O
dnešním svátku Obrácení svatého Pavla vrcholí naše modlitby
za návrat do Církve těch, kdo ji opustili či byli vychováni v
odloučenosti od jejího plného společenství.
Proto
také tento týden modliteb začal příznačně svátkem Římského
stolce svatého Petra, který jsme slavili 18. ledna. (Na rozdíl od
svátku Stolce svatého Petra v Antiochii 22. února).
Čtení
ze Skutků apoštolů, připadající podle obou katolických ritů –
Misálu Pavla VI. i Ritu Antiquior – na tento den, popisuje událost
konverze svatého Pavla před branou do Damašku, která je
signifikantní pro cestu konverze k ekuméně katolické Církve:
osvětluje
pravý význam a stupně slova „dialog“.
První
dialog před Damašskou branou začíná s pronásledovatelem,
pomlouvačem a nenávistníkem katolické Církve sám Ježíš:
„Proč mne, Šavle, pronásleduješ?“
Pak
teprve nadchází druhý dialog svatého Pavla s těmi, kdo jej
dovedli do damašské Přímé ulice, poté s představiteli
katolické Církve, které si náš Pán Ježíš k tomu vyvolil:
následuje modlitba a charismatické uzdravení, katecheze a křest u
Ananiáše v domě Judy v Přímé ulici – ve společenství
Církve.
Až
teprve po těchto dvou „dialozích“ je nyní již svatý Pavel
zmocněn Duchem Božím, aby hlásal evangelium v synagogách židům,
rozmlouval
s
nimi - vedl dialog - o
naplnění jejich víry v Mesiáše, Krista, jímž je zmrtvýchvstalý
Ježíš z Nazareta.
Židé,
kteří kázání apoštola Pavla o zmrtvýchvstání Ježíše
Krista uvěřili, poznali pak díky Duchu Božímu, který v nich
před křtem a po něm začal působit, ony první dva
„šavlovsko-pavelské dialogy v Církví: hloubku Magisteria.
Poznání, že v nauce Církve je obsaženo plně to, co jen zčásti
poznávali v nauce judaismu, a hloubku rozhovoru s Trojjediným
Bohem. Modlitbu, v níž dostává každý, kdo přijímá její
nejsilnější formu, rozhovor s Ježíšem po Svatém přijímání,
vhled do tajemství, která naplňují duši nevýslovnou radostí a
štěstím, že ji může předávat druhým.
Tím
tajemstvím je podíl na vzkříšení.
Ti
židé, kteří kázání svatého Pavla neuvěřili, zůstali na
prvním stupni „dialogu“. A tento stupeň vede nazpět, k
uzavření se do ghetta, do sebe, k monologu, k drtící sebelásce.
Podobně
ovšem dopadli i křesťané, kteří původně uvěřili, a později
víru ztratili nebo zapřeli: rozešli se s Církví, ztratili
schopnost kontaktu s Věčnou moudrostí, jíž je Ježíš, a se
zmrtvýchvstáním v Jeho Duchu. „Rozvedli se“ nebo se „nechali
rozvést s Církví“, ztratili domov, v němž je zmrtvýchvstání.
Před
týdnem jsme rozjímali o hrozném hříchu takzvaného „rozvodu“.
Podobný
„rozvod“ nastal již v prvních apoštolských dobách v Církvi.
Listy Miláčka Páně, svatého Jana, dosvědčují tuto krizi v
duchovním manželství křesťanů, katolíků, s Ježíšem a Jeho
Církví. První list končí varováním: „Děti, chraňte se
model!“
Modlářství
patřilo mezi nejtěžší hříchy již v prvotní Církvi.
Cesta
pokání – i za hříchy předků – je vyznačena trojím
dialogem v dnešním prvním čtení.
KOMENTÁŘ
K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PAPEŽE BENEDIKTA XVI.
„...křesťané
musejí se
všemi připomínat
Evropě její kořeny.
Není to proto, že by ony kořeny již dávno uschly. Naopak! Je to
proto, že stále – sice jemně, ale úspěšně – dodávají
kontinentu duchovní a morální výživu, jež mu umožňuje
vést smysluplný dialog
s lidmi jiných kultur a náboženství.
Právě proto, že evangelium není ideologií, nesnaží se uzavřít
vyvíjející se společensko-politické skutečnosti do strnulých
schémat. Spíše přesahuje proměnlivosti tohoto světa a vrhá
nové světlo na důstojnost lidské osoby v každé době. Milí
přátelé, prosme Pána, aby nám vložil do duše odvahu dělit se
o nadčasové pravdy vedoucí ke spáse, které formovaly a budou dál
formovat společenský a kulturní pokrok tohoto kontinentu.
