Ježíše
cestou doprovázely velké zástupy. Obrátil se k nim a řekl: "Když
někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu,
děti, bratry a sestry - ano i sám sebe až na druhé místo, nemůže
být mým učedníkem. Kdo
nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým
učedníkem. Když
někdo z vás chce stavět věž, nesedne si napřed a nespočítá
náklady, jestli má dost na dokončení stavby" Kdyby totiž
položil základy a nestačil ji dokončit, vysmáli by se mu
všichni, kdo by to viděli, a říkali by: 'Tenhle člověk se
pustil do stavby, ale nemohl ji dokončit.' Nebo
když má některý král vytáhnout proti jinému králi, aby s ním
vedl válku, nesedne si napřed a neuvažuje, jestli se může s
deseti tisíci vojáků utkat s tím, kdo proti němu táhne s
dvaceti tisíci" Jestliže na to nestačí, vyšle posly, dokud
je ten druhý král ještě daleko, a žádá o podmínky
míru. Tak
ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být
mým učedníkem."
S
blížícím se závěrem liturgického roku přibývají ve čteních
nedělních liturgických cyklů úryvky z Písma svatého, které
vybízejí k připravenosti vše pro našeho Pána a Spasitele Ježíše
opustit, "předejít" tak tragedii, již bychom prožívali,
kdybychom lpěli na "svém" - na svých pozemských věcech,
vztazích a nakonec i na svém pozemském životě.
V
dnešním líčení Velké cesty Ježíše na Jeho poslední
velikonoční týden do Jeruzaléma, vychovává Mistr, Učitel a
Otec budoucího věku Ježíš k učednictví. A to náročnými a k
celoživotní oběti vedoucími slovy: "Když
někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu,
děti, bratry a sestry - ano i sám sebe až na druhé místo, nemůže
být mým učedníkem.
Kdo nenese svůj
kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem."
"Kdo
může být Tvým učedníkem, Ježíši?" - ptá se po těchto
slovech každý kdo miluje Otce.
A
Ježíš říká: - Ten, kdo je prozíravý. Kdo dobře počítá,
kdo dobře promýšlí svůj život.
Můžeme
říci ve světle promluvy Svatého otce Benedikta XVI. v rakouském
klášteře Heiligenkreuz před několika lety – kdo promýšlí
svůj život před Ježíšem při adoraci: cum fide et ratione, s
vírou a promyšleně.