Víme velmi dobře, jak dopadne dětská hra, když se děti ve stohu místního jednotného zemědělského konsorcia ujmou sirčiček a škrtnou.
Podobně
dopadá snaha nedozrálých lidí, kteří se derou na místa, jež
jim nepříslušejí a zacházejí s věcmi, které patří do rukou
zkušených a zodpovědných a především zralých osobností.
Pokud
se takový nezralý člověk dostane na místo, které mu nepřísluší,
pak pod jeho osobnostní a odbornou infantilitou trpí poddaní.
Mnohokrát
se toto odehrává v dějinách rodin, rodů, kmenů, obcí,
farností, Církve a společnosti, okresů, krajů a státu, národa.
Kam
s "neřízenou střelou", kam s polovzdělancem, kam s
aktivním jedincem, který je schopen destruovat mnohonásobně více,
než, jak se na vojně říkávalo, "rota povalečů"?
Jednoznačná
odpověď zní: do školy!
Ovšem
jaké.
Ne
do takové, která nás učí volnosti, v níž deformovaná svoboda
se stává takovou "evropskou hodnotou", že ve škole není
možné pro naprostý rozklad morálky nic "mládež naději
vlasti" naučit, takže budoucí polovzdělanci se stávají
příčinou dalšího rozkladu vlastní svobody.
Do
školy života. A tou je iniciace duše, uvedení do hloubky, nebo
často spíše do reality života, jenž pochopitelně v irreálním
světě "komunikačních prostředků", které jsou často
příčinou ztráty schopnosti komunikovat s realitou, bývá
zastřena a prohlašována za "irracionální".
Takovou
školou je ta, jíž známe z knížek odvahy a dobrodružství, z
letních (či zimních) táborů, z duchovních obnov a exercicií.
Jistěže
z takových, které nejsou právě zatíženy a postaveny do služeb
falešného světa, který volnost postavil nad lásku čili nad
oddanost.
Školu
"života", která dává smysl škole edukativní,
vyvádějící z nevědomosti a ze tmy předsudků, musíme často
obtížně hledat a pro sebe i své ratolesti odvažovat více nugetů
i kilometrů pro dopravu. Výsledek této oběti je mnohonásobná
odměna: volnost.
Ji
poznávají děti a mládež. A současně ochranu před zotročením.
O
rovnosti mezi pohlavími, o rovnosti mezi náboženstvími, kterou
dokonce někteří přisuzují Boží vůli, slyšíme denně dost a
dost.
Jakoby
potoky krve, svištění gilotin a nářek vězněných a mučených
za masonitské francouzské revoluce na konci osmnáctého století
pro prosazení modly rovnosti nestačily k poučení. Jakoby se vše
muselo znovu v Evropě XXI. století opakovat. Jakoby bychom se
nebyli schopni poučit. Jakoby nám chyběla škola "života"
a dějin.
Jakoby
bychom znovu museli vidět katastrofální destrukci Církve, lépe
řečeno nevěře zaprodaných církevních společenství v Evropě
v přímém přenosu.
KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.
O
bratrství a v duchu bratrství hovoří Boží slovo nadcházející
šesté neděle po Epifanii. Svatý otec Benedikt XVI. uvedl před
několika lety slovo k těm, kdo si již před jeho příchodem
říkali "bratře". Slovo k blahoslavenství.
Drazí
bratři a sestry
,
Liturgický rok je velkou poutí víry, kterou Církev koná, následujíc neustále Pannu Marii. O nedělích letošního liturgického mezidobí provází tuto cestu četba Lukášova evangelia, které nás dnes přivádí "na rovinu", kde se zastavil Ježíš spolu s Dvanácti apoštoly a kde se shromáždil velký zástup jeho učedníků a množství lidu z různých krajů, aby Ho uslyšeli. Do tohoto rámce je zasazena zvěst o "blahoslavenstvích". Ježíš se zahleděl na své učedníky a řekl: "Blahoslavení, vy chudí, blahoslavení, kdo nyní hladovíte, blahoslavení, kdo nyní pláčete, blahoslavení jste, když budou lidé.. tupit vaše jméno kvůli Synu člověka". Proč je nazývá blahoslavenými? Protože spravedlnost Boží způsobí, že budou nasyceni, že se budou smát, že budou za každé falešné obvinění odměněni. Jedním slovem, protože je už nyní přijímá do svého království. Blahoslavenství se zakládají na skutečnosti, že existuje božská spravedlnost, která povyšuje toho, kdo byl neprávem ponížen a ponižuje ty, kteří se povyšují. Evangelista Lukáš totiž po čtyřech "blahoslavenstvích" dodává čtyři varování: "běda vám, boháči, běda vám, kdo jste nyní nasyceni, běda vám, kteří se nyní smějete, a běda vám, když vás budou všichni lidé chválit", protože - jak praví Ježíš - věci se obrátí: poslední se stanou prvními a první posledními.
