Dominica „OCULI MEI“ - Třetí neděle postní:
LITURGICKÉ ČTENÍ V RITU ANTIQUIOR:
Třetí neděle postní otevírá v katechumenátu druhý stupeň přípravy ke křtu: začíná velkým exorcismem, vyčištěním duše od působení ducha zla a iluminacemi – přijímáním světla Ducha svatého a péčí o uchování „komnaty duše“ v duchovní čistotě – a to se děje upevněním a rozvinutím znalostí tajemství víry při biskupských skrutiniích, zkouškách duchovní zralosti kandidátů křtu. Skrutinií bývalo původně sedm a začínaly touto nedělí.
Proto v epištole do Efezu, kterou čteme v dnešní liturgii, zdůrazňuje svatý apoštol Pavel nezbytnost věrnosti úkolu, který jsme na sebe přijali ve křtu svatém: uchovat čistotu duše i těla. Mezi hříchy, které tuto věrnost obzvláště narušují, uvádí smilstvo a lakotu, nepřekročitelné překážky spásy, které ponižují lidskou důstojnost a probouzejí Boží hněv. Jsou to i za našich dnů ty hlavní neřesti, které nejvíce vládnou tímto světem. K nim patří podle apoštola zábavy, které podněcují smyslnost, vyjadřování a zlehčování, ironizování, které nemají v životě křesťana místo.
Na exorcismus připravuje i dnešní evangelium. Náš Pán Ježíš uzdravuje němého posedlého a připojuje závažné varování před opětovným pádem do moci ďábla, který se nechce jen tak vzdát své kořisti a dosahuje pak často nových ještě větších úspěchů. Nevydávejme ďáblu příbytek, který si v nás připravil Pán, jehož moc je svrchovaná.
3. neděle postní v cyklu B
Ve
čtení z druhé knihy Mojžíšovy klade Bůh prostřednictvím
svatého Mojžíše několik slov, které se stávají smlouvou,
základem Tóry - stavebními kameny Chrámu, jímž je Ježíš.
Bůh
vyhlásil všechna tato přikázání: "Já jsem Hospodin, tvůj
Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
Nebudeš mít jiné bohy mimo mě.
Neuděláš
si modlu, totiž žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na
zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět
ani tomu sloužit.
Já Hospodin, tvůj Bůh,
jsem Bůh žárlivý. Sthám vinu otců na synech do třetího i
čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji
milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a
zachovávají mé příkazy.
Nezneužiješ
jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo
by jeho jména zneužíval. Pamatuj na den sobotní, že ti má být
svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale
sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvé-ho Boha.
Nebudeš dělat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera,
ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj dobytek, ani
přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě. V šesti dnech totiž
učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a
sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin dni sobotnímu požehnal a
oddělil ho jako svatý.
Cti svého otce i
svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj
Bůh.
Nezabiješ. Nezcizoložíš. Nepokradeš.
Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu.
Nebudeš
dychtit po domu svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého
bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho
býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému
bližnímu."
Slova,
která dává Bůh, jsou slovy věčného života, protože vycházejí
z Tóry, z Chrámu, kterým je Vtělený Logos, Slovo – Boží
Syn. Proto svatý Žalmista zpívá:
Pane,
ty máš slova věčného života.
Hospodinův
zákon je dokonalý, občerstvuje duši, Hospodinův příkaz je
spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.
Hospodinovy
předpisy jsou správné, působí radost srdci, Hospodinův rozkaz
je jasný, osvětluje oči.
Bázeň před Hospodinem je
upřímná, trvá navěky, Hospodinovy výroky jsou pravdivé,
všechny jsou spravedlivé.
Dražší jsou nad zlato, nad
hojnost ryzího zlata, sladší jsou nad med, nad šťávu z
plástů.
Moudrost
Boží – Logos Boží, Kristus Ježíš je „slabý“ v očích
tohoto světa a silný v očích toho, který uvěřil a přijal
sílu Jeho Ducha. O tom svědčí ve čtení z prvního listu
Korinťanům svatý apoštol Pavel:
Bratři!
