Albrecht Dürer Sv. Jan vidí Nový Jeruzalém 1498
Láska k Ježíšovi a vražedná lhostejnost
LITURGICKÉ ČTENÍ V RITU ANTIQUIOR:
Radost z královského a mesiášského uvítání Ježíše v branách Jeruzaléma, když přijíždí od Betanie a Betfage na oslátku, střídá v liturgii této neděle „palmových ratolestí to, co samy naznačují: mučednictví, či přesněji řečeno, obětní smrt Ježíšovu, její předzvěst v druhé části mše svaté katechumenů, při níž se zpívají nebo čtou Pašije.
V římské liturgii se slavil slavný vjezd již okolo devátého století. Převzali jej z liturgie jeruzalémské katolické církevní obce, kde již od dob, kdy Církev mohla svobodně slavit svatá tajemství, se od čtvrtého století konal zvyk, že jeruzalémský arcibiskup, patriarcha, na místě, kde Ježíš nasedl na oslátko, učinil stejně a vjížděl na něm do bran města.
Mezi chvalozpěvem na Ježíše, na jeho skryté božství, které se projevuje v pokoře přijetí utrpení a obětní smrti, a evangeliem – pašijemi podle sepsání svatého Matouše, zpíváme o této neděli Tractus, kterým je žalm o utrpení Mesiáše – Ježíše: jeho slova plná opuštěnosti, v níž nás On, jako člověk navštěvuje, jako Boží Syn posiluje: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“.
http://radiovaticana.cz/clanek.php?id=11091
Otec Vladimír Mikulica
LITURGICKÁ ČTENÍ v cyklu B:
6.
neděle postní - Květná neděle
Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, šklebí rty, pokyvují hlavou: "Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, ať ho zachrání, má-li ho rád!"
Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.
Svatý týden
je pro nás křesťany nejdůležitějším týdnem roku. Nabízí
nám příležitost ponořit se do ústředních událostí
Vykoupení, opětovně prožít velikonoční Tajemství, velké
Tajemství víry. Od zítřka počínaje mší na památku Večeře
Páně nám slavnostní obřady pomohou živě rozjímat o utrpení,
smrti a vzkříšení Páně během posvátného Velikonočního
Tridua, osy celého liturgického roku. Božská milost kéž nám
otevře srdce pro pochopení nezměrného daru, jímž je spása,
které se nám dostalo Kristovou obětí. Tento obrovský dar nám
podivuhodně podává hymnus z listu Filipanům (srov. 2,6-11), který
jsme během postní doby několikrát rozjímali. Apoštol probírá
podstatně a zároveň účinně celé tajemství dějin spásy,
připomíná pýchu Adama, který ačkoli není Bohem, chtěl být
jako Bůh. A proti této pýše prvotního člověka, kterého
všichni ve svém vlastním bytí trochu pociťujeme, klade pokoru
pravého Syna Božího, který se stal člověkem, neváhal na sebe
vzít všechny slabosti lidského bytí kromě hříchu a sestoupil
až do hlubin smrti. Po tomto sestupu do nejzazší hloubky utrpení
a smrti, pak následuje jeho povýšení, pravá sláva, sláva
lásky, která šla až do krajnosti. A proto je správné, jak říká
Pavel, aby při Ježíšově jménu pokleklo každé koleno na
nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk vyznal ke slávě Boha
Otce: Ježíš Kristus je Pán!? (2,10-11).
Svatý Pavel těmito
slovy naráží na Izaiášovo proroctví, kde Bůh říká: Já jsem
Pán, každé koleno na zemi i nebi přede mnou poklekne (srov. Iz
45,23). A toto, jak říká Pavel, platí pro Ježíše Krista. On
ve své pokoře, v opravdové velikosti svojí lásky skutečně je
Pánem světa a před ním skutečně musí pokleknout každé
koleno. Jak
podivuhodné a zároveň překvapivé je toto tajemství! Nikdy
nebudeme moci rozjímat o této skutečnosti dostatečně. Ježíš,
třebaže Bůh, nechtěl své božské výsady vlastnit výlučně,
nechtěl použít svou existenci Boha, svou slavnou důstojnost a
svou moc jako nástroj triumfu a znamení odstupu od nás. Naopak,
přijetím ubohé a slabé lidské podmíněnosti, vyprázdnil sebe
sama. Pavel tady používá velmi hutné řecké slovo kénosis,
aby tento Ježíšův sestup zdůraznil. Božská forma (morphé) se
v Kristu ukrývá za lidskou formou, totiž za naší realitou,
poznačenou utrpením, ubohostí, našimi lidskými omezeními a
smrtí. Radikální a pravé sdílení naší přirozenosti, sdílení
všeho s výjimkou hříchu, jej přivedlo na hranici, jež je
znamením naší konečnosti, až k smrti. To všechno ale nebylo
plodem temného mechanismu slepé osudovosti: byla to spíše
svobodná volba velkodušného přijetí Otcova spásonosného plánu.
