sobota 1. prosince 2018

Poslední tříbení v Církvi a ve světě









  1Vidění Izaiáše, syna Amosova, která měl v době judských králů Uzijáha, Jotama, Achaza a Ezechiáše o Judovi a Jeruzalému.2Slyšte, nebesa, poslechni, země,
neboť mluví Hospodin:
„Syny jsem vychoval a o ně se postaral,
vzepřeli se však proti mně. 3Býk zná svého hospodáře
i osel jesle svého pána;
Izrael však nemá poznání,
můj národ nemá rozum.“
     4Běda hříšnému lidu,
národu zatíženému vinou,
potomstvu zločinců, zkaženým synům!
Opustili Hospodina,
pohrdli Svatým Izraele,
obrátili se k němu zády.
     5Kam ještě vás bít,
když jste stále nevěrní?
Celá hlava je nemocná,
celé tělo je choré. 6Od paty k hlavě
nic na něm zdravého není;
samá modřina, jizva, čerstvá rána,
nevytlačená, neovázaná, nezměklá olejem.
     7Vaše země je zpustlá,
vaše města spálená ohněm;
půdu vám před očima cizinci vyžírají,
je zpustošena, zkažena nepřítelem.
     8Jen siónská dcera zůstala
jak bouda na vinici,
jak chýše na okurkovém poli,
jak obležené město. 9Kdyby nám Hospodin zástupů neponechal
několik těch, kdo přežili,
byli bychom jako Sodoma,
Gomoře bychom se podobali.
     10Slyšte Hospodinovo slovo,
sodomská knížata,
poslechněte příkaz našeho Boha,
gomorský lide!
     11Nač je mi množství vašich obětí?
– praví Hospodin.
Už mám dost žertev beranů
a tuku krmných telat;
v krvi býčků, beránků a kozlů
nemám zalíbení. 12Když ke mně přicházíte,
kdo to od vás žádá,
abyste vyšlapávali má nádvoří? 13Nenoste už nicotné oběti;
kadidlo je mi odporné,
novoluní, soboty, shromáždění nesnesu,
nesnesu bezbožnost při svaté schůzce. 14Vaše novoluní a svátky nenávidím z duše,
jsou mi břemenem, s únavou je snáším. 15Když vztahujete své ruce k modlitbě,
zakrývám své oči před vámi;
když se ještě víc modlíte,
ani neposlouchám.
Vaše ruce jsou plné krve!
     16Umyjte se čistě!
Odstraňte své špatné skutky pryč z mých očí;
přestaňte jednat zle, 17učte se jednat dobře:
hledejte spravedlnost, přispějte utlačenému,
sirotku pomozte k právu, zastaňte se vdovy.
     18Nuže, suďme se
– praví Hospodin.
I kdyby jak šarlat byly vaše hříchy,
vybílí se jako sníh.
I kdyby se červenaly jako purpur,
budou jako bílá vlna.

Proroctví Izajášovo, které otevírá v Modlitbě posvěcení času nový církevní a liturgický rok, otevírá současně pohled na krizi.
Prosme proto na začátku tohoto nového roku o světce, o mystiky, duchovní představitele Církve, duchovně žijící otce a matky v rodinách, duchovně žijící manžele, kteří si velmi dobře uvědomují, že jen zvládnutým vztahem k "hmotě", ke konzumu, k životu podle těla, k falešným proudům v Církvi i ve společnosti,
mohou svou duchovnost dokázat: a pak člověka duchovního, který jde temnou cestou materialismu, bude těšit a přitahovat klidná a tichá chvíle v této době adventní před svatostánkem, před Ježíšem v Nejsvětější svátosti v monstranci.

Duchovní člověk právem nenávidí vánoce, jak je známe z podání obchodního prostředí. Spíše než dárky, na které je potřeba vydělávat peníze, dá pod stromeček – anebo pokud této celkem nové tradici ze severských protestantských krajů již nepropadá a "šetří naše lesní školky" - pak pod krásný český betlém vloží místo nich dárky více hmotné a současně duchovní: Zpěv koled, čtení z pokladů Tradice Církve, osobní niternou modlitbu: sám či se svou rodinou pozemskou či duchovní.
- Duchovní člověk miluje!

A pak při postní večeři, jak bývalo už od pradávných časů zvykem, následuje vzácný čas, kdy si navzájem řekneme to nejcennější: projevíme si lásku a připravíme se na setkání s Ježíšem, naším Pánem, který nám při Poslední večeři projevil lásku až do krajnosti: Na Půlnoční mši svatou.









KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.


Církev v Německu je výborně zorganizována. Avšak nacházíme za strukturami také odpovídající duchovní sílu, sílu víry v živého Boha? Upřímně řečeno, musíme uznat, že struktury nad Duchem výrazně převažují. Dodávám k tomu: Skutečná krize Církve v západním světě je krizí víry. Neprojdeme-li pravou obnovou víry, veškerá strukturální reforma zůstane neúčinná.

LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ V RITU ANTIQUIOR:

Epištola  svatého Pavla nám představuje cestu světla – podobně o ní čteme v teologii svatého Jana, Miláčka Páně –: a světlo se má i v našich srdcích rozzářit o betlémské noci. Ozářit cestu temnoty, která toto světlo není schopna pro neužitečnost pohanského života poznat.


V Evangeliu nám Ježíš, náš Vykupitel, v podání svatého Lukáše klade před oči svou Parusii: druhý příchod.
Pro nás, věřící, se rozzáří světlo naplno – "vzpřímíme se", skončí utrpení, strasti, pronásledování, nemoci a bolesti. Přijde mesiánské království Ježíšovo s plnou uzdravující a štěstím naplňující silou.Naše duše bude vykoupena, tělo proměněno, když půjdeme cestou světla. Naši blaženost nebude tížit, co nás tíží nyní: ohled na ty, kdo jdou do temnot.

Jako ve společenství v bezpečí chrámu, plném lásky a usmíření – ba ještě nevyslovitelně radostněji – nám bude dobře s Ježíšem, anděly, svatými, s přáteli a příbuznými pohromadě.




 
LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ V MISÁLU PAPEŽE PAVLA VI.:

1. neděle adventní


Početí Ježíše Krista, našeho Pána, přirovnává Duch Svatý, který mluví prostřednictvím proroka Jeremiáše, k pučení na kmeni: výhonek, jenž vzejde z rodokmene Davidova, z královského judského rodu, bude Král králů – Ježíš. Začne uskutečňovat Boží království na zemi, naplní jej při Parusii, při svém druhém příchodu v Poslední den.

   Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy splním sliby, které jsem dal o Izraelovu a o Judovu domu.V ty dny, za toho času vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, který bude uskutečňovat právo a spravedlnost na zemi. Za těch dnů dojde Juda spásy a Jeruzalém bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budou nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost.“


Žalmista, podle Tradice svatý král David, zpívá o své touze po Bohu, touží se k Němu pozdvihnout, znát Jeho cesty, aby jimi šel ke spáse své duše a k proměně svého těla. Implicitně touží být nositelem Krista Ježíše: kmenem, z nějž podle těla, z duchovního manželství, vzejde.

 K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši. 
Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď' mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel. 
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě. 
 
Hospodinovo jednání je jen láska a věrnost pro ty, kdo plní jeho smlouvu a nařízení. Důvěrně se stýká Hospodin s těmi, kdo se ho bojí, dává jim poznat svou smlouvu. 
K hledání cesty, jíž je vzájemná láska mezi křesťany, vybízí Apoštol ve čteni z prvního listu do Soluně. Vybízí ke svatosti. Jenom svatí v den Parusie přijdou pro ty, kdo žijí na této zemi s Ježíšem Vykupitelem a On bude pro všechny světlem, které nehasne pro ty, kdo svou lásku k bližním čerpali na této zemi z Jeho svátostí, z niterného setkání s Ním, který je vtělená Boží láska.

Bratři! 
   Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem, jako ji i my máme k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, našim Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými. 
   Nakonec pak vás, bratři, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši: jak jste se od nás naučili, že máte žít, abyste se líbili Bohu, a jak i žijete, tak ať v tom vynikáte ještě více. Víte přece, které příkazy jsme vám dali z moci Pána Ježíše. 



Den zkázy všeho pozemského bude počátkem naplnění naší naděje, kterou nám přinesl Ježíš – náš Pán: počátkem proměny, počátkem nových nebes a nové země, kdy budeme s Ježíšem a se svatými navěky. Ježíš nás v evangeliu podle sepsání svatého Lukáše varuje, abychom se při čekání na Něj neoddali konzumnímu stylu života, který do Jeho království nevede.

Ježíš řekl svým učedníkům: 
    „Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení. 
   Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmosti, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den soudu nezastihl znenadání jako léčka; přijde totiž na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“ 

(Z promluvy Svatého otce Benedikta XVI.
na setkání s Centrálním výborem něm. katolíků, Freiburg 24, 9 AD MMXI; https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=15216)



Otec Vladimír Mikulica




MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ


Zkáza začíná v našem srdci,

v "mikrokosmu",

tak ukazuješ, Ježíši, vládce nad "makrokosmem" i "mikrokosmem",

pravou životní moudrost:

dbát o čistotu vlastního srdce.

V Tvém a v Otcově Duchu vrcholí Tvá apokalyptická řeč,

jak nám ji dnes podává v Tvém evangeliu svatý Lukáš:

"Dejte si pozor," říkáš,

´Rozlišujete

- nechte tříbit své poznávání,

co vás v tomto světě vede ke spáse

a co k zavržení,

rozlišujte mezi cestou konzumu a cestou obětavé lásky,

cestou kříže a vzkříšení, mou cestou.´

V srdci, jež přijalo Tvé světlo, Tvé vítězství,

proměnu hmoty,

je skryta svoboda od tělesnosti:

vzkříšení při Parusii, při oslavě "makrokosmu".

Amen.

v