Židé
si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme
Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za
hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo
pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť "pošetilá"
Boží věc je moudřejší než lidé a "slabá" Boží
věc je silnější než lidé.
Spolu
se svými učedníky, řekl
o Květné neděli před několika lety Svatý otec Benedikt
XVI., vystoupil
Ježíš s rostoucím zástupem poutníků z Galilejské nížiny do
Svatého města. Evangelisté nám jako tři stupně tohoto výstupu
podali tři Ježíšovy předpovědi Jeho Utrpení, což zároveň
naznačuje onen vnitřní výstup, ke kterému dochází při tomto
putování. Ježíš je na cestě ke chrámu, k místu, na kterém -
jak praví Deuteronomium - Bůh chtěl, „aby přebývalo
jeho jméno“. Bůh, který stvořil nebe a zemi, si dal jméno, a
učinil, aby jej lidé mohli oslovovat ba dokonce se jej takřka
dotýkat. Žádné místo Jej nemůže pojmout a přesto nebo právě
proto si On sám dává místo a jméno, aby On osobně, pravý Bůh,
mohl být uctíván jako Bůh mezi námi. Z vyprávění o
dvanáctiletém Ježíšovi víme, že nazýval chrám domem svého
Otce, svým domovem. Nyní do tohoto chrámu opět přichází, ale
jeho cesta vede dále: posledním cílem jeho výstupu je Kříž. Je
to výstup, jenž je v Listě Židům popisován jako
výstup do svatyně, kterou nepostavil člověk, před tvář Boha.
Výstup až k Bohu vede skrze Kříž. Je to výstup „lásky až do
krajnosti“, kde je pravá hora Boží, definitivní místo setkání
Boha a člověka.
Při vjezdu do Jeruzaléma vzdává lid Ježíšovi poctu jakožto Davidovu synu slovy poutnického Žalmu 118: „Hosana synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Hosana na výsostech!“. Potom vchází do chrámu. Ale tam, kde by měl být prostor pro setkání Boha a člověka, nachází prodavače zvířat a penězoměnce, kteří obsadili místo modlitby svými obchodními záležitostmi. Zvířata byla pochopitelně prodávána proto, aby byla v chrámě obětována. A poněvadž se v chrámu nemohlo používat mincí, na kterých byl obraz římského císaře, který protiřečil pravému Bohu, bylo zapotřebí směnit je za mince, na kterých tyto modlářské obrazy nebyly. To všechno ale mohlo být konáno jinde. Prostor, ve kterém k tomu docházelo, měl totiž podle svého určení být nádvořím pohanů. Bůh Izraele je totiž jediným Bohem všech národů. A třebaže pohané nevstupovali takříkajíc do vnitřku chrámu, mohli se alespoň na nádvoří víry účastnit modlitby k jedinému Bohu. Bůh Izraele, Bůh všech lidí vždycky očekával i jejich modlitbu, jejich hledání, až jej budou vzývat. Nyní tam však dominovaly obchody - záležitosti legalizované kompetentními autoritami, které měly z výtěžku prodavačů svůj prospěch. Prodavači jednali správně podle platného ustanovení, ale ustanovení samo bylo zkažené. „Chamtivost, která je modloslužbou“, říká List Kolosanům . Toto je modloslužba, kterou Ježíš potkává a v souvislosti s níž cituje Izaiáše: „Můj dům ať je domem modlitby“ a Jeremiáše: „ale vy z něho děláte lupičské doupě“. Proti špatně interpretovanému ustanovení klade Ježíš své prorocké gesto a brání tak opravdové ustanovení, které se nachází v Zákoně a Prorocích.
