V krásné
literatuře, v próze, v poezii, v dramatech, ve všech uměleckých
dílem, ve spisech filosofů může každý, kdo hledá Boží
přítomnost, Boží cestu, kontakt s Bohem, nalézat první či
vyšší stupně poznání, které dává věčný život.
Patrně
bychom dokázali vyjmenovat vícero uměleckých děl, které nás
přivedly k poznání Boha Stvořitele, pak také k poznání Ježíše
Krista a k poznání Ducha Svatého, kterého zmrtvýchvstalý Ježíš
dal od svého Otce o Letnicích.
Kde najdeme
plné poznání – jak je to jen na této zemi možné –
Trojjediného Boha?
Odpověď
možná překvapí ty, kteří by posvátnou knihu položili jako
základ svého poznávání Boha.
Nejde totiž
– jak jsme v upadající evropské kultuře zvyklí – o osobní
hledání Boha, ale o společné poznání, které se rovněž
společně předává.
Apoštolové,
ženy u hrobu, z nějž Ježíš Kristus třetího dne po svém
umučení a smrti slavně vstal, učedníci, pak i mystikové,
viděli, že se proroctví Ježíšovo o jeho smrti a zmrtvýchvstání
splnilo. Duch Svatý je povolal, aby toto poznání – evangelium:
radostné a sílu vzkříšení v sobě obsahující poznání –
šířili svým nejbližším a od nich až na konec světa.
Jejich
svědectví, jejich kázání, a pak i ta část, která z nich byla
zapsána, jsou plným odkrytím pravdy o Trojjedinném Bohu - ústní
tradice apoštolů a Písmo Svaté.
P.
Vladimír Mikulica
