Dante Alighieri Božská komedie
JEŽÍŠ
– KRÁL NAD POSLEDNÍM SOUDEM
Dnešní
slavnost Ježíše Krista Krále univerza, nebe a země, je určitým
vyvrcholením listopadových modliteb za zemřelé. Pozvedá náš
pohled k nebi, ke Království, které nám Ježíš přináší již
zde na zemi v Církvi. Obrací náš pohled na vlastní hříšnost,
zaměřuje náš pohled na očistný vstup do Ježíšova království:
"Nic nečistého do nebe nevejde!" - a proto nás svatý
Apoštol národů vybízí, abychom přijímali podíl na Ježíšově
kříži, sám nám je ve svém misijním pozemském životě
příkladem. V prosbě Modlitby Páně každodenně prosíme: "Posvěť
se – očisť se – "hagiasthéto to Onoma Sú" – Jméno
Tvé!" Tento výraz otevírá pohled na očistné pokropení
krví, posvěcení svatyně, lidu starozákonním veleknězem. Náš
Velekněz Ježíš skropil svou krví – nabídnutou k vykoupení a
ke spáse všem - mnohé: posvětil svůj lid, svou Církev. Nyní na
zemi probíhá ovšem doba očišťování, které zvláště vrcholí
ve svátostech Církve, pokud – zvláště svátost smíření a
svátostem nemocných i viatikum - očištění a posílení na cestu
na věčnost do Království přijímáme.
Tak očistec
začíná – vědomě a chtěně - při konverzi a pokračuje takto
každý den, když "Každodenně bereme svůj – podílně
Ježíšův – kříž a následujeme Jej.
A nakonec
bychom svůj pohled měli odvrátit od pekla: Peklo existuje. Do
pekla vstoupí každý, kdo zemře v odloučení od Trojjediného
Boha, vědomém a chtěném, či v opomenutí konat vše pro to, aby
k tomuto odloučení nedošlo - v těžkém hříchu.
Víme, že
duším světců byl otevřen pohled na peklo. Někdy - jako u
svatého Benedikta z Nursie či dalších – ve chvíli umírání,
jindy – jako u svaté mystičky Terezie z Ávily – si sama duše
žádala uvidět peklo...až volala: "Už dost, Pane!"
Tento
svatotereziánský pohled však touží mít v skrytu každý: nikoli
ze zvědavosti, ale existencionálně touží nejprve uvidět nebe a
vstoupit do něj – kolik politických, ekonomických systémů tuto
touhu používá, aby "nahradilo" život mystický a
asketický – kolik duší touží být čistých a již nyní
prožívat niterné spojení s Trojjediným Bohem: a pohleďme na
všechny pokusy o modlitbu, meditaci, na tápání v různých
náboženských skupinách, které touží nebo jsou zneužívány k
tomu, aby "toužili" spatřit Boží tvář.
A pohleďme
na víru v existenci pekla, již vyjadřují i ti, kdo – a nejsou
vedeni jen nevěřícími "teology" popírajícími jeho
existenci – říkají, že "není" a přitom se vyjadřují
tak, že přiznávají jeho skutečnost...osočováním a
komentováním ve sdělovacích prostředcích počínaje slovy:
"tato cesta vede do pekla".
Dokonce
Poslední soud je toužebně očekáván skrytě každým člověkem,
ať směřuje životem svého těla a duše do nebe, pekla či
očistce: Každý touží po učinění zadost – třebas "své"
spravedlnosti a svého "práva". Svatý – a to má být
bez výjimky každý člověk – po naplnění radosti duše, kterou
i v utrpeních dává Duch Otce a Syna, hříšník po ukončení své
očisty a ten, kdo je spoután ve světě ďábelské sebelásky,
sebeodpuštění a sebevykoupení a touží po sebezničení,
sebevraždě i – a právě - v duchovním slova smyslu, má do
poslední chvíle, než se duše odloučí při jeho smrti od těla,
šanci zvolat: "Můj Ježíši, milosrdenství!"
Takto se
před námi předestírá mozaika umísťovaná v konše presbytářů:
Ježíš Kristus Pantokratór: Vládce, Král nad silami dobra a nad
silami zla. Nad očistcem, který je dočasný, a nad nekonečným
stavem lidské duše a těla po smrti: vykoupení a oslavení duše a
těla – a těla blažených budou velmi krásná a budu podobna
oslavenému tělu našeho Pána Ježíše, zbavena svých pozemských
nedokonalostí; a stupeň jejich krásy bude záviset na tom, kolik
si člověk při své pozemské pouti získal zásluh pro nebe.
Těla
zavržených budou ohyzdná. - Čím kdo zachází, tím také
schází!
Každý si
připravuje svým životem na zemi vzkříšení šťastné nebo
nešťastné.
Pohled na
Ježíše Krále Univerza, Vládce nad dobrem a zlem, nás vybízí:
"Připravuj si vzkříšení šťastné a krásné!"
O.
Vladimír Mikulica
