Je
potěšitelný trend, že se v naší zemi opět o Váncích začínají
šířit betlémské jesličky. – Obnova nastává po době
pronásledování, kdy je ani nebylo možné koupit v obchodě a kdy
z mnohých našich domácností vymizely a zůstal jen méně
křesťanský symbol: vánoční stromek, v době ateizace dokonce i
bez hvězdy na vrcholu, místo ní bývala „špička“.
Když
projíždíme v této době naším venkovem i našimi městy, tak
můžeme betlémy rok od roku více vidět na různých místech: na
návsi, na náměstí, v kapličce, která byla dříve zpustošená,
uvnitř dřevěných čekáren autobusových zastávek, před
kostelem, před místní kaplí i na zahradách u domů...
V
posledních letech dokonce - a možná to je spojené s hnutím,
které původně nevzniklo mezi věřícími: „Zachraňte Ježíška!“
- je poznat obnova nezkomercionalizovaných „vánoc“, poté, co
„vánoce“ chtěla nahradit nyní dehonestovaná postava svatého
Mikuláše („santa klaus“, nahrazující pohanského „dědu
mráze“. Vypadá to, že i s amerikanizací Vánoc se nakonec
čestně vyrovnáme.
Ještě
zbývá podobně „vysvětlit“ obchodníkům a stoupencům
byznysu, že vánoční koledy vůbec nepatří do Adventní, pro ně
„tržní doby“ doby, že máme stejně krásné písně, jako
jsou naše koledy i pro Advent: nádherné staročeské roráty,
které by měly znít při nehorečnatém nakupování a hlavně, že
betlémy se sice mají stavět v Adventu, ale nikoli s figurkami.
V
domácnostech býval zvyk, že betlém se stavěl v poslední
adventní den, na Štědrý den, v Itálii je již tradicí, že o
třetí adventní neděli žehná papež figurku malého Ježíška,
kterou mají děti, které se v ten den shromáždí v
desetitisícovém počtu na Svatopetrském náměstí ve Vatikáně
ve svých rukou, a ve chvíli žehnání ji všechny pozvednou. Tato
figurka se pak vkládá po první vánoční mši svaté, která se
slouží ke cti Narození Ježíše Krista. Ostatní figurky se
obvykle vkládají a umísťuji během Štědrého dne.
Z
neznalosti církevního roku a posvátné liturgie se často stavění
betlémů po době pronásledování začínalo na začátku Adventu
a betlém se „náhle“ sklízel po slavnosti Epifanie, lidově
Třech králů.
Přitom
platí i pro betlémy, které jsou u hlavního oltáře v kostelích
(kde by správně neměly být), že mohou zůstat až do svátku
Uvedení Páně do chrámu, lidově „Hromnic“. Stejně i koledy
se zpívají do „Hromnic“, protože právě od betléma (který
není vpředu v kostele) v některých krajích vychází průvod s
nově posvěcenými hromničkami „do kostela“, k hlavnímu
oltáři.
Tím
spíše betlémy, které jsou buď mimo kostel, před ním, nebo na
návsích, náměstích a v domácnostech, ve společenských
místnostech platí, že mají zůstávat až do konce, „do
Hromnic“.
O.
Vladimír Mikulica