Liturgický rok je velkou poutí víry, kterou Církev koná, následujíc neustále Pannu Marii. O nedělích letošního liturgického mezidobí provází tuto cestu četba Lukášova evangelia, které nás dnes přivádí "na rovinu", kde se zastavil Ježíš spolu s Dvanácti apoštoly a kde se shromáždil velký zástup jeho učedníků a množství lidu z různých krajů, aby Ho uslyšeli. Do tohoto rámce je zasazena zvěst o "blahoslavenstvích". Ježíš se zahleděl na své učedníky a řekl: "Blahoslavení, vy chudí, blahoslavení, kdo nyní hladovíte, blahoslavení, kdo nyní pláčete, blahoslavení jste, když budou lidé.. tupit vaše jméno kvůli Synu člověka". Proč je nazývá blahoslavenými? Protože spravedlnost Boží způsobí, že budou nasyceni, že se budou smát, že budou za každé falešné obvinění odměněni. Jedním slovem, protože je už nyní přijímá do svého království. Blahoslavenství se zakládají na skutečnosti, že existuje božská spravedlnost, která povyšuje toho, kdo byl neprávem ponížen a ponižuje ty, kteří se povyšují. Evangelista Lukáš totiž po čtyřech "blahoslavenstvích" dodává čtyři varování: "běda vám, boháči, běda vám, kdo jste nyní nasyceni, běda vám, kteří se nyní smějete, a běda vám, když vás budou všichni lidé chválit", protože - jak praví Ježíš - věci se obrátí: poslední se stanou prvními a první posledními.
Tato
spravedlnost a toto blahoslavenství se uskutečňují v "nebeském
království" či "Božím království",
které bude dovršeno na konci časů a které je již přítomno v
dějinách. Kde jsou chudí potěšováni a zváni k hostině života,
tam se projevuje Boží spravedlnost. To je poslání, které jsou
učedníci Páně povoláni plnit také v nynější společnosti.
6.
neděle - Devítník
Čtení z knihy proroka Jeremiáše.
Toto praví Hospodin:
"Prokletý člověk, který spoléhá na člověka, kdo za svou oporu pokládá smrtelníka, svým srdcem odstupuje od Hospodina! Je jako jalovec na pustině: nic dobrého se mu neukáže, svůj domov má v suchopárné poušti, v solném kraji, kde nelze bydlet. Požehnaný člověk, který doufá v Hospodina, jehož oporou je Hospodin!
Je jako strom, který je zasazen u vod, který své kořeny vyhání k potoku; když přijde vedro, nestrachuje se, jeho listí zůstává zelené, ani v suchém roku nemá starosti, nepřestává nést ovoce."
Blaze tomu, kdo svou naději vložil v Hospodina.
Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, a nezasedá ve shromáždění rouhačů, ale má zalíbení v Hospodinově zákoně a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.
Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, ve svůj čas přináší ovoce, listí mu nevadne a daří se mu vše, co koná.
Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: jsou jako pleva rozvátá větrem. Vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných skončí záhubou.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři!
Káže se o Kristu, že vstal z mrtvých. Ale jak potom mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení mrtvých není? Jestliže tedy mrtví nevstávají, ani Kristus nevstal. A nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti křesťané, kteří už zesnuli. Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí.
Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když si Ježíš vyvolil dvanáct apoštolů, sestoupil s hory a zastavil se na rovině. A s ním velký zástup jeho učedníků a velké množství lidu z celého Judska, z Jeruzaléma i z tyrského a sidónského pobřeží.
Ježíš se zahleděl na své učedníky a řekl: "Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. Blahoslavení, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni.
Blahoslavení, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát.
Blahoslavení jste, když vás budou lidé nenávidět, když vás vyloučí ze svého středu, potupí a vaše jméno vyškrtnou jako proklaté kvůli Synu člověka. Radujte se v ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu; vždyť stejně se chovali jejich předkové k prorokům!
Ale běda vám, boháči, neboť už máte své potěšení.
Běda vám, kdo jste nyní nasycení, neboť budete hladovět.
Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat.
Běda, když vás budou všichni lidé chválit, vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům!"
Čtení z knihy proroka Jeremiáše.
Toto praví Hospodin:
"Prokletý člověk, který spoléhá na člověka, kdo za svou oporu pokládá smrtelníka, svým srdcem odstupuje od Hospodina! Je jako jalovec na pustině: nic dobrého se mu neukáže, svůj domov má v suchopárné poušti, v solném kraji, kde nelze bydlet. Požehnaný člověk, který doufá v Hospodina, jehož oporou je Hospodin!
Je jako strom, který je zasazen u vod, který své kořeny vyhání k potoku; když přijde vedro, nestrachuje se, jeho listí zůstává zelené, ani v suchém roku nemá starosti, nepřestává nést ovoce."
Blaze tomu, kdo svou naději vložil v Hospodina.
Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, a nezasedá ve shromáždění rouhačů, ale má zalíbení v Hospodinově zákoně a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.
Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, ve svůj čas přináší ovoce, listí mu nevadne a daří se mu vše, co koná.
Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: jsou jako pleva rozvátá větrem. Vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných skončí záhubou.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři!
Káže se o Kristu, že vstal z mrtvých. Ale jak potom mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení mrtvých není? Jestliže tedy mrtví nevstávají, ani Kristus nevstal. A nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti křesťané, kteří už zesnuli. Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí.
Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když si Ježíš vyvolil dvanáct apoštolů, sestoupil s hory a zastavil se na rovině. A s ním velký zástup jeho učedníků a velké množství lidu z celého Judska, z Jeruzaléma i z tyrského a sidónského pobřeží.
Ježíš se zahleděl na své učedníky a řekl: "Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. Blahoslavení, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni.
Blahoslavení, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát.
Blahoslavení jste, když vás budou lidé nenávidět, když vás vyloučí ze svého středu, potupí a vaše jméno vyškrtnou jako proklaté kvůli Synu člověka. Radujte se v ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu; vždyť stejně se chovali jejich předkové k prorokům!
Ale běda vám, boháči, neboť už máte své potěšení.
Běda vám, kdo jste nyní nasycení, neboť budete hladovět.
Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat.
Běda, když vás budou všichni lidé chválit, vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům!"
Epištola
neděle Devítníku, jíž začíná předpostní období, vyzývá
ústy Apoštola k nastoupení "sportovní" discipliny.
Závodu, který probíhá v duchovním životě a je vystaven tvrdší
konkurenci: ďáblu. V síle Ducha Svatého je ovšem skryto
vítězství. Apoštol přivádí k pramenům, z nichž lze načerpat
sílu k tomuto vítěznému zápasu.
V
Evangeliu slyšíme o několikerém povolání dělníků na vinici
zámožného a mocného Pána. Mnohokrát jsme my i naši příbuzní
a přátelé vybízení k obrácení od nečinnosti slovem: "Pojď!"
- Vyjdi k obětavé službě pro Boha, pro Stvořitele, pro Ježíše
Vykupitele, pro Ducha v Církvi.
O.
Vladimír Mikulica
MODLITBA
PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ
Na
přední místa ve Tvém království,
Ježíši,
Vykupiteli od démona pýchy,
se
drali Tví učedníci, budoucí apoštolové Jakub a Jan Zebedeovi,
jejich
matka se na Tebe v tomto duchu obrací.
Ty
jsi je přede všemi napomenul,
pokořil
jsi je
a
oni přijali Tvé osvobozující slovo
vysvětlující
a mocí Ducha Božího v oné chvíli očišťující.
Na
Tvé místo se stavěli ti, kdo Tě odsuzovali,
nepřijímali
Tvé slovo a Tvou moc.
Ti,
kdo nevěřili ve zmrtvýchvstání – saduceové,
ti,
kdo v ně nevěří.
Ti,
kdo po Tvých slovech
od
Tebe odcházejí - s hlubokým smutkem,
protože
každá duše touží být spasena.
Ti,
kdo Tebe zradili,
a
to byl první z nich Jidáš,
který
odchází a propadá sebevražednému zoufalství.
Tito
nedokončili své vzděláním na rozdíl od Dvanácti
a
Dvaasedmdesáti.
A
rozhodli se přijmout úděl polovzdělanců,
jímž
jsou temnoty vně školy života,
mimo
ráj blahoslavených,
mimo
ráj věřících a přijímajících Tebe skutečně
v
této chvíli, v tajemství Církve.
Amen.
