KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.
Dnešní lidstvo, řekl Svatý otec Benedikt XVI., nese znamení hříchu, jenž mu zabraňuje nadále rozvíjet ony hodnoty bratrství, spravedlnosti, pokoje, které si vytyčilo ve slavnostních prohlášeních.
Víme, že tyto hodnoty "rovnost, svornost, bratrství..." vložil do vínku mnohým scestným hnutím v Církvi prostřednictvím svých propagátorů ten, kdo na sebe bere škrabošku anděla světla. A tak "světlo", osvícenství v "tmářských" dobách se stalo příčinou násilného oddělení světla od temnoty, noci ode dne: pod rouškou líbivých ideálů, znečištěných pýchou, vneslo rozdělení mezi nejbližší: v Církvi, v rodině, ve společnosti. Dokonce na sebe i dnes toto hnutí bere na sebe úlohu nadřazeného soudce – nad Bohem i nad svobodou člověka a usurpovaným právem odsuzuje oba extrémy, do nichž se samo propadá: svobodu a pevný řád, takže vzniká v tomto hnutí slepenec, který si samo nechce přiznat, slepenec neomarxismu a neofašismu, jak před několika dny výstižně odhalil toto nechtěné tajemství ve své promluvě Otec Petr Piťha.
Již od počátku řízené ilegální migrace přes těmi, kdo ji měli střežit opuštěné hranice Evropské unie, Církev in capite et in multis membris v Evropě zopakovala chybu, jíž se v politice dopustila vícekrát v historii. Ve Francii před "revolučním" rokem 1789, v době nástupu Napoleona Bonaparte, v období před "revolučním" rokem 1848, v době Bachova "absolutismu", v Rusku před událostmi v roce 1905 a 1917, před první a druhou světovou válkou.- Nezazněl "in capite et in membris multis" rozhodný hlas, v dané chvíli vyžadující nekompromisnost. Nezazněl hlas smiřující německy a česky mluvící katolíky na území tzv. První československé republiky, nezazněl hlas vyzývající k pokání tyto Němce a Čechy po skončení hrozné Druhé světové války jako možné řešení poválečného uspořádání poměrů v republice, ale především v Církvi. Nezazněl hlas smiřující po agresi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 na území tehdejší takzvané "socialistické" Československé republiky, agresi nominálních či latentních Slovanů vůči nám – též Slovanům – k usmíření mezi nimi a námi.
Nezazněla výzva k pokání a usmíření po tzv. "něžné revoluci" v roce 1989.
Stejně nezazněl hlas, který by jasně odkryl současné temné pozadí – ekonomické, ale především pyšné – ďábelské řízené demagogie národů Evropy, vedené ekonomickou mafií.
Ďábel miluje rozdělení.Nechali jsme se rozdělit. Ďábel nenávidí jednotu a proces sjednocování, nechali jsme jej pomluvit.
"Kdo vytrvá až do konce, bude spasen," říká náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus. On nás vede k principu jednoty a sjednocujícího procesu, který "je vyčleněn" z vlivu ďábla a všech, kdo mu ochotně či neochotně slouží.
Tím principem je On – Bůh a člověk, který v sobě nese sjednocení božského a lidského světa, věcí viditelných i neviditelných. On se proto narodil v Betlémě, aby přinesl lásku, kterou nikdo nemůže obrátit v nenávist, jen ďábel a ti, kdo se rozhodli mu sloužit.
A tak v dějinách – v rozhodujících i "oddychových" dobách světci obraceli svá srdce k principu, původci sjednocení a cenili si nejvíce – opět principielně – jednoty své duše s Trojjediným Bohem; obraceli k Němu srdce zatvrzelých hříšníků – zatvrzelých proto, že hříšníky byli i oni sami, hříšníky "in conversione continua".
Naproti tomu ti, kdo podněcovali tzv. "náboženské" či ekonomické války, byli vždy ti, jimž se pokání, lítosti nad službou satanu nedostávalo; ti v kritické chvíli kajícnost odmítli.
