6.
neděle v mezidobí
Tématem
dnešních liturgických čtení je malomocenství, a to nejen jako
nemoc, ale i jako exkomunikace, vyčlenění ze společnosti a
z judaistického náboženství. Ježíš přichází obojí
překonat, nemoc, za níž se skrývá smrt, i judaismus, který -
naplněním nového měchu novým vínem, překoná založením
nikoli již náboženství sensu stricto, ale křesťanstvím: sám
Bůh, Tóra, jíž je Boží Syn, v Něm přichází a zachrání
nás. Čtení z třetí knihy Mojžíšovy nás seznamuje jak s
„židovskými starožitnostmi“, tak i s judaistickou
exkomunikací.
Hospodin
řekl Mojžíšovi a Árónovi:
"Jestliže
se u někoho ukáže na holé kůži vřed, strup nebo světlá
skvrna - což bývají příznaky zhoubného malomocenství - ať je
přiveden k veleknězi Árónovi nebo k některému z jeho synů
kněží.
Malomocný, na němž se
objeví tato vyrážka, ať chodí v roztržených šatech, s
rozpuštěnými vlasy a se zahalenými vousy a bude volat: Nečistý,
nečistý! Je nečistý po všechen čas, pokud bude mít vyrážku.
Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor."
Přikrytím
hříchu, o němž zpívá Žalmista není určité částečné
odpuštění, jak zlehčoval zahlazení hříchů ve svátosti
smíření P. Martin Luther, ale konstatování starozákonních
uzdravení nemocí a obětí za hřích: příprava na příchod,
přivedení slepce, který volá u Jericha. Poznává v Ježíšovi
Mesiáše, a proto svou slepotu může více a více vnímat jako
malomocenství Staré smlouvy. Útočištěm nazývá Mesiáše,
jehož čeká, jehož pomoci se dovolává:
Tys
mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany.
Šťastný
je ten, komu byla odpuštěna nepravost, jehož hřích je přikryt.
Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, v jehož
duši není klamu.
Vyznal jsem se ti ze svého
hříchu, svou nepravost jsem nezatajil. Řekl jsem: "Vyznávám
se Hospodinu ze své ničemnosti", a tys odpustil, co jsem
zavinil hříchem.
Radujte se z Hospodina a těšte
se, spravedliví, jásejte všichni, kdo jste upřímného
srdce.
Horliter
pro Tóru, Šavel z Tarzu, byl zcela proniknut zachováváním
předpisů judaismu o stolování, o vzájemné komunikaci, o
sobotním zachovávání pracovního klidu. Po konverzi, po vylit
oslňujícího světla Ducha Ježíšova a Otcova u Damašku, poznal,
že pravou Tóru pronásledoval, a proto nyní vybízí, aby se dělo
vše předchozí – jídlo, pití, jednání, podle Logu, podle
Vtěleného Slova, Vtělené moudrosti. Duch svatý v Církvi je
nyní arbitrem jednání, které má Jeho dynamiku, Jeho moc, moc
Ježíšova zmrtvýchvstání. Proto píše Apoštol v prvním listu
Korinťanům tato slova k jejich i naší spáse:
Bratři!
Ať
jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k
Boží oslavě. Nebuďte pohoršením ani židům, ani pohanům, ani
Boží církevní obci. Já se také snažím o to, abych ve všem
pamatoval na druhé, a nehledím na to, co je prospěšné mně, ale
na to, co prospívá všem, aby tak mohli dojít
spásy.
Napodobujte mne, jako já
napodobuji Krista
O
těchto nedělích,
uvedl dnešní evangelní úryvek Svatý otec Benedikt XVI., nám
svatý Marek podává k úvaze řadu různých zázračných
uzdravení, z nichž bylo dnes představeno jedno velmi výjimečné,
totiž uzdravení malomocného, který přistoupil k Ježíšovi,
poklekl a poprosil ho: „Chceš-li,
můžeš mě očistit!“
Ježíš s ním měl soucit, vztáhl ruku a řekl mu: „Chci,
buď čistý!“.
Nato došlo k uzdravení onoho člověka, kterému Ježíš přikázal,
aby o tom nikomu neříkal, ale šel se ukázat kněžím a přinesl
oběť podle předpisů Mojžíšského zákona. Onen uzdravený
malomocný však nedokázal mlčet, ba dokonce začal hlásat všem,
co se mu přihodilo, takže ze všech stran - jak líčí evangelista
- začalo přicházet k Ježíšovi ještě více nemocných, což
jej přimělo zůstat mimo město, aby neuvázl v obležení mezi
lidmi.
Ježíš malomocnému řekl: „Buď čistý!“. Podle starého židovského zákona byla lepra považována nejen za chorobu, nýbrž za nejtěžší formu „nečistoty“ z hlediska náboženského kultu. Kněžím proto příslušelo ji diagnostikovat a nemocného prohlásit nečistým, takže se musel vzdálit ze společenství a zůstat mimo své obydlí až do eventuálního a dobře prověřeného uzdravení. Lepra tedy představovala určitý druh náboženské i občanské smrti, a její vyléčení bylo jakýmsi vzkříšením. V malomocenství je možné spatřovat symbol hříchu, který je pravou nečistotou srdce, schopnou vzdálit nás od Boha. Tím, co nás odděluje od Boha, jak to chápaly staré normy, proto není fyzická choroba lepry, nýbrž vina, tedy duchovní a morální zlo. Proto Žalmista zvolá: „Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, jehož hřích je přikryt“. A potom obrácen k Bohu praví: „Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, svou nepravost jsem nezatajil. Řekl jsem: Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti. A tys odpustil, co jsem zavinil hříchem“. Hříchy, kterých se dopouštíme, nás vzdalují od Boha a nejsou-li pokorně vyznány v důvěře v Boží milosrdenství, vedou až k tomu, že způsobí smrt duše. Tento zázrak proto nabývá velkého symbolického významu. Ježíš, jak předpověděl svatý Izajáš, je Služebníkem Páně, který „nesl naše utrpení, obtížil se našimi bolestmi“. Ve svém umučení se stane jakoby malomocným, znečištěným našimi hříchy a oddělený od Boha: to všechno činí z lásky, aby nám vymohl smíření, odpuštění a spásu. Ve svátosti pokání nás ukřižovaný a vzkříšený Kristus očišťuje svým nekonečným milosrdenstvím, vrací nás do společenství s nebeským Otcem a s bratřími, obdarovává nás svou láskou, svou radostí a svým pokojem.
