Vrchol exercicií s Ježíšem:
proměna na Vysoké hoře
LITURGICKÉ ČTENÍ V RITU ANTIQUIOR:
Od vystoupení s naším Pánem Ježíšem na Horu pokušení o minulé neděli, zůstáváme náplní četby z epistoláře a evangeliáře na této hoře. Čteme lekce, které formují katechumeny a nás, kteří s nimi putujeme opět ke křestnímu prameni k „posílení vnitřního člověka“, k intenzivnímu vnitřnímu duchovnímu boji.
V prvním čtení dnešní neděle z Prvního listu do Soluně slyšíme typické postní kázání svatého Pavla: Boží vůle je vaše posvěcení. …každý uchovávej své tělo čisté od smilstva. Svou ženu (nádobu) je nutno chránit ve svatosti a počestnosti.
Hora pokušení se pro každého, kdo přijímá Ježíše, kdo přijímá ve svátostech Jeho Ducha, stává Horou proměny:
tak vyvedl své nejbližší - Petra, Jakuba a jeho bratra Jana na Vysokou horu, jak čteme evangelium podle sepsání svatého Matouše – aby byli sami.
Samota, tichá rozmluva srdcem s Ježíšem, přebývání s Ním na hoře, jsou podmínky úspěšné duchovní postní obnovy duše.
LITURGICKÁ ČTENÍ V MISÁLU PAPEŽE PAVLA VI.:
2.
neděle postní cyklu B
Zvláštním
způsobem vyzbrojuje Trojjediný Bůh ty, které chce povolat: vede
je jako Abraháma na horu oběti, kde má Otec obětovat Syna v síle
Ducha Proměnitele.
Ve čtení z první knihy Mojžíšovy slyšíme o duchovní prehistorii místa, na němž svatý Šalomoun postavil chrám, o hoře Mória, o místě předobrazující chrám Ducha svatého. Tento chrám Ježíš po třech dnech znovu „vystavěl“.
Bůh
zkoušel Abraháma a řekl: "Abraháme!" Odpověděl: "Tady
jsem!" Bůh pravil: "Vezmi svého syna, svého jediného
syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho
tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím."
Když
došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář a
narovnal dříví. Pak vztáhl Abrahám ruku a vzal nůž, aby zabil
svého syna. Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z nebe:
"Abraháme, Abraháme!" Ten se ozval: "Tady
jsem!"
Anděl řekl: "Nevztahuj
svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se
bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného
syna." Abrahám pozdvihl své oči, a hle - za ním beran, který
se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako
celopal místo svého syna.
Hospodinův
anděl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: "Při sobě
samém přísahám - praví Hospodin - že jsi to udělal a neodepřel
jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a
rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na
mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel.
V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země za to, že
jsi mě poslechl."
Nádvoří
domu Božího, kde Žalmista prodlévá a zpívá následující
vyznání, je místo, kde se duše připravuje na znovuzrození –
spolu s tělem, které bude očekávat slávu táborského
proměnění – dar Ducha Otce a Syna.
Budu
kráčet před Hospodinem v zemi živých.
Měl jsem
důvěru, i když jsem si řekl: "Jsem tak sklíčen! "
Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných.
Ach,
Hospodine, jsem tvůj služebník, jsem tvůj služebník, syn tvé
služebnice, rozvázal jsi moje pouta. Přinesu ti oběť díků,
Hospodine, a budu vzývat tvé jméno.
Splním své
sliby Hospodinu před veškerým jeho lidem v nádvořích domu
Hospodinova, uprostřed tebe, Jeruzaléme!
Apoštol
národů píše v listu Římanům o „mórijské“ oběti Boha
Otce. Ježíš, nový Izák, prošel temnotou smrti v síle
Ducha a je po Otcově pravici:
Bratři!
Je-li
Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil,
ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také
všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným?
Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece
zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá
se za nás!
V
pokoncilním ritu čteme úryvek o proměně Ježíšově na vysoké
hoře podle sepsání svatého Marka. Svatý otec Benedikt XVI.
ve své promluvě před devíti lety ukázal souvislost mezi
zahájením svých exercicií o neděli Pokušení s jejich
závěrem, předznamenávajícím Ježíšovu proměnu, k níž
pozval svou rodící se Církev, vzcházející ze Staré i Nové
smlouvy.
