Epifanie
svatosti Ježíše Krista – láska k Otci a k bližním
Poslední
neděli před Popeleční středou – Padesát dní před
velikonočními slavnostmi (Dominica Quinquagesima) vrcholí Epifanie
– odhalování tajemství Ježíšova ve chvíli, kdy – v úryvku
z Horského kázání z evangelia podle sepsání svatého Matouše
– Ježíš, v němž jeho současníci, jak jsme o tom rozjímali
od slavnosti Epifanie, poznávají Božího Syna. O této neděli
ukládá přikázání lásky:
Slyšeli
jste, že bylo řečeno: 'Miluj svého bližního' a měj v nenávisti
svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a
modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého
nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i
pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým.
Svatý
Otec Benedikt XVI. odkrývá zdroj a sílu, která dává věřícímu
schopnost milovat více, než by byl přirozeně schopen, naplňovat
nadpřirozeným způsobem Ježíšovo přikázání lásky k
nepřátelům.
V
jedné ze svých promluv uvádí, že pro název své postsynodální
apoštolské exhortace
- Sacramentum
caritatis – se nechal inspirovat
krásnou definici Nejsvětější přítomnosti Ježíše v tajemství
Eucharistie, jak ji vyjádřil svatý Tomáš Akvinský. Označuje ji
jako “svátost lásky”.
Ano,
v Nejsvětější svátosti nám Kristus chtěl darovat svou lásku,
která jej přivedla k oběti svého života na kříži pro nás.
Při Poslední večeři, když umyl nohy svým učedníkům, nám
Ježíš nechal přikázání lásky: “Jako
jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte i vy”.
Ale poněvadž je to možné pouze tehdy, zůstaneme-li ve spojení
s Ním, jako ratolesti na vinném kmeni, rozhodl se On sám, že
zůstane mezi námi...
A
to se, jak dále uvádí papež Benedikt XVI. uskutečňuje v
tajemství, které je Svaté svatých.
Tak
můžeme zůstávat my v Něm.
Když se tedy ve víře sytíme jeho Tělem a jeho Krví, může jeho
láska přecházet do nás a učinit nás schopnými vydat vlastní
život za bratry. Odtud pramení křesťanská radost, radost lásky.
(Svatý
Otec Benedikt XVI. před modlitbou Angelus Domini na náměstí
svatého Petra
18. 3. AD MMVII; https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=7461;
(srov.
Summa Theol.., III,q.73,a.3,ad 3)
O. Vladimír Mikulica
MODLITBA
PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ
Byl
celý Tvůj život, Ježíši na Qaranténě,
postem,
odříkáním
a obětí?
Musel
jsi trávit dlouhé noci v modlitbách,
dny
v přijímání nemocných, posedlých a hříšných?
Byl
Tvůj život tří let s apoštoly utrpením snášení se s těmi,
kdo
Tě nechápali, zatěžovali svými nedokonalostmi a hříchy?
Musels
vždy "nabrat sil", abys miloval?
Nikoli:
Z nás jsi měl utrpení, smrt a bolest nad našimi hříchy,
jak
vyzpívává svatý Augustín chválu na Tvé lidství;
z
Božství Nejsvětější Trojice máš a měl jsi před
věky
nesmírný
"půst":
všeobjímající
lásku, radostnou ochotu k oběti, netušenou sílu k postu.
Ďábel
Tě na Qaranténě nepřekvapil,
nebyl
jsi zaskočen a nepřipraven:
jsi
Boží Syn.
Nás
jsi ve svatém křtu učinil Božími syny.
S
lehkostí - Tobě, vlastnímu Božímu Synu vlastní -
můžeme
my, přijaté děti Boží,
kráčet
postní dobou slzavého pozemského období šťastni:
jen
ve stálém spojení s Tebou
si
osvojíme onu lehkost duchovního boje:
radostně
se obětovat pro Tebe, pro Tvé království, pro Tvou Církev,
a
tak pro bližní a pro záchranu jinak nezachránitelného světa
blahobytu, peněz a korupce duše i těla;
milovat,
jako jsi miloval Ty - Tebe a Církev až k mučednické smrti:
vstoupit
do svatopostní doby Tvé Církve před svatbou.
A
nyní, po svatém přijímání, když jsi jako ženich se svou
Církví,
když
jsi vstoupil do mé duše,
nastává
vrchol svatební hostiny.
Má
duše je zalita nestvořeným světlem Tvé lásky,
která
se v Nazaretě vtělila,
v
Betlémě narodila,
na
Golgotě obětovala,
abych
celý svůj život zasvětil jedinému:
"ad
agonem" - duchovnímu boji - o Tvou lásku!
Amen.
