Zjevení našeho Pána Ježíše Krista je mnohotvárné tajemství. Latinská tradice jej spojuje s návštěvou mudrců u Dítěte Ježíše v Betlémě, a vykládá jej tedy především jako zjevení Izraelského Mesiáše pohanským národům. Východní tradice však upřednostňuje moment Ježíšova křtu v řece Jordán, kdy se zjevil jako jednorozený Syn nebeského Otce, posvěcený Duchem svatým. Janovo evangelium nás však vybízí rozjímat o „zjevení“ také v souvislosti se svatbou v Káni Galilejské, kde Ježíš proměnil vodu na víno a „tím zjevil svou slávu a jeho učedníci v něj uvěřili“. A co bychom měli říci my, drazí bratři, zvláště my kněží nové Smlouvy, když jsme každý den svědky a služebníky „zjevení“ Ježíše Krista ve svátosti eucharistie? V této nejsvětější a nejponíženější svátosti Církev slaví všechna tajemství Páně a současně v ní On sám zjevuje a skrývá svou slávu. „Adoro te devote, latens Deitas“ - tak se při adoraci modlíme spolu s Tomášem Akvinským.
(srov.: Svatý otec Benedikt XVI. před Angelus Domini, Náměstí svatého Petra 6. ledna AD MMIX, http://radiovaticana.cz/clanek.php“id=10639;
