Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: "V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal.
Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: 'Zastaň se mě proti mému odpůrci!' Ale on dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: 'I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak mě bude ustavičně trápit.' "
A Pán řekl: "Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat?
Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?"
"Boží
slovo," jak uvedl před několika lety v Neapoli Svatý otec
Benedikt XVI. texty této neděle, "má za hlavní téma
modlitbu, ba "nutnost modlit se stále a neochabovat".
Na první pohled by se mohlo zdát, že tohle téma nějak nesedí,
že málo proniká do společenských poměrů, do vašich denních
problémů. Avšak zamyslíme-li se, pochopíme, že tato slova
obsahují poselství, jistě proti proudu, avšak určené, aby
osvítilo do hloubky svědomí vaší církve a vašeho města:
Shrnul bych to takto: silou, která v mlčení a bez povyku mění
svět a přeměňuje jej v Boží království, je víra - a výrazem
víry je modlitba. Když se tato víra naplní láskou k Bohu, který
je uznáván jako dobrý a spravedlivý Otec, stává se vytrvalou,
naléhavou, stává se nářkem ducha, křikem duše, který proniká
do Božího srdce. Takovým způsobem se modlitba stává největší
silou přeměny světa. Tváří v tvář obtížným sociálním
skutečnostem, jako je jistě ta vaše, je třeba posílit naději,
která se zakládá na víře a vyjadřuje se neúnavnou modlitbou.
Právě modlitba udržuje zapálenou pochodeň víry. Ježíš se
ptá: "Nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?".
Jak odpovíme na tuto znepokojivou otázku? Právě dnes chceme
opakovat s pokornou odvahou: Pane, Tvůj příchod mezi nás při
této nedělní eucharistii nás nachází se zapálenou lampou víry.
My věříme a důvěřujeme Ti: Rozmnož naši víru!