To všechno má dnes sloužit k zamyšlení také nám křesťanům: je naše víra dostatečně čistá a otevřená, takže z ní také „pohané“, lidé, kteří dnes hledají a táží se, mohou vytušit světlo jediného Boha, účastnit se v nádvořích víry naší modlitby a stát se snad svým tázáním také Jeho ctiteli? Proniká také naším srdcem a naší životní praxí ono vědomí, že chamtivost je modloslužbou? Nenecháváme snad různými způsoby vstupovat modly také do světa naší víry? Jsme připraveni nechat se vždycky znovu očistit Pánem, dovolíme Mu vyhnat z nás a z církve všechno to, co Mu protiřečí?
Při vyčištění chrámu jde však o víc než o boj proti přestupkům. Veřejně je vyhlášena nová éra dějin. Nyní začíná to, co Ježíš odpověděl Samaritánce na její otázku ohledně pravého uctívání: „Nastává hodina - ano, už je tady - kdy opravdoví ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové ctitele“. Skončila doba, kdy byla Bohu obětována zvířata. Odjakživa byly zvířecí oběti jen ubohou náhražkou, gestem nostalgie po pravém způsobu, jak uctívat Boha. List Židům o Ježíšově životě a díle klade jako motto jeden verš Žalmu 40: „Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo“. Namísto krvavých obětí a daru pokrmů přichází Kristovo tělo, On sám. Pouze „láska až do krajnosti“, pouze láska, která se skrze lidi naprosto dává Bohu, je pravým kultem, pravou obětí. Uctívat v duchu a v pravdě, znamená uctívat spolu s Tím, který je pravda; uctívat ve společenství jeho Těla, ve kterém nás Duch svatý spojuje.
V evangeliu podle sepsání svatého Jana čteme o vyčištění chrámu – na rozdíl od ostatních evangelistů – na začátku Ježíšovy veřejné činnosti, jako o jednom ze sémeion, které poukazuje na vzkříšení Ježíše. On sám předpovídá, že vstane z mrtvých a vede nás k podílu na vzkříšení cestou očisty od všeho, co v chrámu naší duše je propadlé nečistotě těch, kdo obchodují s duší a tělem.
Byly
blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do
Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů
i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a
vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům
rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů
řekl: "Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce
tržnici!" Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno:
'Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.'
Židé
mu však namítli: "Jakým znamením nám dokážeš, že tohle
smíš dělat?"
Ježíš jim odpověděl:
"Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase
postavím."
Tu židé řekli: "Tento
chrám se stavěl šestačtyřicet let a ty že bys ho zase postavil
ve třech dnech?"
On však to řekl
o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých,
uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili
Písmu i slovu, které Ježíš řekl. Když byl v Jeruzalémě o
velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když
viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám
nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo
něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.
(Z homilie Svatého otce Benedikta XVI. na Květnou neděli, Náměstí svatého Petra 16. 3. 2008; http://radiovaticana.cz/clanek.php?id=9222 )
O. Vladimír Mikulica
MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ
Nepotřebuješ zkoumat lidské srdce,
víš, co je v člověku,
Ježíši, čistící chrám v Jeruzalémě i chrám mé duše poté,
co jsi čistý chrám svého těla po třech dnech opět vystavěl.
Nikdo Tě nemusí poučovat,
víš o naší touze po věčné lásce
i o démonech, kteří k ní uzavírají cestu:
obojí je v našem srdci;
„síla“ slabochů i touha se pro Tebe obětovat,
zcela se Ti zasvětit – přijmout Tvou slabost v Gethsemanech i na kříži.
Pak se projeví Boží moc,
poté se staneme chrámem Tvého Ducha.
On zkoumá – scrutatur – i nejzazší komnaty naší duše,
jím se máme nechat vést,
abychom dobře zkoumali úmysly bližních
– od nejbližších až po „vzdálené politiky“ –
abychom se nenechali démonem předstírajícím sílu oklamat
a nepodpořili svým hlasem rozklad katolické víry
v našich rodinách,
manželstvích,
v zasvěceném celibátním životě,
ve farnosti,
v našem českém národě.
Amen.
