Svátek Křtu Páně

KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PAPEŽE BENEDIKTA XVI.

Na dnešní den připadá svátek Křtu Páně, kterým se končí období Vánoc. Liturgie nám předkládá vyprávění o Ježíšově křtu v Jordánu v redakci svatého Lukáše. Evangelista podává, jak po té, co byl Ježíš pokřtěn, spolu s mnoha jinými, které přilákalo kázání Předchůdce Páně, otevřelo se nebe a v podobě holubice na Něho sestoupil Duch Svatý. V té chvíli zazněl shůry hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení".

Ježíšův křest v Jordánu je zmiňován a v různé míře zdůrazňován všemi evangelisty. Byl totiž součástí apoštolského kázání a představoval výchozí bod celého rozpětí faktů a slov, o nichž Apoštolé měli vydávat svědectví. (Ve Skutcích apoštolů čteme: "Apoštolové se takto modlili nad Josefem Barsabášem a nad Matějem: "...Ukaž Pane, kterého sis vyvolil, aby přijal místo v této apoštolské službě". A na jiném místě: "Petr se ujal slova a promluvil: "Bůh Izraelitům poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista.")

Apoštolské společenství pokládalo událost křtu Ježíšova za velice důležitou nejen proto, že za těchto okolností došlo poprvé v dějinách k vyjevení trinitárního tajemství způsobem jasným a úplným, ale také proto, že se touto událostí začalo Ježíšovo veřejné působení na jeho cestách Palestinou.

Ježíšův křest v Jordánu je předzvěstí jeho krvavého křtu na kříži, a je také symbolem veškerého svátostného působení, kterým bude Vykupitel uskutečňovat spásu lidstva. To je také důvodem, proč patristická tradice věnovala velkou pozornost tomuto svátku, který je nejstarším po Velikonocích. "Ve křtu Kristově - zpívá dnešní liturgie - je posvěcen svět, hříchy jsou odpuštěny; a z vody a z Ducha se stáváme novým stvořením".

(Z promluvy Svatého otce Benedikta XVI. před Angelus Domini na svátek Křtu Páně, náměstí svatého Petra, 7. ledna AD MMVII;

https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=7034;

Antifona k Benedictus, ranní chvály)

Svatopetrské kázání o křtu 

Papež Benedikt XVI. zmiňuje v komentáři k dnešnímu úryvku evangelia, že křest našeho Spasitele a náš křest spolu těsně souvisejí:

Nebesa, která se otevřela podle svědectví evangelisty nad řekou Jordánem, ukazují otevřenou cestu ke spáse, cestu do nebe. Ježíš nám ji otevírá tím, že se v Betlémě narodil jako Spasitel a Boží Syn.

Na tuto cestu vstupujeme v obřadu mysteria znovuzrození, ve svatém křtu – ponoření do posvátné vody a v pomazání od Ducha Svatého.

Stáváme se v tu chvíli součástí mystického těla Ježíše Krista: Církve v nebi, na zemi i v očistci.

Zároveň při tomto ritu s Ježíšem, naším Přítelem a Pánem, mysticky umíráme, vstáváme s Ním z mrtvých a oblékáme Jej, vzkříšeného, v oslaveném těle.

Přijetí mysteria na nás klade neodvolatelný závazek: Naslouchat Ježíšovi, věřit v Něj, rozumět Mu tak, že Jej následujeme, „vpouštíme“ (immitamur Jesum) Jej do své duše a těla, a tak se naše chtění, city a poznání očištěné Duchem Božím, ubírají cestou nebeské harmonie: plníme ve svém pozemském životě více Jeho vůli než svou – naplňuje nás ovoce přijetí svatého křtu - ona nevýslovná radost, již zakusili Tři mudrcové od Východu, když dovršili první část své pozemské pouti podle Boží vůle a setkali se s živým Ježíšem v betlémském domě.

KATECHEZE - LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ V MISÁLU PAPEŽE PAVLA VI.:

Ve svém prvním kázání o Letnicích, jak jej čteme ve Skutcích apoštolů, oslovuje svatý Petr Židy a všechny obyvatele Jeruzaléma. O těchto slavnostech se ve městě na pouť sešli zbožní židé, jak je označuje svatý Lukáš, ze všech různých částí Středomoří, i proselyté k judaismu. Kníže apoštolů kromě nich ovšem oslovuje i ty, kdo nebyli v tomto městě židovského původu či vyznání. Oslovuje všechny – mezi nimi i Řeky a Římany. Oslovuje spolu s vojáky a státními říšskými úředníky i Piláta...

A svatý Lukáš je tlumočením slov prvního kázání Církve zve znovu k Jordánu, o němž psal, když popisoval tajemství epifanie Nejsvětější Trojice ve chvíli Ježíšova křtu v této řece.

K trojí cestě, k třem stupňům na ní, vybízí posluchače, z nichž se vzápětí dává asi tři tisíce mužů pokřtít:

- Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!
- Dejte se ponořit ve jméno Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy!
- Jako dar přijmete Pomazání od Svatého!

