Potemnělé,
sychravé dny podzimu v měsíci listopadu představují navenek
"smrt stromů a rostlin": listo – pad.
Připomínají
první smrt, jíž je – kromě Ježíše Krista a Panny Marie –
podrobeno každé lidské tělo v očekávání přijetí do slávy
či odsouzení k zavržení.
Připomínají
smrt našich drahých příbuzných a přátel i nepřátel,
připomínají naši vlastní smrt: "Memento mori!"
-"Pamatuj, že zemřeš!"
V současném
úpadku či zakrnění duchovního života, kdy mnoho lidí zakrývá
skutečnost své smrti, popírá vzkříšení a v nejhorším
případě vzkříšení Ježíše Krista, se šíří těžká
beznaděj a zoufalství tam, kde není naděje na život věčný
nebo kde svírá duši obava, zda v tak beznadějném stavu lze
doufat ve spásu po smrti.
Drsná
slova na
adresu zoufalých – avšak slova naděje – adresuje duchovní
Otec svatý
biskup
Césarius z Arles
křesťanům.
Zmiňuje se právě o životě bez naděje, z nějž jsme byli křtem
zachráněni těmito slovy: "Neboť
my všichni, moji drazí, jsme byli před křtem chrámem ďáblovým,
ale křtem jsme se stali chrámem Kristovým; a zamyslíme-li se
pozorně nad spásou své duše, shledáváme, že jsme pravý a živý
chrám Boží. Bůh
nepřebývá jen
v chrámech, vystavěných
lidskýma rukama, ani
v domě ze dřeva a kamene, ale především v duši,
stvořené jako obraz Boží rukama Stvořitele, jak říká svatý
apoštol Pavel: Boží
chrám je svatý, a ten chrám jste vy."
Modleme
se za ty zemřelé, kteří byli pokřtěni, a nežili podle svého
křestního slibu, kteří nesmýšleli, nemluvili a nejednali tak,
aby se stávali zářivým a čistým chrámem Božím a zemřeli v
"podzimu" svého života.
Otec Vladimír Mikulica