V uplynulých dnech, jak víte, jsem spolu se svými spolupracovníky z římské kurie konal duchovní cvičení. Byl to týden mlčení a modlitby, kdy se mysl i srdce mohly cele věnovat Bohu, naslouchání jeho Slovu a meditaci Kristových tajemství. S odhlédnutím od náležitých rozdílů je to tak trochu to, co se přihodilo apoštolům Petrovi, Jakubovi a Janovi, když je Ježíš vzal s sebou na vysokou horu a během modlitby se náhle proměnil: jeho tvář a jeho osoba se zaskvěly a rozzářily. Liturgie předkládá tuto slavnou epizodu právě dnes na druhou neděli postní. Ježíš chtěl, aby jeho učedníci, zejména ti, kteří měli mít později odpovědnost za vedení rodící se Církve, učinili přímou zkušenost jeho božské slávy, aby mohli čelit pohoršení kříže. Když pak nadejde hodina zrady a Ježíš odejdou stranou, aby se v Getsemanech modlil, vezme s sebou znovu Petra, Jakuba a Jana a žádá je, aby bděli a modlili se s Ním. Oni to nedokáží, ale milost Kristova je podepře a pomůže jim uvěřit ve Vzkříšení.
Rád bych zdůraznil, že Ježíšovo Proměnění byla ve své podstatě zkušenost modlitby. Modlitba totiž dosahuje svého vrcholu, a proto se stává zdrojem vnitřního světla, když lidský duch přilne k tomu Božímu a jejich vůle se stávají vůlí takřka jedinou. Když Ježíš vystoupil na horu, ponořil se do kontemplace plánu lásky svého Otce, který jej poslal na svět, aby zachránil lidstvo. Vedle Ježíše se objevili Eliáš a Mojžíš na znamení toho, že svatá Písma shodně hlásají tajemství jeho Velikonoc, tj. že Kristus měl trpět a zemřít, aby vešel do své slávy. V té chvíli Ježíš před sebou spatřil kříž, extrémní oběť, nezbytnou pro naše vysvobození z nadvlády hříchu a smrti. A ve svém srdci znovu opakoval své „Amen“. Řekl ano, tady jsem, Otče, ať se stane tvá vůle. A stejně jako po křtu v Jordánu, přišlo z nebe znamení zalíbení Boha Otce: světlo, které Krista proměnilo, a hlas, který jej prohlásil za „milovaného Syna“.
Ježíš
vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby
byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel
- žádný bělič na světě by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se
jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.
Petr
se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme
tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a
jeden Eliášovi?" Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli
ustrašeni.
Tu se objevil oblak a zastínil
je. Z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, toho
poslouchejte! " Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli
nikoho jiného, jenom samotného Ježíše.
Když
sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom,
co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Toho slova se
chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená "vstát z
mrtvých".
(Z promluvy Svatého otce Benedikta XVI. před Angelus Domini, Náměstí svatého Petra 8. března AD MMIX; http://radiovaticana.cz/clanek.php?id=10948)
Otec Vladimír Mikulica
MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ
Prošel jsi údolím,
Ježíši, Synu Boží,
jak Tě nazval v pokušení satan,
z Hory Qarantény na Horu proměnění.
Údolím naší lidské slabosti, plném hříchů a slz.
Sestoupil jsi z Hory pokušení vítězně:
jsi Boží Syn.
Bereš s sebou na Horu proměnění tři své učedníky
– a s dalšími dvěma se na Hoře setkáváte: s Mojžíšem a Eliášem.
Mluvíš s nimi o témž, cos odhaloval po svém zmrtvýchvstání
emauzským učedníkům.
Oni – svatý Mojžíš a svatý Eliáš – uvěřili, že přijde Mesiáš;
ukazovali na něj celým svým životem: na Tebe.
Nyní jim říkáš o všem, co se bude odehrávat o Svatém, Pašijovém týdnu v Jeruzalémě.
Budeš odsouzen k smrti, ukřižován, pohřben,
ale třetího dne vstaneš.
K mystagogii tohoto rozhovoru přistupuje sémeion
– Tvá tvář a Tvůj šat „zbělí“ nestvořeným táborským světlem.
Tvé tělo vyzařuje slávu oslavení po zmrtvýchvstání a ve zmrtvýchvstání.
Tak - již nyní ve své Církvi –
vedeš každého znovuzrozeného z Tebou posvěcené vody a z Tvého Ducha:
K vítěznému boji s pokušeními do údolí našich slabostí a hříchů,
abys nás nyní opět vyvedl na Horu Tvého proměnění
– na horu Transsubstanciace:
Vystoupit může jen ten, kdo políbil Tvou štolu;
uslyšel: „Jsou Ti odpuštěny hříchy – Ego Te absolvo a peccatis Tuis!
nyní je v Tobě přemožena smrt, přijímáš oslavení svého těla po Posledním soudu:
v mém těle a krvi život věčný!“
Amen.