Spása
získaná Ježíšovým utrpením, smrtí, vzkříšením
a nanebevstoupením nás, kdo v něho věříme, nejen proměňuje,
ale nutí nás sdílet tuto Dobrou zprávu s ostatními.
Kéž dary Ducha svatého, dary poznání, moudrosti a rozumu osvítí
naši schopnost porozumět pravdě, které nás Ježíš učí, tak
abychom neúnavně usilovali o jednotu, po níž touží pro všechny
své děti znovuzrozené ve křtu a pro celý lidský rod.“
(Úryvky
z projevu Svatého otce Benedikta XVI. na ekumenickém
shromáždění
v Praze 27. 9. AD 2009; zdroj: www.radiovaticana.cz)
O.
Vladimír Mikulica
KATECHEZE
- LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ V MISÁLU PAPEŽE PAVLA VI.:
Pohled
na Ježíše očima víry
vede
k sebekritice novověku
a
sebekritice novověkého křesťanství
Samotný
ekumenismus
spočívá v „poselství
Církve
o spáse v Ježíši Kristu je vždy starobylé a vždy nové,
prosycené moudrostí minulosti a překypující nadějí pro
budoucnost.“
“Nicméně,
objevují se nové formy pokusů omezit vliv křesťanství na
veřejný život – občas pod záminkou, že křesťanské učení
je škodlivé pro blahobyt společnosti. Tento jev nás vybízí ke
krátkému zamyšlení. Jak jsem naznačil ve své encyklice o
křesťanské naději, umělé oddělování evangelia od
intelektuálního a veřejného života by mělo být pobídkou ke
vzájemné “sebekritice novověku” a “sebekritice novověkého
křesťanství,” zvlášť co se týče naděje, kterou každý z
nich nabízí lidstvu1.
Můžeme se ptát sami sebe: co může evangelium říci České
republice, a samozřejmě také celé Evropě, v dnešní době, jež
se vyznačuje tolika pohledy na svět?
Svatý
otec Benedikt XVI. představitele křesťanských společenství,
shromážděné spolu se zástupci židovské obce na pražském
arcibiskupství dne 27. září 2009
1
srov.
Spe
salvi,
22
2
srov. Caritas
in veritate
Orace:
Bože,
ty chceš, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání
pravdy, pošli, prosíme, dělníky na svou žeň, ať hlásají s
veškerou důvěrou tvé slovo, aby se tvá zvěst rozšířila a
zazářila a přivedla všechny národy k poznání, že jediný
pravý Bůh jsi ty a ten, jehož jsi poslal, Ježíš Kristus, Tvůj
Syn a náš Pán.
Čtení
ze Skutků apoštolů:
Pavel
promluvil k lidu:
"Já
jsem Žid. Narodil jsem se v Tarsu v Kilíkii, ale vyrostl jsem tady
v tom městě, a přesně jsem byl vychován, jak to žádá otcovský
zákon, ve škole u Gamaliela. Moje horlivost pro Boha byla veliká,
jak je tomu u vás dodneška. Proto jsem pronásledoval toto učení
až na smrt: dával jsem spoutat a do vězení zavírat muže i ženy.
To mi může dosvědčit i velekněz a celá rada starších. Od nich
jsem také dostal listy pro bratry v Damašku a odebral se tam, abych
i odtamtud přivedl svázané křesťany do Jeruzaléma k
potrestání.
Když
jsem byl na cestě a už se blížil k Damašku - bylo to kolem
poledne - náhle mě z nebe obklopilo oslnivé světlo. Padl jsem na
zem a uslyšel, že ke mně mluví nějaký hlas: 'Šavle, Šavle,
proč mě pronásleduješ?' Já jsem odpověděl: 'Kdo jsi, Pane?' A
on mi řekl: 'Já jsem ježíš Nazaretský, kterého ty
pronásleduješ.' Muži, kteří byli se mnou, viděli sice světlo,
ale hlas toho, který ke mně mluvil, neslyšeli. Zeptal jsem se:
'Pane, co mám dělat?' Pán mi odpověděl: 'Vstaň a jdi do
Damašku! Tam ti bude řečeno všechno, co máš vykonat.'
Protože
jsem od jasu toho světla nic neviděl, vedli mě moji průvodci za
ruku, a tak jsem přišel do Damašku. Tam mě navštívil jistý
Ananiáš, muž zbožný podle Zákona, který měl nejlepší pověst
u všech tamějších židů. Přišel ke mně a řekl mi: 'Bratře
Šavle, ať zase vidíš!' A v tom okamžiku jsem opět nabyl zraku a
uviděl ho. On pak řekl: 'Bůh našich otců tě předem určil k
tomu, abys poznal jeho vůli, viděl Spravedlivého a slyšel jeho
vlastní hlas. Ty mu přede všemi lidmi budeš svědčit o tom, co
jsi viděl a slyšel. Proč tedy ještě váháš? Vstaň, vzývej
jeho jméno, dej se pokřtít a očistit od svých
hříchů.'"