A smrtí, které vyšel vstříc, dodává Pavel, byla smrt na
kříži, tedy ta nejvíce ponižující a degradující, jež by
bylo možno si představit. Toto všechno učinil Pán světa z lásky
k nám, z lásky chtěl vyprázdnit sebe sama a stát se naším
bratrem; z lásky sdílel naši situaci, která je vlastní každému
muži a každé ženě. V souvislosti s tím píše jeden velký
svědek východní tradice, Theodor z Cyru: Jsouce Bohem z
přirozenosti a rovný Bohu, nepovažoval to za něco velkého, jak
to dělají ti, kterým se dostalo cti, převyšující jejich
zásluhy, ale ukrytím svých zásluh, zvolil nejhlubší pokoru a
přijal formu lidského bytí. (Komentář k listu Filipanům,
2,6-7).
Umučení
našeho Pána Ježíše Krista podle Marka.
Hledali
příležitost, jak by se lstí zmocnili Ježíše a jak by ho
připravili o život.
Bylo
dva dni před velikonocemi a svátky nekvašeného chleba. Velekněží
a učitelé Záko-na hledali příležitost, jak by se lstí zmocnili
Ježíše a jak by ho připravili o život; říkali totiž: ,,Jenom
ne o svátcích, aby nedošlo ke vzbouření lidu."
Už
napřed moje tělo pomazala k pohřbu.
Když
byl Ježíš v Betánii v domě Šimona Malomocného, přišla k němu
při jídle žena s alabas-trovou nádobkou drahocenného oleje z
pravého nardu, rozlomila nádobku a olej mu vylila na hlavu. Někteří
to však těžce nesli a mezi sebou si říkali: "Nač došlo k
takovému plýtvání tím olejem? Vždyť se ten olej mohl prodat za
víc než tři sta denárů a dát je chudým." A zlobili se na
ni. Ježíš však řekl: Nechte ji! Proč
jste na ni zlí? Dobrý skutek na mně vykonala. Vždyť chudé máte
mezi sebou vždycky a můžete jim prokazovat dobrodiní, kdyko-li
chcete, mne však vždycky nemáte. Udělala, co mohla: už napřed
moje tělo pomazala k po-hřbu. Amen, pravím vám: Všude na celém
světě, kde bude hlásáno evangelium, bude se na její památku
vypravovat také o tom, co vykonala."
Slíbili
Jidáši Iškariotskému, že mu dají peníze.
Jidáš
Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho
zradil. Jak to uslyše-li, zaradovali se, a slíbili, že mu dají
peníze. Hledal tedy vhodnou příležitost, jak by ho zradil.
Kde
je pro mě večeřadlo, v kterém bych mohl se svými učedníky jíst
velikonočního beránka?
První
den o svátcích nekvašeného chleba, když se zabíjel velikonoční
beránek, zeptali se učedníci ( Ježíše ) : "Kam chceš,
abychom ti šli připravit velikonoční večeři?" Tu
poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: "Jděte do města,
a ( tam ) vás potká člověk, který ponese džbán vody. Jděte za
ním, a kam vejde, řekněte hospodáři: 'Mistr vzkazuje: Kde je
pro mě večeřadlo, v kterém bych mohl se svými učedníky jíst
velikonočního beránka?' On vám ukáže velkou horní místnost
opatřenou lehátky a připravenou. Tam nám přichystejte večeři!"
Učedníci odešli, přišli do města a nalezli všechno tak, jak
jim řekl, a připravili velikonočního beránka.
Jeden
z vás mě zradí, ten, který se mnou jí.
Večer
přišel Ježíš s Dvanácti. Když byli u stolu a jedli, řekl:
;,Amen, pravím vám: Jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou
jí." Zarmoutili se a začali mu
říkat jeden přes druhého: "Jsem to snad já?" Odpověděl
jim: ,,Jeden z Dvanácti, který si se mnou namáčí v téže míse.
Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu
člověku, který Syna člověka zradí. Pro toho člověka by bylo
lépe, kdyby se nebyl narodil."