Čtení z knihy proroka Izaiáše
    Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho robota, odčiněna jeho vina, vzal totiž z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá: “Na stepi připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezku našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je kopcovité, ať je nížinou, co je hrbolaté, ať je rovinou! Zjeví se Hospodinova velebnost; každé tělo uzří jeho spásu. Hospodinova ústa to řekla.” 
    Vystup na vysokou horu, Sióne, který hlásáš radostnou zvěst, mocně pozvedni svůj hlas, Jeruzaléme, který hlásáš radostnou zvěst! Neboj se, nahlas řekni judským městům: “Hle, váš Bůh! Hle, Pán, Hospodin, přichází v síle, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu, před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem je shromažďuje, ve svém klínu beránky nese, ovce s mláďaty pomalu vede.”

Žalm Veleb, duše má, Hospodina! 
Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! Velebností a vznešeností ses oděl, světlem se halíš jako pláštěm. Napjals nebesa jako stanovou plachtu, nad vodami jsi zbudoval své síně. 
Z mraků si děláš svůj vůz, kráčíš na perutích větru. Větry si volíš za své posly, za své služebníky plameny ohně. 
Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi moudře učinil, země je plná tvého tvorstva. Zde oře mohutné a široširé, v něm nespočetné hemžení živočichů drobných i velkých. 
Všichni čekají od tebe, že jim dáš obživu v pravý čas. Ty jim dáváš, a oni sbírají, otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary. 
Děsí se, když skryješ svou tvář, hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země. 

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Titovi
    Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem. Vede nás k tomu, abychom se odřekli bezbožného života a světských žádostí a žili v tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně a přitom očekávali v blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Krista Ježíše. On vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků. 
    Projevila se dobrota Boha, našeho spasitele, a jeho láska k lidem; ne snad proto, že my jsme vykonali něco dobrého, ale ze svého milosrdenství nás spasil v koupeli znovuzrození a obnovení Duchem svatým. Toho na nás vylil v hojnosti skrze našeho spasitele Ježíše Krista, abychom – ospravedlněni jeho milostí – dostali jako dědictví vytoužený věčný život. 
 

Slova svatého evangelia podle Lukáše
   Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ 
   Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe, Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.“ 

SVATÁ LITURGIE V RITU ANTIQUIOR:

Dnes se v pokoncilní liturgii připomíná křest Ježíše Krista v řece Jordánu.

V prvokřesťanských dobách byl tomuto svátku, vyhrazen druhý den tridua Epifanie.

Před sto dvaceti lety byl zaveden na neděli v oktávu Epifanie svátek Svaté Rodiny.

Čteme Epištolu Kolosanům o posvátnosti manželství a rodiny, Evangelium posvátnost rodiny povyšuje slovy svědectví dvanáctiletého Ježíše poté, co jej svatý Josefa a Panna Maria nalezli v jeruzalémském chrámě: “Což jste nevěděli že musím být v domě svého Otce?” ptá se Ježíš svého pěstouna svatého Josefa a Matky Boží Panny Marie.

A vrací se s nimi do domu nazaretského...

Ve starších misálech, vydaných před zmíněnou dobou, nacházíme texty Infra Octavam Epiphanie, ohlasy na druhý den posvátného tridua. Epištola ze závěru proroctví svatého Izaiáše: “Povstaň, rozsviť se , Jeruzaléme,“... a předpověď o příchodu mudrců od Východu.

Evangelium podle sepsání svatého Jana je jeho svědectvím o viditelném sestoupení Ducha Svatého na Ježíše, když Jej křtil v Jordánu.

Druhá neděle po Epifanii svými texty odkazuje na třetí den Tridua Zjevení Páně:

Epištole do Římě svatý Pavel vypočítává některé služby v Církvi a zdůrazňuje, že dům, kde se modlíme, je chrámem Otcovým, kde poznáváme Ježíše v charismatech Ducha: vede ke službě pro Církev a nikoli pro “společenství”.

Evangelium popisuje první znamení stvrzující, že Ježíš je Boží Syn: proměnu vody ve víno na svatbě v Káni Galilejské. Ježíš ze svatební síně připravuje prostor a čas pro chrámy mešní oběti mše svaté.

O. Vladimír

MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ

Chvíle Tvého ponoření do řeky Jordánu

předznamenává ponoření do smrti při Tvém ukřižování,

Ježíši, Duchem Svatým Pomazaný, Kriste.

V obou těchto chvílích své pozemské vykupitelské pouti

se modlíš

a Duch Svatý se při Tvé křestní modlitbě

ukazuje v tělesné podobě holubice:

vody potopy za času Noeho

se stýkají jejím prostřednictvím s nebem až do této chvíle:

nyní zní z nebe Otcův hlas:

Svědčí o Tobě,

svědčí o své lásce k Tobě,

svědčí o Duchu Svatém,

o Duchu Boží lásky,

která Tebe přede všemi věky zplodila

a nás dnes proměňuje

ke Tvé slávě:

v této svaté chvíli jsme ponořování do Tvého Ducha,

jsme nositeli pomazání,

nositeli Tebe: křesťany.

Amen.