Minulou
neděli jsme slyšeli v evangeliu Ježíšův příběh o Milosrdném
Samaritánovi, který naplnil nejvyšší přikázání: lásky k
Bohu a bližnímu, jak nás učí Ježíš, náš Pán, a jak Duch
Svatý, který je vylit do našich srdcí, nám dává schopnost milovat.
Dnes
Ježíšovo vyučování k cestě lásky k Bohu a bližnímu
pokračuje vyprávěním svatého evangelisty Lukáše o Ježíšově
pouti do Jeruzaléma. Prochází hraničním územím mezi Samařskem
a Galilejí. Než vstoupí do jedné místní vesnice, jde mu naproti
skupina deseti malomocných. "Mistře," volají,
"Ježíši! Smiluj se nad námi!"
Jsou
odsouzeni k smrti těla i ke smrti společenské, k izolaci a především, bez víry v Ježíše Spasitele, ke smrti věčné.
Přichází lékař jejich duší.
Přichází lékař jejich duší.
Ježíš
je posílá ke kněžím, aby se podrobili zkoušce, zdali patří ještě mezi nečisté.
Jak
jdou k nim, po cestě, jsou očištěni.
Jeden
z nich zpozoruje, že je zdráv. Vrací se k Ježíši, Uzdraviteli,
aby nejdříve, než splní Jeho pokyn jít ke starozákonním
kněžím, poděkoval Jemu, Božímu Synu, jak Jej vyznává projevem
božské úcty vůči Němu, padnutím tváří na zem.
Jen
on vzdá Bohu chválu. Ostatních devět pouze "poslechne"
a opominou osobní setkání a vyjádření vděčnosti Ježíšovi.
Ježíš
nám tímto zázračným uzdravením a slovem k učedníkům o
jediném vděčném a to Samaritánovi opět, jako minulou neděli,
staví před oči pohled na rozdíl mezi životem milosti, životem z
moci Ducha Božího, životem malomocného - Samaritána - který je naplněn radostnou zdravou vděčností vůči Kristu za dar záchrany, a hledá osobní setkání s Ním, aby Mu poděkoval liturgicky, formou ritu, a mezi životem ustrnulé poslušnosti Božímu
slovu, které od Ježíše slyšíme a přitom jsme schopni od Něj odejít bez vděčnosti projevené Bohu - životem nevděčným a zákonicky smutným.
LITURGICKÁ
MEŠNÍ ČTENÍ V RITU ANTIQUIOR:
Třináctá
neděle po seslání Ducha Svatého
V
Epištole svatého apoštola Pavla Galaťanům slyšíme výčitku,
že se katoličtí křesťané, jimž sloužil v Duchu Ježíšově,
odvrátili od cesty Božího Ducha a uvěřili falešným hlasatelům
evangelia.
Cele dosavadní dějiny Církve jsou přehlídkou duchovního boje, v němž mnozí v cestě za pravdou, kterou poznali v Ježíši Kristu, Božím Synu, zbloudili, vedeni démonem pýchy, zapřením života podle křestní milosti.
Cele dosavadní dějiny Církve jsou přehlídkou duchovního boje, v němž mnozí v cestě za pravdou, kterou poznali v Ježíši Kristu, Božím Synu, zbloudili, vedeni démonem pýchy, zapřením života podle křestní milosti.
Evangelium o vděčném
Samaritánovi, který vyznává Ježíše jako Božího Syna, je
zahanbující jak pro devět ostatních malomocných z pomezí mezi
Galilejí a Samařskem v době Ježíově, tak i pro mnoho věřících,
kteří žijí na pomezí mezi falešným učením, které proniká
do jejich církevního společenství i do jejich srdcí, aniž by se
mu bránili a – podle slov svatého Augustina – nenáviděli blud
a přitom milovali bludaře. Ať jsou to falešné nauky vcházející
ze samotného křesťanství – čehož předobrazem mohou být
ortodoxními židy ze společenství starozákonního lidu vylučovaní
Samaritáni; či hříšný život těch, kdo se oddali konzumnímu
pohanskému životnímu stylu, jehož obrazem – pro ortodoxní židy
– mohli být v době Ježíšově právě namnoze zpohanštělí
Galilejci.