Nemoc je charakteristickou součástí lidského života, dokonce může představovat jeho realistickou metaforu, jak příznačně vyznává sv. Augustin v jedné své modlitbě: „Smiluj se nade mnou, Pane! Hleď, neskrývám své rány. Tys lékař, já jsem nemocný; tys milosrdný, já jsem ubohý“.
Kristus je pravý „lékař“ lidstva, kterého nebeský Otec poslal do světa, aby uzdravil člověka, poznamenaného na těle i na duchu hříchem a jeho následky. Právě o těchto nedělích nám evangelium představuje Ježíše, jenž se na počátku své veřejné činnosti zcela věnuje kázání a uzdravování nemocných v galilejských vesnicích. Nesčetná zázračná uzdravení, která koná na nemocných, potvrzují „radostnou zvěst“ o Božím království. Dnešní evangelijní úryvek vypráví o uzdravení malomocného a velmi výmluvně vyjadřuje intenzitu vztahu Boha k člověku, jež je shrnuta do úchvatného rozhovoru: „Chceš-li, můžeš mě očistit“, říká malomocný. „Chci, buď čist,“ odpovídá mu Ježíš, dotýká se ho rukou a zbavuje ho malomocenství. V tomto dialogu je soustředěna celá historie spásy: ono Ježíšovo gesto, ve kterém natáhne ruku a dotkne se ranami posetého těla prosícího člověka, dokonale ukazuje Boží vůli znovu uzdravit padlého tvora a navrátit mu život „v hojnosti“, život věčný, plný, šťastný. Kristus je Boží „ruka“ natažená k lidstvu, aby mu pomohla vyjít z tekutých písků nemoci a smrti a postavit se na nohy na pevné skále Boží lásky.
K
Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil:
"Chceš-li, můžeš mě očistit." Ježíš měl s ním
soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: "Chci, buď
čistý!" A hned od něho malomocenství odešlo a byl
očištěn:
Ježíš ho hned poslal pryč
a přísně mu nařídil: "Ne abys někomu o tom říkal! Ale
jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak to
nařídil Mojžíš - jim na svědectví."
On
odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost
rozšiřovat, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města,
ale zůstával venku na opuštěných místech. Přesto však chodili
k němu lidé odevšad.
(Z
promluvy Svatého otce Benedikta XVI. před modlitbou Anděl Páně,
12. února 2006; http://radiovaticana.cz/clanek.php?id=5305;
a 15. února AD MMIX, na Náměstí svatého Petra
http://radiovaticana.cz/clanek.php?id=10835
srov.: Svatý Augustin, Vyznání X, 39
O. Vladimír Mikulica
MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ
Stoupající cesta lásky
vede od zápasu na stadionu, jak jej líčí Tvůj Apoštol o neděli Devítník,
přes jeho příkladnou výzvu k vytrvalosti, jak nás seznámil se svou apoštolskou autobiografií,
až k velepísni lásky, která je obžalobou těch, kdo Tebe,
Ježíši, Boží ukřižovaná lásko,
nemilosrdně odsoudili, vedli k ukřižování,
nechali Tě římskou politickou a vojenskou mocí popravit
a pod křížem se Tobě, svému s tolika nadějemi očekávánému Mesiáši,
posmívali, rouhali se.
A Tvoji učedníci, ve chvíli, kdy o tomto všem svém utrpení a zvláště,
že poté třetího dne vstaneš z mrtvých,
nechápou a ani snad akusticky neslyší tato slova, která jsi důrazně pronesl.
Tím spíše nevnímá jejich srdce, jejich duše,
nyní předestřenou plnou autobiografii závěru Tvého pozemského života.
Proto jim Tvůj Otec připravil u brány Jericha na Mesiáše čekajícího slepce,
na nového Davida.
A Tvůj Duch mu vnuká, aby začal vyznávat Tvé božství
– a v Tobě postupně
- a plněji po uzdravení –
vzývat Božího Syna:
Tak jsou Tebou prorocky zváni apoštolové,
aby vyznali: byli jsme před chvílí slepí
šířili jsme nákazu malomocenství
- judaismus s jeho zákony, přikázáními a předpisy –
a tak přitakali satanu,
který chce sebevraždu, sebeexkomunikaci Evropy,
jejích států, národů a křesťanů.
Proto Tě prosíme za sebe i za ty,
kdo v současném rozkladu Evropské unie
svou
roli nepochopili:
Ježíši, Synu Boží, zbav nás
malomocenství víry v sebe, lásky k sobě!
Dej nám uvidět Tebe, trpícího v pronásledované evropské církvi!“
Amen.