To
je mé tělo. To je má krev, (krev) smlouvy.
Když
jedli, vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával jim ho se slovy:
,Vezměte. To je mé tělo." Potom vzal kalich, vzdal díky,
podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: "To je má
krev, ( krev ) smlouvy, která se prolévá za všechny. Amen, pravím
vám: Už nikdy nebudu pít z plodu révy až do toho dne, kdy z
nového ( plodu ) budu pít v Božím království."
Dříve
než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.
Potom
zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. Ježíš jim řekl:
;,Všichni se pohoršíte, neboť je psáno: 'Budu bít pastýře, a
ovce se rozprchnou.' Ale po svém vzkříšení vás předejdu do
Galileje." Petr mu na to řekl: "I
kdyby se všichni pohoršili, já ne!" Ježíš mu od-pověděl:
"Amen, pravím ti, že ty dnes této noci, dříve než kohout
dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš." Ale
on ještě rozhodněji tvrdil: "I kdybych měl s tebou jít na
smrt, nezapřu tě!" Stejně tak mluvili všichni.
Pak
se ho zmocnila hrůza a úzkost.
Přišli
k venkovskému dvorci zvanému Getsemany. Ježíš řekl učedníkům:
,,Poseďte tady, až se pomodlím.` A vzal s sebou Petra, Jakuba a
Jana. Pak se ho zmocnila hrůza a úzkost. Řekl jim: "Má duše
je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!" Trochu
poodešel, padl na zem a modlil se, aby ho, jestliže je to možné,
minula ta hodina.
Řekl: "Abba, Otče, tobě je všechno možné;
odejmi ode mě tento kalich! Avšak ne co já chci, ale co ty
chceš." Potom se vrátil a našel je,
jak spí. Řekl Petrovi: "Šimone, spíš? To jsi nemohl ani
jednu hodinu bdít? Bděte a modlete se, abyste nepřišli do
pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo je slabé." A
zas odešel a modlil se stejnými slovy. Znovu se vrátil a našel
je, jak spí, protože se jim únavou zavíraly oči, takže
nevěděli, co by mu odpověděli. Přišel
potřetí a řekl jim: ,,Jen spěte a odpočívejte dál! - Už dost!
Přišla ta hodina: teď bude Syn člověka vydán do rukou hříšníků.
Vstaňte, pojďme! Hle, je tady můj zrádce."
Chopte
se ho a obezřetně ho odveďte.
Když
ještě mluvil, tu se objevil Jidáš, jeden ze Dvanácti, a s ním
celý houf s meči a kyji, jak je poslali velekněží, učitelé
Zákona a starší. Jeho zrádce s nimi smluvil znamení: ,Koho
políbím, ten to je; toho se chopte a obezřetně ho
odveďte!" A když ( Jidáš )
přišel, hned přistoupil k Ježíšovi a řekl ;,Mistře! ", a
políbil ho. Oni pak vztáhli ruce na Ježíše a zmocnili se ho.
Jeden z okolostojících však vytasil meč, udeřil veleknězova
služebníka a uťal mu ucho. Ježíš jim
řekl: ,,Jako na zločince jste vytáhli s meči a kyji, abyste mě
zatkli. Býval jsem den co den u vás v chrámě a učil, a
nezmocnili jste se mě. Ale musely se splnit výroky Písma." Tu
ho všichni opustili a utekli. Jeden
jinoch šel za ním, měl pouze lněné plátno přehozené přes
holé tělo. I toho se chtěli zmocnit, ale on jim nechal to plátno
v rukou a utekl nahý.
Ty
jsi Mesiáš, syn Požehnaného?
Ježíše
odvedli k veleknězi. Tam se shromáždili všichni velekněží,
starší a učitelé Zákona. Petr šel zpovzdálí za ním až
dovnitř do veleknězova dvora; sedl si mezi služebníky k ohni a
ohříval se. Velekněží a celá
velerada hledali nějaké svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli
odsoudit k smrti, ale nenacházeli. Mnozí sice proti němu lživě
vypovídali, ale jejich výpovědi nebyly shodné. Někteří pak
vystoupili a lživě proti němu vypovídali: ;,My jsme ho slyšeli,
jak říkal: Já zbořím tento chrám, udělaný rukama, a ve třech
dnech vystavím jiný, rukama neudělaný!" Ale ani v této věci
nebylo jejich svědectví shodné. Tu
povstal velekněz, ( postavil se ) doprostřed a zeptal se Ježíše:
,,Nic neodpovídáš na to, co tito lidé proti tobě vypovídají?"