LITURGICKÁ
MEŠNÍ ČTENÍ V MISÁLU PAPEŽE PAVLA VI.:
20. neděle v mezidobí
Ve čtení z knihy Přísloví vybízí Moudrost, předobrazně vtělená Boží moudrost, Ježíš Kristus, aby ji každý přijímal při duchovní hostině, po zpřítomnění Jeho Kalvárské oběti po proměnění chleba v Jeho tělo a vína v Jeho krev:
Moudrost
si zbudovala palác, opřela jej o sedm sloupů. Pobila dobytek,
smísila víno, připravila také svůj stůl. Poslala své
služebnice volat z vyvýšenin města:
Kdo je nezkušený, ať sem přijde, kdo je bez rozvahy, toho chci učit. Pojďte, můj pokrm jezte, víno, mnou nalité, pijte! Nechte dětinství, a budete žít, po cestě po-znání choďte!
Kdo je nezkušený, ať sem přijde, kdo je bez rozvahy, toho chci učit. Pojďte, můj pokrm jezte, víno, mnou nalité, pijte! Nechte dětinství, a budete žít, po cestě po-znání choďte!
Okusit moudrost, vtělenou moudrost Boží, jíž je Ježíš, může plně jen ten, kdo Jej přijímá jako Chléb života. Proto prorocky zpívá svatý Žalmista o chvalozpěvu Nejsvětější Trojice při mši svaté:
Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.
Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Bojte se Hospodina, jeho svatí! Těm, kdo se ho bojí, nic nechybí. Mocní strádají a hynou hlady, nic nechybí těm, kdo hledají Hospodina.
Pojďte, synové, a slyšte mě, naučím vás bát se Hospodina. Miluje kdo život? Přeje si dny štěstí?
Zdržuj svůj jazyk od zlého, své rty od falešných slov. Chraň se zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj!
Chvalozpěvy a duchovní písně, o nichž píše svatý apoštol Pavel Efesanům, zaznívají vrcholně při oslavě Ježíše – Chleba života, v oběti a díkůčinění Svaté eucharistie.
Dávejte dobrý pozor, bratři, jak se máte chovat, ne jako nemoudří, ale jako moudří; dobře využívejte času, protože žijeme ve zlých dobách. Nechovejte se tedy nerozumně, ale mějte na mysli, co je vůle Páně.
Neopíjejte se vínem, vede to jen k výstřednostem, ale dejte se naplnit Duchem. Když mezi sebou mluvíte, užívejte slov ze žalmů, chvalozpěvů a duchovních písní; ze srdce zpívejte a hrejte Pánu. Děkujte stále Bohu Otci za všechno ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.¨
Pokračování
Ježíšovy katecheze o Něm - Chlebu života, o zpřítomňování
Jeho vzkříšení při každé mši svaté, následuje po týdnu i v
dnešním úryvku evangelia podle sepsání svatého Jana.
Svatý
Basil Veliký podle katecheze Svatého otce Benedikta XVI. plně
otevírá pohled na tajemství Ježíšovy svátostné přítomnosti.
Nejprve vyznává víru v Nejsvětější Trojici:
"Především (je
důležitý)
poukaz
na tajemství Boha,"
řekl papež Benedikt XVI., "které
zůstává pro člověka tím nejdůležitějším a nejživotnějším
vztažným bodem. Otec je "počátkem všeho a příčinou
existence toho, co existuje, kořenem všeho živého" a
především je "Otcem
našeho Pána Ježíše Krista".
