KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.
VELIKONOČNÍ
NEDĚLE
– DOBA NADĚJE
ZAMĚŘENÉ NA JEŽÍŠE VZKŘÍŠENÉHO
A
OČEKÁVÁNÍ „PONOŘENÍ“ DO DUCHA OTCE A SYNA
Andělé, kteří učedníkům říkají,
aby nehleděli vzhůru, do nebe, ale aby šli do Galileje, a tak se setkali se zmrtvýchvstalým
Ježíšem, jsou vyzývání, aby šli na místo, kde předtím Ježíš většinu z nich
povolal; tito andělé implicitně vedou následovníky našeho Pána a svědky Jeho
vzkříšení k návratu domů, k metanoi vzhledem ke svému původnímu
pozemskému povolání, mají znovu přehlédnout místa, kde očekávali slíbeného
Mesiáše, a kde se jim dal Ježíš poznat. Nyní zmrtvýchvstalý.
Po tomto návratu domů, kde je
čeká náš vzkříšený Pán jsou z Olivetské hory vedeni jeho příkazem do
Večeřadla – nového domova – do míst, kde se narodí v Jordáně a na kříži
počatá Církev.
Odtud můžeme pochopit texty,
které nám o této neděli v Ritu Antiquior i v Misálu Pavla VI. Církev
předkládá.
Hovoří o často strastiplném
duchovním boji na této zemi nově zrozené Církve.
Vybízejí ke vztahu ke státnímu
i rodinnému zřízení v duchu metanoie, obrácení se k životu se
zmrtvýchvstalým Božím Synem Ježíšem.
A rovněž nabízejí apokalyptickou útěchu – zde můžeme
sledovat první čtení Liturgie Horarum – první lekce z knihy Apokalypsis
svatého Jana.
Pro celé dějiny Církve, včetně
nynějších platí tento apokalyptický pohled a jeho rozvíjení prostřednictvím
omilostněných světců, mystiků:
Mezi viděními, která měla blahoslavená Kateřina
Emmerichová, mají své místo také apokalyptická proroctví o osudu Církve.
„Viděla jsem falešnou
církev, do města (Říma) přicházeli bludaři nejrůznějšího typu.
...Místní klérus byl vlažný, viděla jsem velkou temnotu... Zdálo se, že klam se
šíří na všechny strany. Celé katolické skupiny byly utiskovány, vyháněny,
zbaveny svobody, všude velké utrpení, války a prolévání krve. Divoká a
nevzdělaná lůza páchala násilí. Ale to všechno netrvalo dlouho.“
„Viděla jsem jasně
bludy, úchylky a nesčetné hříchy lidí. Viděla jsem jejich šílenství a zlobu
jejich skutků proti pravdě a proti rozumu. Byli mezi nimi kněží a já
jsem s velkou radostí snášela své utrpení, aby se obrátili a polepšili.“
„Viděla jsem mnoho
pastýřů zapletených do záležitostí nebezpečných pro Církev. Budovali velkou
církev, velkou a extravagantní. Do té měli být připuštěni všichni se stejnými
právy: evangelíci, katolíci a nejrůznější sekty. Tak měla vzniknout nová Církev,...ale Bůh měl jiné plány. (22. dubna 1823)
LITURGICKÉ ČTENÍ V RITU ANTIQUIOR:
Ve své první epištole představuje
svatý
Petr křesťanský životní cíl: Křesťan, který zde na zemi putuje do nebeské
vlasti, zachovává věrně všechno, co je mu pro tento život uloženo, protože ví,
že právě takto se líbí Pánu. Také každá zkouška má svou hodnotu: právě skrze ně
se rodíme k věčnému životu. Křesťanský život plně orientovaný k onomu konečnému
cílovému triumfu je bojem za uskutečňování a naplnění té postupné obnovy
života, onoho vítězství, které jsme již obdrželi v osobě našeho Spasitele. První
papež píše: musíme vést dobrý život mezi pohany, aby v den navštívení velebili Boha za
dobré skutky, které na nás pozorují. Naše dobré skutky mají umlčet ty, kteří
mají svou falešnou svobodu pouze jako zástěru své vnitřní zloby.