On však mlčel a vůbec nic neodpověděl. Velekněz se ho znovu
zeptal: ,,Ty jsi Mesiáš, syn Požehnaného?" Ježíš
odpověděl: ,,Já jsem. A uvidíte Syna člověka, jak sedí po
pravici Všemohoucího a jak přichází v nebeských
oblacích. Tu roztrhl velekněz své
roucho a prohlásil: ,,Nač ještě potřebujeme svědky? Právě
jste slyšeli rouhání. Co o tom soudíte?" Oni všichni
prohlásili, že je hoden smrti. Někteří
začali na něho plivat, zahalovali mu tvář, tloukli ho pěstmi a
říkali mu:,,Ukaž, že jsi prorok!" Také služebníci se do
něho pustili a bili ho.
Neznám
toho člověka, o kterém mluvíte.
Petr
byl dole na dvoře a přišla tam také jedna z veleknězových
služek. Když uviděla Petra, jak se ohřívá, podívala se na něj
a řekla: "Ty jsi také byl s tím nazaretským Ježíšem!" Ale
on to zapřel: "Nevím ani nerozumím, co povídáš." Pak šel ven
k prostranství u brány. A kohout zakokrhal. Ta
služka tam Petra uviděla a hned zase začala říkat lidem, kteří
tam stáli: "To je jeden z nich." Ale on opět
zapíral. Za chvilku zase řekli Petrovi
ti, kteří tam stáli: "Opravdu, patříš k nim, vždyť jsi
přece Galileje!" On se však začal
zaklínat a zapřísahat: ,Neznám toho člověka, o kterém
mluvíte!" A hned zakokrhal kohout po druhé. Tu si Petr
vzpomněl, jak mu Ježíš řekl: ,Než kohout dvakrát zakokrhá,
třikrát mě zapřeš." A propukl v pláč.
Chcete,
abych vám propustil židovského krále?
Hned
zrána velekněží se staršími a učiteli Zákona, to je celá
velerada, vynesli rozhodnutí, dali Ježíše v poutech odvést a
vydali ho Pilátovi. Pilát se ho otázal: "Ty jsi židovský král?" On mu odpověděl: "Ano, já jsem!" Velekněží proti němu přednesli mnoho
žalob. Pilát se ho znovu zeptal: "Nic
neodpovídáš? Hleď, co všechno na tebe žalují!” Ježíš však
už vůbec nic neodpověděl, až se Pilát divil.
O
svátcích jim ( vladař ) propouštíval vězně, o kterého
požádali. Právě byl ve vězení jistý Barabáš ještě s jinými
vzbouřenci, protože se při vzpouře dopustili vraždy. Lid přišel
nahoru a začal. Piláta prosit o to, co pro ně vždycky dělával.
Pilát jim na to řekl: Chcete, abych vám propustil židovského
krále?" Věděl totiž, že ho velekněží vydali z nenávisti.
Velekněží však poštvali lid, ať jim raději propustí
Barabáše.
Pilát se jich znovu zeptal:
,,Co tedy mám udělat s tím, kterému říkáte židovský král?
"Oni začali křičet: "Ukřižuj
ho!" Pilát jim namítl:"Ale co udělal
špatného?" Oni však křičeli ještě víc: "Ukřižuj ho!
"
Pilát chtěl lidu vyhovět, proto jim
propustil Barabáše. Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl
ukřižován.
Upletli
trnovou korunu a nasadili mu ji.
Vojáci
ho odvedli dovnitř dvora, to je do vládní budovy, a svolali celou
četu. Oblékli mu rudý plášť, upletli trnovou korunu a nasadili
mu ji. Pak ho začali pozdravovat. “Buď zdráv, židovský králi!
"Bili ho rákosovou holí po hlavě, plivali na něj, klekali na
kolena a holdovali mu. Když se mu dost
naposmívali, svlékli mu rudý plášť, oblékli mu zase jeho šaty
a vyvedli ho, aby ho ukřižovali.
Přivedli
ho na místo, kterému se říká Golgota.
Jistého
Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole a šel kolem -
otce Alexandrova a Rufova - přinutili, aby nesl jeho kříž.
Přivedli ho na místo, kterému se říká Golgota, což znamená v
překladu Lebka.
Byl
počítán mezi zločince.
