2. neděle
postní
Exodus: Proměnění v naději
Liturgie
druhé neděle postní, uvedl před několika lety Boží slovo této
neděle Svatý otec Benedikt XVI., poté co nám minulou neděli
prezentovala evangelium o pokušeních Ježíše na poušti, vybízí
nás dnes k zamyšlení nad mimořádnou událostí Proměnění na
hoře. Obě epizody společně předjímají velikonoční tajemství:
Ježíšův boj s pokušitelem je předehrou velkého závěrečného
duelu Pašijí, zatímco světlo jeho proměněného Těla předjímá
slávu Vzkříšení. Z jedné strany vidíme v Ježíši úplného
člověka, který s námi sdílí dokonce i pokušení; z druhé
strany v něm rozjímáme Božího Syna, který zbožšťuje naše
lidství. Tímto způsobem bychom mohli říci, že tyto dvě neděle
jsou jakýmisi sloupy, na nichž stojí postní doba až k
Velikonocím, ba dokonce i sama struktura křesťanského života,
která podstatně spočívá na velikonoční dynamice přechodu od
smrti k životu.
Hora
Tábor stejně jako Sinaj je místem blízkosti Boha. Je to prostor
povznesený nad každodennost, ve kterém lze dýchat čirý vzduch
stvoření. Je to místo modlitby, stanutí v přítomnosti Páně,
jako Mojžíš a Eliáš, kteří se objevují vedle proměněného
Ježíše a rozmlouvají s ním o "exodu", který jej
očekává v Jeruzalémě a kterým je Jeho Pascha. Proměnění je
událost modlitby: modlitbou se Ježíš ponořuje v Boha, vnitřně
se s Ním sjednocuje, svou vlastní lidskou vůlí se přimyká k
vůli Otcovy lásky, a tak je proniknut světlem a viditelně se
ukazuje pravda jeho bytí: On je Bůh, Světlo ze Světla. I Ježíšův
oděv zbělel a zazářil. Vede to k zamyšlení o Křtu, o bílém
oděvu, který dostávají pokřtění. Kdo se zrodí ze Křtu je
oděn do světla, což předjímá nebeskou existenci, kterou kniha
Zjevení představuje symbolem bílých šatů. Toto je ústřední
bod: proměnění předjímá vzkříšení, které však předpokládá
smrt. Ježíš ukazuje apoštolům svou slávu, aby měli sílu čelit
pohoršení kříže a porozuměli tomu, že je třeba projít mnoha
souženími a tak vejít do slávy Božího království. Hlas Otcův,
který zaznívá shůry, prohlašuje Ježíše za milovaného Syna
jako při Křtu v Jordánu a přidává: "Toho poslouchejte".
Ke vstupu do života věčného je třeba naslouchat Ježíšovi,
následovat jej na cestě kříže a jako on nést v srdci naději
vzkříšení. "Spe salvi", spaseni v nadějí. Dnes můžeme
říci: "Proměněni v naději".
Ježíš
vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou
horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář
zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle -
ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.
Petr
se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Pane, je dobře, že jsme
tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden
Mojžíšovi a jeden Eliášovi."
Když
ještě mluvil, zastínil je najednou světlý oblak, a hle - z
oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám
zalíbení; toho poslouchejte!" Jak to učedníci uslyšeli,
padli tváří k zemi a velmi se báli.
Ježíš
přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte, nebojte se!"
Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když
sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: "Nikomu o tom
vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z
mrtvých."
O.
Vladimír Mikulica