Dospějeme-li prostřednictvím stvoření k Bohu, "uvědomíme
si jeho dobrotu a jeho moudrost". Syn je "obrazem dobroty
Otce a pečetí formy, která je mu rovna" . Svou poslušností
a utrpením vtělené Slovo uskutečnilo poslání Vykupitele
člověka .
Tajemství Nejsvětější Trojice, tajemství lásky Otce a Syna, tajemství pouta této lásky, jímž je "nexus amoris", Osoba Ducha Božího, přivádí toho, kdo ji poznává, k lásce vůči bližnímu. Slovo Ježíšovo z evangelního úryvku minulé neděle, dvanácté po slavnosti Seslání Ducha Svatého, vede Ježíšem Kristem ospravedlněného Samaritána "spontánně" ke skutku lásky vůči polomrtvému člověku, aniž by si to "uvědomoval", podobně jako ti, kdo konají skutky milosrdenství v Ježíšově podobenství o Posledním soudu, o ovcích a kozlech, o povýšení po pravici Boží či odsouzení do zavržení na levici.
"V tomto bodě dovedl ve svých homiliích Basil použít i silných, odvážných slov. Kdo totiž chce podle Božího přikázání milovat Boha a bližního jako sebe samého, "nesmí mít víc než, kolik toho má jeho bližní".
V době hladu a pohrom svatý biskup vášnivými slovy vybízel věřící, "aby nebyli krutějšími než zvěř" přivlastňováním si toho, co je společné, a soukromým vlastněním toho, co je všech". Hluboké Basilovo myšlení vychází dobře najevo v této sugestivní větě: "Všichni nuzní hledí na naše ruce, jako my sami hledíme na Boha, když jsme v nouzi". Zcela zasloužená je chvála, kterou o Basilovi po jeho smrti vyslovil Řehoř Naziánský: "Basil nás přesvědčil, že my, jelikož jsme lidé, nesmíme pohrdat lidmi, ani ostouzet Krista, společnou hlavu všech, naší nelidskostí vůči lidem; spíše máme v neštěstí těch druhých obdarovat sami sebe a půjčit Bohu naše milosrdenství, protože milosrdenství potřebujeme". Slova velmi aktuální. Vidíme, že svatý Basil je skutečně jedním z Otců sociálního učení Církve."
Každodenní sílu takto, v moci Nejsvětější Trojice, milovat, čerpáme z tajemství, kde nejvíce působí: z tajemství Nejsvětější eucharistie.
Dnešní evangelium Ritu Antiquior předkládá Ježíšův další příběh – o Samaritánovi, jejž uzdravil, očistil z malomocenství. Ten dokáže uzdraven dobře rozlišit, rozhodnout se svobodně - i když by podle Ježíšova slova měl jít, aby se ukázal kněžím – nejprve se vrátit a poděkovat Mu. Vyznat víru v Něj a projevit hlubokou vděčnost, předstupeň Svaté eucharistie, k níž připravuje život ctností, který vyzdvihuje svatý Basil ve svém slovu mládeži, a zároveň schopnost těchto ctností svobodně – podle Ducha – užívat.
"Basil se přirozeně zajímal také o onu vyvolenou část Božího lidu, kterou představuje mládež, budoucnost společnosti. Jí adresoval Promluvu o způsobu, jakým může být pohanská kultura té doby užitečná. S velkou vyvážeností a otevřeností uznává, že v pohanské klasické literatuře - řecké i latinské - existují příklady ctností. Tyto příklady správného života mohou být užitečné pro mladého křesťana při hledání pravdy a správného způsobu života. K tomu je zapotřebí vzít si z textů klasických autorů to, co je náležité a shodné s pravdou. Tímto kritickým a otevřeným postojem, ve kterém jde o rozlišování v pravém a vlastním smyslu slova, mládež roste ve svobodě. Ve svém proslulém příměru ke včelám, které sbírají z květů pouze to, co se hodí na med, Basil doporučuje: "Jako včely, které dovedou z květů vydobýt med, a na rozdíl od jiných živočichů, kteří se omezují na potěchu vůní a barev květů, tak je to i s těmito spisy.. je možné z nich vytěžit potěšení ducha. Musíme využívat ony knihy podle příkladu včel. Ty nejdou na všechny květy bez rozdílu, a ani z těch, na které usednou, si nesnaží odnést všechno, ale vybírají pouze to, co slouží ke zhotovení medu, ostatní ponechávají. A my, jsme-li moudří, vezmeme si z oněch spisů pouze to, co se nám hodí a shoduje se s pravdou, a ostatní ponecháme".