Mezizpěv:
Jděte
do celého světa a hlásejte evangelium.
Chvalte
Hospodina, všichni lidé, oslavujte ho, všechny národy.
Neboť
mocně vládne nad námi jeho milosrdenství a Hospodinova věrnost
trvá navěky.
Slova
svatého evangelia podle Marka:
Když
se Ježíš naposled zjevil jedenácti apoštolům, řekl
jim:
"Jděte
do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu! Kdo uvěří
a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude
zavržen.
Ty,
kdo uvěří, budou provázet tato znamení: ve jménu mém budou
vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady
do ruky, a když vypijí něco smrtelně jedovatého, neuškodí jim
to; na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se."
Secreta
Shlédni
Bože, náš ochránce, a pohleď na tvář svého Pomazaného, který
dal sám sebe jako výkupné za všechny, a učiň, aby od východu
slunce až do západu bylo mezi národy na všech místech velebeno
tvé jméno a oslavováno přinášením čisté oběti.
Proti
sílící tendenci „udělat ze všech světových náboženství
jedno“ zaznívá Boží slovo ve Skutcích apoštolů při obrácení
svatého Pavla. To slovo zní z nebe. „Šavle, Šavle, proč mne
pronásleduješ?“
To
slovo říká Ježíš v oslňujícím světle Ducha Svatého.
Sráží
Šavla s koně.
Mnozí
na rozdíl od svatého Pavla dopadli ve své snaze tragicky. Z
posledních kapitol historie lze připomenout ty, kdo církevní obce
pronásledovali, vyhlazovali „ohněm a mečem“ v démonické
úzkosti krále Heroda, ale i ty, kdo zatím navenek do podobné
pasti nepadli úplně, ale kráčejí k ní: hnutí Unitarie, hnutí
New Age, sekulární judaismus a mnohé další.
Nejtragičtěji
ovšem končí „křesťané v rozvodovém řízení“. Ti, kdo
ztratili víru, již při pádu před Damašskou branou z milosti
Boží přijal svatý Pavel.
Stávají
se šiřiteli opačné cesty „dialogu“, který tolik proklamovali
a proklamují, a proto klamavě propagují: Od rozhovoru s tím, kdo
nesdílí jejich názor, k uzavření se před Duchem Božím, který
mluví v moudrosti svatých apoštolů, ke ztrátě schopnosti
naslouchat Trojjedinému Bohu, odpovídat a v Jeho síle jednat.
Jejich
pád z dialogu k monologu prosycenému sebeláskou může pod zdáním
křesťanské či dokonce katolické autenticity víry vydávat
falešné svědectví o Nejsvětější Trojici, o Ježíši Kristu,
o Duchu Svatém, o pravosti modlitby, o spáse.
Místo
aby se mezi pohany šířila pravda o Trojjediném Bohu a jeho spásná
nauka, potlačuje se pohanskými pověrami, rozmělňuje a špiní
víra Božího lidu.
Odtud
vchází falešná ideologie přizpůsobování se těm, kdo mají
jiný názor: opak dialogu.
Přizpůsobení
nauky Církve názorům, které ji rozvracejí, vede k rozvratu
morálky u biskupů, kněží, manželů v rodinách a farnostech.
Věříme
v Nejsvětější Trojici: Otec Bůh poslal svého Syna Ježíše v
moci Ducha Svatého Jej reprezentuje Církev v mysteriích,
svátostech.
Křtem
jsme zasvěceni tajemství Nejsvětější Trojice.
Nemůžeme
proto tvrdit, že máme společného Boha spolu s ostatními
světovými náboženstvími či sektami. To by bylo explicitní
zapření víry.
Proto
i reakce ostatních náboženství – jak jsme toho svědky nyní v
Evropě v islámu – přichází církevní obce zničit: „mírovou“
cestou: populačním nahrazením obyvatelstva, které rezignuje na
plodnost ve svých manželstvích a rodinách, nahrazením křesťanů,
kteří se zpronevěřili manželskému slibu, že přijmou děti od
Boha ochotně a budou je vychovávat podle Božího zákona –
zákona evangelia; anebo vyhlazovací cestou, jak se o to ve světě
i v Evropě snaží tzv. Islámský stát.
Tuto
výzvu a svěřené poslání naplnil svatý Pavel po svém obrácení
u Damašku pravým dialogem s judaismem, s pohanstvím a s katolíky,
kteří se odloučili od Církve: i svou mučednickou smrtí.
O.
Oldřich
Čtení ze Skutků apoštolů.
