Trojjediný Bůh nejprve prostřednictvím svých vyvolených či zvláštních znamení zasáhl do tohoto světa. Toto jsme vyzýváni periodicky si připomínat a liturgicky slavit.
První etapou této pouti je Advent, který v římském ritu trvá čtyři týdny, jež předcházejí Narození Páně, tedy mystériu Vtělení. Slovo „advent“ znamená „příchod“ či „přítomnost“.
papež Benedikt XVI.
Letošní rok je jiný než bývaly předchozí.
Karanténa na jaře, další nyní na podzim, nemocní, umírající... Sociální a ekonomická krize.
Dokonce došlo k něčemu nepochopitelnému: množství věřících nemohlo na jaře a nyní na podzim na mši svatou, byly omezeny a ztíženy podmínky pro přijímání nejdůležitější posily, kterou dostávají umírající, ohrožení, vojáci před bitvou, v níž mohou zahynout: přijímání svátostí.
Co toto vše znamená? Co nám tím vším chce Bůh říci?
Bůh nám prostřednictvím Ježíše Krista klade otázky, na které nám chce v naší duši – slovem Ducha Božího - odpovědět.
Je životně důležité se naučit naslouchat. Uvědomit si závažnost situace natolik, abychom toužili slyšet odpověd od samého Boha.
Vstupme do školy, ve které se učíme takto naslouchat. Tou školou je církevní rok.
Událostmi, které v něm slavíme, jednotlivými obdobími jako jsou Advent, Vánoce, Půst, Velikonoce, Svatodušní doba, nás postupně Trojjediný Bůh uvádí do poznání toho, co nám chce říci; co nám říká jako odpověd na otázky, které On sám nám vnuká při poznávání těch tajemství, která slavíme v cirkevním roce.
Pokud jsme navenek nemohli letos slavit Velikonoce, Slavnost Seslání Ducha Svatého, "Dušičky" – Památku všech věrných zemřelých, pokud bychom mohli být letos i "bez Vánoc", jak někteří říkají, jsme naopak zváni, abychom o to pravdivěji a niterněji tuto dobu prožili.
Dnes začíná nový církevní rok. Bude patrně provázen očistou v osobních, rodinných a společenských událostech. Přijměme ji.
Vánoční doba se čast pojímala jako "tržní story": Plné obchody, vánoční trhy, horečné nakupování dárků,...do toho zněly dokonce už dlouho před Božím hodem Narození vánoční koledy. - Zisk. Touha zbohatnout, zahrnout druhého hmotnými dárky.
Přitom Vánoce jsou zcela opačného ražení. Jsou svátky chudoby – ne však nuzoty a bídy. Jsou svátky lásky, která nezatěžuje druhého starostmi o pozemské věci, a tak se mu vzdaluje. Lásky, která je čistá, nesobecká, která vytváří zvláštní mocnou duchovní radost v kruhu rodiny a v duši každého, třebas i společensky opuštěného člověka. Lásky, která se vtělila. Narodil se Ježíš Kristus v Betlémě. Stalo se to před dvěma tisíci lety. A dva tisíce let trvá Církev, kterou On založil, aby tato Boží láska sílila, rozlévala se do duší a do rodin, do společenství, do duše národa a do vztahů mezi národy.
Tolik lidí chtělo a chce nastolit Boží království na zemi. Šířit lásku, spravedlnost, pokoj. Nepodaří se to bez Boha!
Jen ten, kdo začne s šířením Božího království sám u sebe tím, že postaví svůj život na vztahu k Bohu Otci, k Synu a k Duchu Svatém – tak jak jsme byli pokřtěni - bude úspěšný v šíření lásky, pokoje a spravedlnosti u sebe i u druhých!
V duši každého z nás se rozhodují dějiny světa.
Proto je tak nesmírně důležitá doba před Vánoci, která se nazývá Advent. Bez ní se stanou tyto svátky jen prázdnou snahou o lásku a spravedlnost.
Advent znamená Příchod. Příchod Boha k člověku a k lidstvu.
Ano, k adventní době patří požehnání – zatím ještě "prázdných" betlémů, ujal se i zvyk přípravy adventních věnců: ty mají mít svíce do kříže, aby se odlišovaly od židovských věnců se svícemi v jedné řadě, aby vyznávaly, že židovství nachází naplnění v kříži a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Celá adventní doba připomíná proroky všech časů, zvláště židovské, kteří rozněcovali touhu po záchraně, po příchodu Mesiáše, Vykupitele lidstva. Cílem Adventu je živit tuto touhu po spáse duše. Touhu hledat Boha, poznávat Ježíše Krista a jeho učení, touhu po Duchu Svatém, aby vstoupil v mysteriu znovuzrození do nitra a učil nás naslouchat Božímu hlasu a dával sílu podle něj jednat.
Ti, kdo nejsou věřící, se v současné koronavirové době ptají: Kdy už konečně bude světlo na konci tunelu?
Jak zvládneme "karanténní podmínky", nemoc, péči o nemocné a umírající?Kdy zemřeme, kdy zemřou ti, které milujeme?
Neztratíme práci? Vyděláme v podnikání dostatečně na to, abychom mohli dále pracovat? Kde jsou jistoty, o které bychom se mohli opřít?
Světlo již je na konci tunelu. Světlo neohrozitelné temnotami:
Na počátku bylo Slovo
a to Slovo bylo u Boha
a to Slovo bylo Bůh.
To bylo na počátku u Boha.
Všechno povstalo skrze ně
a bez něho nepovstalo nic,
z toho, co povstalo.
V něm byl život
a ten život je světlo lidí,
a to světlo svítí v temnotě
a temnota ho nepostihla.
....A Slovo se stalo tělem
a přebývalo mezi námi:
Ježíš Kristus se pro nás v Betlémě narodil,
abychom poznali lásku
a pro nás zemřel na kříži na Golgotě
a vstal třetího dne z hrobu, z mrtvých,
abychom již nyní měli v Duchu Svatém, v Církvi,
život věčný.
On je světlo v každé temnotě,
v každém tunelu zla, v němž jsme,
i zla, které jsme způsobili
a za které neseme osobní zodpovědnost.
Amen.
Vyprošuji požehnání k tomuto prožití letošní Adventní doby
Otec Vladimír Mikulica
