Křest Ježíše, Syna Božího
V
této době vánoční, přesněji řečeno v době po Epifanii
Ježíše Krista, zůstávají jesličky, ještě do "Hromnic",
do svátku Uvedení Páně do chrámu, v kostelích, pokud nejsou v
presbytáři, a posvátnou liturgii provázejí zpěvy koled.
Podle
kalendáře, který vzešel z reforem pastorálního II. Vatikánského
koncilu slaví dnes západní katolická církev svátek křtu Páně.
Dnešní
slavností Ježíšova křtu se končí liturgické období Vánoc.
Dítě, kterému se v Betlémě klaněli východní Mudrci a darovali
mu své symbolické dary, nalézáme nyní dospělé v momentě, kdy
v řece Jordán přijímá křest od velkého proroka Jana.
Evangelium zaznamenává, že hned po křtu Ježíš vystoupil z
vody, otevřela se nebesa a sestoupil na něho Duch svatý jako
holubice. Z nebe byl slyšet hlas, který řekl: To je můj milovaný
Syn, v něm mám zalíbení. Bylo to jeho první veřejné vystoupení
po třiceti letech skrytého života v Nazaretu. Očitými svědky
jedinečné události byli kromě Křtitele jeho učedníci, z nichž
někteří se od tohoto okamžiku stali následovníky Krista. Byla
to zároveň christofanie a teofanie. Ježíš se zjevil
jako Kristus, což je řecký překlad hebrejského Mesiáš,
což znamená pomazaný. Zároveň se spolu s Božím Synem se
objevila znamení Ducha svatého a nebeského Otce.
Dnes
se naše pozornost zaměřuje na
Ježíše, jenž se ve věku kolem třiceti let dal pokřtít Janem v
řece Jordánu. Šlo o křest pokání, při kterém se pro vyjádření
očisty srdce a života používal symbol vody. Jan, řečený
"Křtitel", hlásal tento křest Izraeli, aby připravil
lid na nadcházející příchod Mesiáše, a všechny spravoval o
tom, že po něm má přijít Mesiáš jiný, mnohem větší než
on, který nebude křtít vodou, nýbrž Duchem svatým. A hle,
sotvaže byl Ježíš pokřtěn v Jordánu, Duch svatý na něho
sestoupil v podobě holubice a Jan Křtitel poznal, že On je
Kristus, "beránek Boží", který přišel sejmout hřích
světa. Proto je také křest v Jordánu "epifanií",
zjevením mesiášské identity Pána a jeho vykupitelského díla,
které vyvrcholí v jiném "křtu", totiž jeho smrtí a
vzkříšením.
O
předcházející slavnosti Epifanie – ukázání se Ježíše
Krista pohanům, třem mágům od Východu, po svátku Tří králů
– se toto tajemství odhalení roušky umožňující pohled na
betlémské dítě, o němž andělé, pak i pastýři, svědčí, že
se v Něm narodil spasitel světa, mysterium revelationis, rozvíjí,
ukazuje ve své hlubší dimenzi: božství se více odhaluje
(fainetai) mágům, starověkým vědcům, kteří se na rozdíl od
mnohých z dnešních dotýkali božského, žili v mystickém kontaktu
s Ním, s Trojjediným Bohem, pro ně dosud skrytým v božství, jež
teorií v praxi uctívali.
Pro
ně – a právě pro ně, stejně jako pro nás, kteří jsme nyní
valnou většinou jako dědici víry pohanokřesťanů i duchovními
žáky křtitelů z pohanství – se Ježíšovým křtem v řece
Jordánu naplňuje událost Epifanie: jako toto Zjevení Páně
Otcové Církve nazývají prezentací tajemství znovuzrození,
zrození pro pohany, tak je událost zjevení moudrosti
dvanáctiletého Ježíše – plného Ducha a moudrosti – v
jeruzalémském chrámě již nikoli pohanským ale i židovským
mudrcům a posléze událost Jeho křtu v Jordánu vyústěním
teorie vidění Boha v Ježíši Kristu v praxi novozákonního křtu,
v němž se zjevuje dílo Nejsvětější Trojice. -
Jakmile byl Ježíš pokřtěn,
vystoupil hned z vody. A hle otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího
jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj. A z nebe se ozval
hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení."
(Srov.: Svatý otec Benedikt XVI.při Anděl Páně 8. ledna 2006 AD; in: https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=5104
a
z encykliky Spe slaví č. 12)
O. Vladimír Mikulica
