Během Jubilea 2000, řekl při své apoštolské návštěvě Polska Svatý otec Benedikt XVI., milovaný Služebník Boží Jan Pavel II. ustanovil, aby se v celé Církvi neděle po Velikonocích, zvaná také Bílá neděle, nazývala také nedělí Božího milosrdenství. Stalo se to v souvislosti s kanonizací Faustiny Kowalské, skromné polské sestry, která se narodila v roce 1905 a zemřela v roce 1938 a byla horlivou hlasatelkou Milosrdného Ježíše. Milosrdenství je skutečně jádrem evangelního poselství, je to vlastní jméno Boha, jeho tvář, kterou zjevil ve Starém zákoně a plně v Ježíši Kristu, vtělená Láska Stvořitele a Vykupitele. Tato milosrdná láska také ozařuje tvář Církve a zjevuje se jednak prostřednictvím svátostí, především prostřednictvím Svátosti smíření, jednak prostřednictvím skutků milosrdné lásky, jak společnými i individuálními. Všechno co, Církev hlásá a koná, zjevuje milosrdenství, které Bůh člověku dává. Když Církev znovu hlásá zapíranou pravdu nebo zrazené dobro, činí tak vždy na podnět milosrdné lásky, aby lidé měli život a měli jej v plnosti.
Dotek s tímto životem v plnosti zažila podle evangelia, které sepsal svatý Jan, Marie z Magdaly a potom Petr a Jan časně zrána prvního dne v týdnu po židovské velikonoční sobotě. Ona pak, když podruhé přišla ke hrobce a již do ní vstoupila, uviděla dva nebeské posly a uslyšela Ježíšův hlas; když se obrátila, uviděla svého Mistra a Pána; poznala Jej, když ji zavolal jménem. Běžela poté vyřídit Jeho slovo o nanebevstoupení k Otci „bratřím“: svatý Petr a Jan se stávají blahoslavenými, kteří „neviděli a přesto uvěřili“ – běží k hrobce, Ježíše již v té chvíli nespatří, pouze prázdný hrob a pohřební roušky. V tu chvíli oba uvěřili.
Večer toho dne je dalším stupněm víry svatých apoštolů Petra a Jana. Náš Pán přichází zavřenými dveřmi a uděluje apoštolům Ducha svatého, aby na jeho místě odpouštěli v Církvi hříchy. Svatý apoštol Tomáš toho dne navečer není přítomen. Nedokáže svědectví ostatních apoštolů o setkání se Zmrtvýchvstalým uvěřit. Chybí mu stupeň víry svatých Petra a Jana. Chybí mu pak i setkání s Ježíšem, jeho poslání, Jeho Dech, tradice Jeho milosrdenství. – Chce se dotýkat zmrtvýchvstalého a oslaveného těla Ježíšova, dříve než bude sám v oslaveném těle. Chce uvěřit v sestoupení Božího Syna na kříž.
Církvi nevěřící Tomáš je prvním z těch, kdo nejsou ve společenství Církve ve chvíli, kdy přichází Ježíš. Může pak být i předchůdcem těch, kdo přestanou chodit do společenství, v němž apoštolé a jejich nástupci konají oběť mše svaté na památku Jeho Poslední večeře, smrti a zmrtvýchvstání; v síle seslání Jeho Ducha. Předchůdcem těch, kdo pro svoji zpozdilost se pak musejí dotknout bolesti Ježíšových ran a sestoupit do utrpení, jež On prožíval: nebýt blahoslavenými; zakusit milující srdce Ježíšovo až po upřímném vyznání tohoto hříchu ve svátosti smíření.
Když
byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli
učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi
nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal
ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
Znovu
jim řekl: "Pokoj vám!“ Jako Otec poslal mne, tak i já
posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim:
"Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou
odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když
Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli
jsme Pána."
On jim však odpověděl:
"Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím
svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku,
neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a
Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi
nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož
sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého
boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu
odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
Ježíš
mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení,
kdo neviděli, a přesto uvěřili."
Ježíš
vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale
o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste
věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste
měli život v jeho jménu.
http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=9281
O. Vladimír Mikulica
