Svátek
Uvedení Páně do chrámu, lidově Hromnice dnes dovršuje
čtyřicet dnů od slavnosti Narození Páně. Téma Ježíše Krista
- Světla, jímž se vyznačoval cyklus vánočních svátků a
vyvrcholil slavností Zjevení Páně, je převzato a prodlouženo v
dnešním svátku.
Svátek
Obřezání Páně i svátek Jména Ježíš rozvíjejí tajemství
narození Ježíše Krista v duchu židovské iniciace a oba
dávají poznání zlomového okamžiku narození Božího Syna na
tento svět. Tehdy se narodil pro lidi, říká ve svém kázání
svatý Maxim Turínský.
Svátek
Uvedení je dalším stupněm ke chvíli, kdy nadejde okamžik jeho
křtu v řece Jordán, kdy se „tajemně znovuzrodí. Tehdy -
o Betlémské noci - jej vydala světu Panna, ve chvíli křtu jej
zplodilo Boží tajemství spásy,“…rodí se pro tento svět
podle řádu Božího tajemství. Hromnice připravují na „světlo
z nebe“.
Ježíš
Boží Syn…nám zjevil autentickou vůli Boží, aby tak otevřel
cestu Božího slova do světa pohanů. On nakonec konkretizoval
svoje poslání vlastní poslušností a pokorou až na kříž, čímž
učinil svoje poslání věrohodným. Ne má, ale tvá vůle – to
je slovo, které zjevuje Syna, jeho pokoru a zároveň jeho božství
a ukazuje nám cestu.
Každé
naše zvěstování musí být poměřováno slovem Ježíše Krista:
„Moje učení, není moje“.
Nevyučujeme soukromé teorie a názory, nýbrž víru církve, které
sloužíme. Nesmí to přirozeně znamenat, že toto učení
nezastávám cele a že ve mne není ukotveno pevně. V této
souvislosti mi přicházejí na mysl slova svatého Augustina: Co je
více mé než já sám? Co je méně mé než já sám? Nepatřím
sobě samému a stanu se sebou samým právě tím, že překročím
sebe sama a překročením sebe samého se dokáži včlenit do
Krista a Jeho těla, kterým je církev. Pokud nezvěstujeme my sami
a pokud jsme se my sami stali jedno s Tím, který nás povolal za
svoje posly, takže jsme utvářeni vírou, kterou žijeme, pak bude
naše zvěstování věrohodné. Nedomáhám se sebe samého, nýbrž
daruji sebe samého. Farář Arský, jak víme, nebyl učencem,
intelektuálem. Svým zvěstováním se však dotýkal srdce lidí,
protože byl sám v srdci dotčen.
...Nespojujte
se s proroky zkázy, kteří hlásají zánik nebo nesmyslnost
zasvěceného života v Církvi našich dnů, „ale
spíše se oblečte v Ježíše Krista a do výzbroje světla,“ jak
vybízí svatý Pavel, buďte bdělí a pozorní. Svatý Chromácius
z Akvileje psal: „Oddal od nás, Pane, toto nebezpečenství,
abychom se nikdy nenechali obtížit spánkem nevěrnosti; ale
dostalo se nám Tvé milosti a Tvého milosrdenství, abychom mohli
bdít vždy ve věrnosti Jemu, neboť naše věrnost může bdít
jedině v Kristu“.
Věrnost
Ježíši Kristu reprezentují především kněží, kteří se
s Ním nejvíce spojují především při konsekračních
slovech, jež právě u Ježíše jsou znamením plné poslušnosti a
věrnosti Boží vůli.
Lumen
Christi, světlo Kristovo, jež kněz niterně spojený se svým
Pánem a Přítelem nese v sobě, zcela „spontánně“, bez
vyčerpání a vyhledávání psychologických metod či dokonce
lidských úskoků vede k horlivosti pro spásu duší.
Ovoce
kněžského života závisí na pevném postoji duchovního pastýře,
který se nenechá odtrhnout od „mízy Ducha svatého“, jíž je
niterný život: stálé zasvěcování se Otci skrze Ježíše
Krista v Duchu svatém.
(Srov.:
Homilie Svatého otce Benedikta XVI. při mši sv. na svátek
Uvedení Páně do chrámu bazilika. sv. Petra, 2. 2. AD 2013
z promluvy
při nešporách, bazilika sv. Petra 2. 2. AD2012
a
z promluvy při mši se svěcením olejů, bazilika sv. Petra 5.
4. AD 2012; zdroj: www.radiovaticana.cz;
srov. Vita
consecrata, 1,16;
svatý
Chromácius z Akvileje Sermones 32,4;
srov. Porta
fidei, 6)
O.
Vladimír Mikulica
