Církvi –

vedeš každého znovuzrozeného z Tebou posvěcené vody a z Tvého Ducha:

K vítěznému boji s pokušeními do údolí našich slabostí a hříchů,

abys nás nyní opět vyvedl na Horu Tvého proměnění

– na horu Transsubstanciace:

Vystoupit může jen ten, kdo políbil Tvou štolu;

uslyšel: „Jsou Ti odpuštěny hříchy – Ego Te absolvo a peccatis Tuis!

nyní je v Tobě přemožena smrt, přijímáš oslavení svého těla po Posledním soudu:

v mém těle a krvi život věčný!“

Amen.