Šavel
soptil hrozbami a hořel touhou zabíjet učedníky Páně. Přišel
k veleknězi a vyžádal si od něho pověřující listy na synagógy
v Damašku: najde-li tam některé stoupence toho vyznání, muže i
ženy, aby je mohl přivést v poutech do Jeruzaléma.
Když
byl na cestě a už se blížil k Damašku, tu ho náhle obklopilo
světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel, že k němu mluví nějaký
hlas: "Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?"Zeptal
se: "Kdo jsi, Pane?"
Ten
odpověděl: "Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.
Ale vstaň a jdi do města. Tam ti bude řečeno, co máš dělat."
Muži, kteří s ním konali tu cestu, stáli neschopní
slova.
Slyšeli
sice hlas, ale neviděli nikoho. Šavel pak vstal se země. Oči měl
otevřené, ale nic neviděl. Vzali ho proto za ruce a dovedli do
Damašku. A tři dni zůstal slepý a nic nejedl ani nepil.
V
Damašku žil jeden učedník, jmenoval se Ananiáš. Pán k němu ve
vidění promluvil: "Ananiáši! " On odpověděl: "Prosím,
Pane."
Pán
mu řekl: "Vstaň a jdi do ulice zvané Přímá a vyhledej tam
v Judově domě muže, který se jmenuje Šavel z Tarsu. Právě se
modlí."
Šavel
uzřel ve vidění muže jménem Ananiáše, jak k němu vchází a
vkládá na něho ruce, aby zase viděl.
Ananiáš
odpověděl: "Pane, od mnoha lidí jsem slyšel, kolik zla
způsobil právě tento člověk tvým věřícím v Jeruzalémě. I
tady má od velekněží moc, aby dal spoutat všechny, kdo vzývají
tvé jméno."
Ale
Pán mu řekl: "Jen jdi. Neboť on je nástroj, který jsem si
vyvolil, aby o mně donesl zvěst pohanům, králům a Izraelitům.
Já mu ovšem ukážu, jak mnoho musí pro mě vytrpět."
Ananiáš tedy šel, vstoupil do toho domu a vložil na něho ruce se
slovy: "Bratře Šavle, Pán mě poslal, Ježíš, který se ti
ukázal na cestě sem. Máš zase nabýt zraku a dostat v plnosti
Ducha svatého." V té chvíli jako by mu šupiny spadly s očí,
zase viděl a hned se dal pokřtít. Potom pojedl a vrátily se mu
síly.
Pak
pobyl nějaký čas s učedníky v Damašku. A hned začal v
synagógách hlásat Ježíše, že je to Boží Syn.
Všichni,
kdo ho slyšeli, žasli a říkali: "Copak to není ten, který
se snažil zničit v Jeruzalémě ty, kdo vzývají toto jméno? A
copak sem nepřišel právě na to, aby je v poutech odváděl k
velekněžím?"
Šavel
však vystupoval s rozhodností stále větší a židy v Damašku
přiváděl z míry, když dokazoval, že Ježíš je Mesiáš.
SVATÁ
LITURGIE V RITU ANTIQUIOR:
Podobně
byli zasaženi všichni, kdo se cítili „být na koni“ a chtěli
všechna světová náboženství podřídit své představě Boha.
Již samotná představa Boha je přece zavádějící a klamavá.
Věřícího
takové lži a rouhání naplňují rozhořčením. Nové lidské
výmysly jej urážejí a ponižují. Proto i ekumenismus, o němž
podobně jako o Trojjediném Bohu oklamáni předsudky hovoří a
podle svých slov vzhledem k němu destruktivně jednají, nehledá
Boží slávu, ale vlastní pohodlí, zbavuje náročnosti plného
katolického života, odmítá námahy a obětí pro šíření
Ježíšova království.
Temnotu
v nauce a mravech, která mu v církevních obcích jde vstříc,
přemáhá světlo živé víry, živých církevních obcí:
Poslání, které přijala Církev od svého Zakladatele a
Vykupitele, bylo jednoznačné a jasné: „Jděte do celého
světa. Hlásejte evangelium. Získejte mi za učedníky všechny
národy.“
MODLITBA
PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ
Ježíši,
Slovo, Logos dialogu lásky Nejsvětější Trojice,
jen
pokorný posluchač
neofyty
svatého Pavla v damašské
synagoze,
schopný
sebekritického pohledu na sebe
i
na církevní společenství či na judaismus,
může
pochopit, že jsi Kristus, nad nímž je Duch Boží
a
uvěřit
v Tebe.
Ovocem
jeho víry je rozhovor s Tebou,
dialog
s Věčnou moudrostí.
V
něm
jej
vedeš k přijetí Tvého Ducha ve svatém křtu;
a
pokřtěné
při mši svaté po
vyjití ze synagogy
k
mešní slavnosti:
setrvat
na cestě spásy.
Amen.