Dávali
mu víno s přimíchanou myrhou, ale on ho nepřijal. Přibili ho na
kříž a rozdělili si jeho šaty: losováním o nich rozhodli, co
si kdo má vzít. Bylo devět hodin dopoledne, když ho ukřižovali.
Jeho provinění hlásal nápis: "Židovský král".
Zároveň s ním ukřižovali dva zlo-čince, jednoho po jeho
pravici, druhého po levici. Tak se splnil výrok Písma: "Byl
počítán mezi zločince."
Jiným
pomohl, sám sobě pomocí nemůže.
Ti,
kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili, potřásali
hlavou a říkali: "Hleďme, chceš zbořit chrám a ve třech
dnech ho zase vystavět! Zachraň sám sebe a sestup z kříže! "
Stejně tak se mu mezi sebou posmívali i velekněží a učitelé
Zákona a říkali:,,Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže.
Mesiáš, izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, abychom
to viděli a uvěřili!" Tupili ho i ti, kdo byli spolu s ním
ukřižováni.
Ježíš
vydal mocný hlas a vydechl naposled.
Když
bylo dvanáct hodin, nastala tma po celém kraji až do tří
odpoledne. Ve tři hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eloi,
Eloi, lema sabachthani?" to je v překladu: "Bože můj,
Bože můj, proč jsi mě opustil?"
Když
to uslyšeli někteří z těch, kdo stáli kolem, řekli: “Hleďte,
volá Eliáše!" Jeden z nich odběhl, namočil houbu do octa,
nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít; říkal
přitom: "Počkejte, chceme vidět, zdali ho Eliáš přijde
sejmout!" Ježíš však vydal mocný hlas a vydechl
naposled.
Chvíle
tiché modlitby vkleče
Tu
se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. Když setník,
který stál při tom naproti němu, uviděl, že tak vydechl
naposled, prohlásil: "Tento člověk byl opravdu syn
Boží!"
Zpovzdálí také přihlížely
(některé) ženy, mezi nimi Marie Magdalská, Marie, matka Jakuba
Mladšího i Josefa, a Salome. Ty ho následovaly a sloužily mu už
tehdy, když působil v Galileji - i mnoho jiných, které spolu s
ním přišly do Jeruzaléma.
Josef
přivalil před vchod do hrobky kámen.
Mezitím
už nastal večer. Protože byl den příprav před sobotním
svátkem, přišel vážený člen velerady Josef z Arimatie, který
sám také očekával Boží království, a odvážně šel k
Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. Pilát se podivil, že
by už zemřel. Dal si proto zavolat setníka a ptal se ho, zdali je
už mrtvý. Když mu to setník potvrdil, daroval Josefovi mrtvé
tělo. Ten koupil lněné plátno, sňal tělo, zavinul ho do plátna
a uložil do hrobky, která byla vytesána ve skále, a před vchod
do hrobky přivalil kámen. Marie Magdalská a Marie, matka Josefova,
se dívaly, kam byl (Ježíš) položen.
MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ
S pohledem na Tvůj kříž Tě přijímám,
Ježíši, Synu Davidův
a Synu Krále veškerenstva.
I Tvůj pohled je zaměřen na Tvůj kříž,
ldyž vjíždíš do Jeruzaléma.
Tichá lhostejnost těch,
kdo mají rádi více to, co pomíjí,
se promění v jejich frenetický křik před Pilátem: „Ukřižuj!“
Proto vidíš svůj kříž.
Okolo Tebe jsou zvláště ti, kdo se přišli podívat na Tvého přítele Lazara
po jeho zmrtvýchvstání – oč slavnější bude Tvé vzkříšení přítele Lazara
a každého, kdo žil víru v Tvém společenství Církve, na konci časů.
Ti nadšeně vítají Tebe, Mesiáše.
I kdyby tušili či věřili Tvým proroctvím o ukřižování a zmrtvýchvstání,
vidí vše ve světle tajemství zmrtvýchvstání:
Tvou láskyplnou – vůči Lazarovi i vůči nim – péči božského Paidagoga
jsou připravováni,
aby uviděli Mesiáše umírajícího na kříži
a mohli se připojit k vyznání pohana a budoucích křesťanů z pohanství:
„Ty jsi opravdu Syn Boží,
jehož tělo o Velkém pátku vidí mrtvé na golgotském kříži!“
Pak může u těch, kdo byli trestuhodně lhostejní,
vystřídat vinu jejich pokání za hřích,
které svou krví smýváš ze zatvrzelých srdcí.
Amen.