V evangeliu podle sepsání
svatého Jana nás Pán už připravuje na svůj odchod k Otci. Následovat Božího Syna
znamená tedy směřovat k tomu nejlepšímu a nejvznešenějšímu cíli: "Budete plakat a
naříkat, a svět se bud radovat, ale váš zármutek se obrátí v radost a tu radost
vám nikdo neodejme." Tak nás ujišťuje sám Pán Ježíš. Odříkání v
praktickém životě vede k opravdové radosti, zatímco rozmařilost a pohodlí končí
v beznadějném věčném zármutku.
LITURGICKÁ ČTENÍ
V MISÁLU PAPEŽE PAVLA VI.:
3.
neděle velikonoční
V prvním čtení ze Skutků apoštolů svatý Petr podstupuje, podobně jako Ježíš, jak je to zvláště popisováno v evangeliu podle sepsání svatého Jana, své spory s židy, s židovskými autoritami. Je pln – po Letnicích - Ducha svatého, Ducha nebojácnosti a výmluvnosti:
Petr promluvil k lidu:
"Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky.
Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil ústy všech svých proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny."
Žalmy se pro katolické křesťany od prvních dnů od Seslání Svatého Ducha stávají modlitbami sjednocujícími s Ježíšem trpícím a zmrtvýchvstalým. Takto dnes o tomto období prorokuje svatý David:
Bože, zastánce mého práva, vyslechni mě, když volám, tys mě v soužení vysvobodil, smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu!
Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého; Hospodin vyslyší, když k němu zavolám.
Mnoho lidí říká: "Kdo nám ukáže dobro?" Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář!
Usínám klidně, sotva si lehnu, vždyť ty sám, Hospodine, dáváš mi přebývat v bezpečí!
Nejtěžším bojem, který ovšem křesťany v Církvi a ve světě čeká, je boj proti vlastním hříchům. Takto své diecézany - a posléze všechny křesťany všech dob - připravuje na nejtěžší boj svatý Jan ve své první epištole:
Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa. Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: "Znám ho", ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.
Tuto třetí neděli velikonoční, řekl před několika lety Svatý otec Benedikt XVI., se v evangeliu svatého Lukáše představuje zmrtvýchvstalý Ježíš uprostřed učedníků, kteří se kvůli pochybám a strachu domnívají, že vidí ducha.
V prvním čtení ze Skutků apoštolů svatý Petr podstupuje, podobně jako Ježíš, jak je to zvláště popisováno v evangeliu podle sepsání svatého Jana, své spory s židy, s židovskými autoritami. Je pln – po Letnicích - Ducha svatého, Ducha nebojácnosti a výmluvnosti:
Petr promluvil k lidu:
"Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky.
Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil ústy všech svých proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny."
Žalmy se pro katolické křesťany od prvních dnů od Seslání Svatého Ducha stávají modlitbami sjednocujícími s Ježíšem trpícím a zmrtvýchvstalým. Takto dnes o tomto období prorokuje svatý David:
Bože, zastánce mého práva, vyslechni mě, když volám, tys mě v soužení vysvobodil, smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu!
Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého; Hospodin vyslyší, když k němu zavolám.
Mnoho lidí říká: "Kdo nám ukáže dobro?" Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář!
Usínám klidně, sotva si lehnu, vždyť ty sám, Hospodine, dáváš mi přebývat v bezpečí!
Nejtěžším bojem, který ovšem křesťany v Církvi a ve světě čeká, je boj proti vlastním hříchům. Takto své diecézany - a posléze všechny křesťany všech dob - připravuje na nejtěžší boj svatý Jan ve své první epištole:
Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa. Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: "Znám ho", ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.
Tuto třetí neděli velikonoční, řekl před několika lety Svatý otec Benedikt XVI., se v evangeliu svatého Lukáše představuje zmrtvýchvstalý Ježíš uprostřed učedníků, kteří se kvůli pochybám a strachu domnívají, že vidí ducha.