Basil doporučuje mladým lidem zejména růst ve ctnostech, ve správném způsobu života: "Zatímco totiž ostatní dobra" přecházejí od jednoho ke druhému jako při hře v kostky, tak jedině ctnost je dobrem nezcizitelným, a zůstává na celý život i po smrti".
Ježíš řekl zástupům:
"Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa." Židé se mezi sebou přeli a říkali: "Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?" Ježíš jim řekl:
"Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den.
Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne.
To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky."
(Z promluvy Svatého otce Benedikta XVI. na generální audienci, Vatikán, 1. 8. AD MMVII; ;http://radiovaticana.cz/clanek.php"id=8181;
Anaphora
sancti Basilii;
svatý
Basil Veliký, (In
Psalmum 48,8: PG 29,452b;
svatý
Basil Veliký, Hom.6 de avaritia: PG 32,1181-1196;
svatý
Basil Veliký, Hom.
15,2 de fide: PG 31,465c;
svatý
Basil Veliký, Contra
Eunomium 1,14: PG 29,544b;
svatý
Basil Veliký. In
Psalmum 48,8: PG 29,452ab, srovn. též: De svatý Basil Veliký.
svatý
Basil Veliký. Baptismo 1,2: SC 357,158;
svatý
Basil Veliký, Ep. 203,3;
svatý
Basil Veliký. Hom.in divites: PG 31,281b;
svatý
Basil Veliký. Hom. tempore famis: PG 31,325a;
svatý
Řehoř Naziánský, Oratio 43,63: PG 36,580b;
srov. svatý
Basil Veliký. De Baptismo 1,3: SC 357,192;
svatý
Basil Veliký. Moralia 21,3: PG 31,741a;
svatý
Basil Veliký. Moralia 80,22: PG 31,869b;
svatý
Basil Veliký. Ep. 93: PG 32,484b;
srov. svatý
Basil Veliký. Moralia 21,1: PG 31,737c;
srov. svatý
Basil Veliký. Ad adolescentes 3; 4, 5)
Otec Vladimír Mikulica
MODLITBA
PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ
Jen
Ty dokážeš pravdivě a dokonale
poděkovat
svému a našemu Otci,
který
je v nebesích,
Ježíši,
Otče všech samaritánů.
Jen
Ty můžeš stát nad zákonem
prohlašujícím
– ústy starozákonních kněží -
nadřazenost
nad Zákonem
a
přednost mše svaté – díkůčinění, Nejsvětější
eucharistie
před
každou lidskou institucí.
-
Ty jsi na znamení této svrchovanosti
slavil
samaritánský hod Beránka velikonočního,
kdy
ses za nás – na Zelený čtvrtek a Velký pátek -
zcela
obětoval,
abys
ukázal, že jen Ty,
Ježíši,
miluješ až do krajnosti:
jediný
Ty,
nenecháš
jediného hříchem
a
ranami démonů
polomrtvého
u cesty z Jeruzaléma do Jericha
ležet
nevšímavě u cesty
– bez
milosrdné na věky zachraňující lásky.
Všem
se nabízíš jako Samaritán,
odvržený
staršími a zákoníky i farizeji
na
okraj jejich náboženské společnosti;
Ty,
centrum vesmíru, stvořeného i nestvořeného.
Amen.