Nedělní dopis
Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám!" Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: "Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně." A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: "Máte tady něco k jídlu?" Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl. Dále jim řekl: "To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech." Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno obrácení, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky."
Pro mnohé je to, co jsme právě z nedělního Evangelia dočetli, neuvěřitelné. I "nevěřící" může připouštět existenci "záhrobního světa", který se může projevovat nebo být spiritisticky vyvoláván, a dokazovat, že existuje život duše po smrti. Také vážení lidé, kteří si zakládají na své nevěře, dokáží až pověrčivě věřit ve vyvolánání duchů. Dnešní Evangelium je pro takové lidi nepochopitelné a často nepřijatelné. Ježíš Kristus, když se po čtyřicet dní po svém Zmrtvýchvstání ukazuje učedníkům, je vede k poznání, že po své smrti se jim neukazuje jako duch, ale jako ten, který žije dál v těle, které bylo umučeno na Golgotě a nyní je oslaveno. K tomuto poznání vede jako Dobrý pastýř. Písmo svaté, které ukazuje toto Jeho dobré vedení k pravému smyslu a k naplnění pozemského života – ke Vzkříšení v oslaveném těle - je učebnicí pro toho, kdo chce jít do nebe.
Mnozí lidé nazývají Písmo svaté biblí, což do češtiny přeloženo znamená Kniha. Už tímto postojem ukazují na pozemskost svého přístupu k ní a snižují ji na úroven, která nepřijímá zázraky Vzkříšení, oslavení těla. Říkají, že je třeba znát bibli, abychom znali své kulturní dědictví, že je třeba číst bibli, abychom se naučili morálně jednat, nebo dokonce jí čtou, aby v ní našli potvrzení svých myšlenek, plánů, prosazení své vůle. Naproti tomu ti, kteří otevřeli již ne bibli, ale Písmo svaté, jak říkají, jsou již od prvních kapitol Evangelií postaveni před skutečnost zázraků, zvláštní ochrany Boží, otevírá se jim hlubší svět v tomto pozemském životě, který je více světem víry než poznání. Takoví lidé jsou vedeni Písmem svatým a poznávají Ježíše, který již od počátku své veřejné činnosti koná zázraky, proměnuje vodu ve víno, dokazuje svou moc nad přírodními živly; s posvátnou úctou a s vírou – nikoli poznáním - vstupují do světa zázraků a vyznávají, že Ježíš je Boží Syn. V Písmu svatém vrcholí vedení k pravému smyslu života, když Ježíš Kristus, náš Pán, vstane z mrtvých a ukazuje, že je "v dimenzi" pravého a plného světa, v němž naše smrt a náš posmrtný život je zcela spojen s dosavadním životem pozemským. Ano, vrcholem našeho života je oslavení našeho těla a věčná blaženost s Ježíšem podle Jeho slov: "Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen, kdo neuvěří, bude zavržen".
Vyprošuji Vám, abyste takto s posvátnou úctou brali do rukou nikoli bibli, ale Písmo svaté, a tak šli cestou spásy.
K tomu Vám žehnám
Otec Vladimír