P: Romano Guardini píše: „Pán se proměnil. Už nežije
jako dříve. Jeho existence je nepochopitelná. Přece však tělesná. Obsahuje
veškerý jeho život, prožitý úděl, umučení a smrt. Všechno je realita. Je to
sice změněná, ale stále hmatatelná realita“ Poněvadž vzkříšení neodstraňuje
stopy po ukřižování, ukazuje Ježíš apoštolům ruce a nohy, a aby je přesvědčil,
žádá si dokonce něco k jídlu. Učedníci mu tedy „podali kus pečené ryby. On
si vzal a před nimi pojedl“. Svatý Řehoř Veliký komentuje: „ryba pečená na
ohni nemá poukazovat na nic jiného než na utrpení Ježíše, Prostředníka mezi
Bohem a lidmi. On se totiž sklonil k tomu, aby se skryl ve vodách lidského
rodu, nechal se chytit do léčky naší smrti a byl jakoby vystaven ohni skrze
bolesti, které podstoupil během umučení“.
Díky těmto velmi realistickým stopám učedníci překonali
počáteční pochybnost a otevírají se daru víry; a tato víra jim umožní pochopit
to, co bylo o Ježíši psáno „v Mojžíšově Zákoně, Prorocích a Žalmech“.
Čteme totiž, že Ježíš „jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: «Tak
je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstal z mrtvých a v jeho jménu bude
hlásáno pokání…, aby všem byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky»“.
Spasitel nás ujišťuje o své reálné přítomnosti mezi námi skrze Slovo a
Nejsvětější Eucharistii. Jako tedy učedníci z Emauz poznali Ježíše v lámání
chleba, tak se také my setkáváme s Pánem ve slavení mše svaté. V této
souvislosti pak svatý Tomáš Akvinský vysvětluje, že „je podle víry nezbytné
poznávat, že v této svátosti je přítomen celý Kristus, protože božství nikdy
neopustilo tělo, které přijalo“.
Dva učedníci
vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání
chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl
jim: "Pokoj vám!" Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí
ducha. Řekl jim: "Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají
pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám!
Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na
mně." A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro
samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich
zeptal: "Máte tady něco k jídlu?" Podali mu kus pečené ryby. Vzal si
a před nimi pojedl. Dále jim řekl: "To je smysl mých
slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit
všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech."
Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim:
"Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho
jménu bude hlásáno obrácení, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly
odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky."
O. Romano Guardini, Il Signore.
Meditazioni sulla persona a vita di N.S. Gesu Cristo, Milano 1949, 433;
Svatý Řehoř Veliký, Homilia in Evangangelium, XXIV, 5;
Svatý Tomáš Akvinský,ST, III, q.76, a.1)
Otec Vladimír Mikulica
MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ
První pomluva,
podnícená diabolem, vidlicovitě
rozdělujícím pravdu,
beroucím na sebe podobu anděla
pravdy,
zazněla, Ježíši povzbuzující
čtyřicet dní po svém zmrtvýchvstání
své - v duši i společensky - satanem
pronásledované učedníky;
první pomluva zazněla nad Tvým
prázdným hrobem:
„Řekněte, že jeho učedníci tělo
ukradli!“
Další pomluvy následovaly.
Pro Tvé věřící věrné nastala
doba pronásledování,
která bude trvat „až do konce
světa“.
Až do konce tohoto světa se
budou mocnosti temna namáhat:
lhát, pomlouvat, svádět,
vysmívat se Tvému zmrtvýchvstání
a Tvé Církvi, střežící tento
poklad víry
ve Tvou přítomnost v této
chvíli svatého přijímání
a po celou dobu, kdy je ve
svatostánku, v ciboriu, v ostensoriu
Tvé tělo uchováváno,
aby nám bylo – víra v Tebe
– nejmocnější ochranou proti útokům
na katolickou víru.
Amen.