Na maličkostech se poznává velikost a hloubka rozdělení, které působí duch zla.
Předvolební období rozvířila v naší zemi (ale přenesla se i do sousedních "vesnic" Evropské unie) debata, zda přijmout nebo nepřijmout padesát syrských sirotků údajně trpících v řeckých "detenčních" zařízeních pro asylanty.
Pozoruhodným završením – i odpovědí na otázku proč jsme rozděleni a jaká vede cesta ke sjednocení, je odpověď Velvyslanectví Syrské arabské republiky na dotaz ohledně přijetí těchto – zatím imaginárních - padesáti sirotků na území ˇČeské republiky". Prohlášení, uveřejněné na serveru Pravdivě.eu bylo jako pravé ověřeno i telefonickým dotazem, a tak byla jeho důvěryhodnost a autenticita potvrzena. Byla tím potvrzena i naše nedůvěra a falešné myšlení a vyjadřováním v jehož zajetí se již namnoze nacházíme – a slova od syrské autority – ať je oním státním úředníkem křesťan či muslim – nás mají jako čistější voda vnikající do našich kalů – zahanbovat a vést k lítosti nad rozdělením a neschopností se sjednocovat s Ježíšem, který říká, abychom v životě v Jeho království lásky, pokoje a spravedlnosti vytrvali až do konce, do Jeho slavného příchodu, kdy přijde soudit živé i mrtvé.
O. Oldřich
Velvyslanectví Syrské arabské republiky v Praze - oficiální vyjádření ke kauze "sirotci".
Rozhodnutí
o přijetí nebo nepřijetí je věc českých úřadů, a tato
iniciativa vysílá v podstatě symbolické gesto na nesprávném
místě. Syrský zákon neumožňuje adopci sirotků do zahraničí.
Řada českých aktivit k pomoci sirotkům, nebo uprchlíkům, se
uskutečnilo ve formě podpory na území Sýrie, kde se nachází
stovky sirotčinců a miliony vnitřních uprchlíků. Proto, pokud
někdo má upřímně zájem o pomoc, tak správná cesta je pomoc na
území Sýrie, protože syrští sirotci nejsou na prodej. Chtěli
bychom také poukázat, že v sociálním životě v Sýrii a
syrských tradicích, díky rodinným vazbám, je celkem dost dobře
fungující mechanismus v péči o sirotky.
Kromě
organizací podporovaných státem, ministerstvem sociálních věcí,
jsou další dobročinné organizace řízené náboženskými
centry, křesťanské a muslimské, které pečují o sirotky v
Sýrii. Myslíme si, že by bylo lepší, aby politici vytvářeli
prostředí, které by umožnilo sirotkům a uprchlíkům vrátit se
zpátky na území Sýrie, kde je pro ně daleko lepší životní
prostředí. A také, aby se Evropské instituce podílely na obnově
terorem zničené infrastruktury v Sýrii, aby lidé ze Sýrie nadále
neměli zapotřebí Sýrii opouštět.
LITURGICKÁ
MEŠNÍ ČTENÍ V RITU ANTIQUIOR:
Sedmnáctá neděle po seslání Ducha Svatého
V Epištole píše svatý Pavel z římského vězení. Podílí se na "zelenočtvrteční prorocké hostině" Ježíšově. Patrně měl možnost, jako mnozí jiní vězni v poutech, jak nás o tom i zpravuje Tradice – slavit Nejsvětější eucharistii. A ve stejném duchu jako Ježíš při Poslední večeři se modlí za jednotu církevní obce: vybízí ji, aby žila v lásce a pokoji. Tato jednota je nezbytná, protože ďáblovo působení prncipielně poznáváme při rozdělení ve víře.
V Evangeliu se našeho Pána a Vykupitele Ježíše škodolibě ptají na přikázání lásky. A On jim s láskou odpovídá a nařizuje jim lásku, kterou projevil a nabízí všem, kdo jej křižovali – a to jsou všichni hříšníci, tedy všichni lidé kromě Panny Marie.
LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ v cyklu B:
XXV. neděle
Smrt
proroka – v tomto případě mluvícího pravdu – má být
zkouškou pro víru bezbožných. Zkouškou, která je jejich
svévolným hazardem se spásou jejich duší i rouháním vůči
Bohu.
- Ve čtení z knihy Moudrosti slyšíme prorocky slova těch, kdo k smrti odsoudili Ježíše, svého Soudce v Poslední den.
Bezbožníci
řekli: "Číhejme na spravedlivého,
podívejme se, zda jsou pravdivá jeho slova, zkusme, jak to s ním
skončí.
Je-li
spravedlivý Božím synem, Bůh se ho ujme a vysvobodí ho z ruky
protivníků. Zkoušejme ho soužením a trápením, abychom poznali
jeho mírnost a přesvědčili se o jeho trpělivosti. Odsuďme ho k
hanebné smrti, zda nalezne ochranu, jak říká."
Ty,
Bože, volá svatý Žalmista, se postarej o mé právo. Volá i jako
prorok s vírou v budoucí vzkříšení, která dá svatým Ježíš
Zmrtvýchvstalý: "Pán
mě udržuje naživu.!"
Bože,
zachraň mě pro své jméno, svou mocí mi zjednej právo! Bože,
slyš moji modlitbu, popřej sluchu slovům mých úst!
Neboť
povstali proti mně zpupní lidé, násilníci mi ukládali o život,
na Boha nebrali ohled.
Hle,
Bůh mi pomáhá, Pán mě udržuje naživu. Budu s radostí přinášet
oběti, chválit tvé jméno, Hospodine, že je dobré.
Ve
čtení
z listu svatého apoštola Jakuba slyšíme usvědčující slova o
"konfliktních žádostech", které jsou v srdci toho, kdo
se odvrátil od cesty Ježíšova a Otcova Ducha v Církvi. Prosba v
modlitbě pak je špatná: "prosíte
špatně";
není vyslyšena – duch zla tak ještě podryje víru, která by
jinak vedla dotyčného ke spáse v Poslední den.
Milovaní!
Kde
vládne nevraživost a sobeckost, tam je zmatek a kde jaká špatnost.
Moudrost shora je však především čistá, dále pokojná,
shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne
obojetná ani pokrytecká. Ti, kdo usilují o pokoj, rozsévají v
pokoji semeno, jehož plodem je spravedlnost.
Z
čeho vznikají války, z čeho boje mezi vámi" Jen z vašich
žádostí, které bojují ve vašich údech. Žádáte, ale nemáte;
zabíjíte a nenávidíte, a přesto nemůžete dosáhnout ničeho;
bojujete a válčíte, ale nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte,
a nic nedostáváte, protože prosíte špatně: chcete to potom
rozplýtvat na své rozkoše.
Ježíš,
náš Pán a Vykupitel, ukazuje v dnešním úryvku z evangelia podle
sepsání svatého Marka těm, kdo se povyšují a také těm, kdo
tomuto konfliktu "z žádosti a
rozkoše" jsou
přítomni, dítě jako vzor důvěry, podřízenosti, posvátného
řádu, Božího dětství, které vede k věčné spáse.
Ježíš
a jeho učedníci sestoupili s hory a procházeli Galilejí, ale on
nechtěl, aby o tom někdo věděl. Poučoval totiž své učedníky
a říkal jim: "Syn člověka bude vydán lidem do rukou, a
zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane." Oni však té
řeči nerozuměli, ale báli se ho zeptat.
Potom
přišli do Kafarnaa. Když byl v domě, zeptal se jich: "O čem
jste cestou rozmlouvali?" Oni mlčeli, protože cestou mezi
sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší.
Ježíš
se posadil, zavolal si svých Dvanáct a řekl jim: "Kdo chce
být první, ať je ze všech poslední a služebníkem
všech."
Pak
vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl jim: "Kdo
přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá; a kdo
mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal."
(Z homilie Svatého otce Benedikta XVI. před modlitbou Anděl Páně 19. 2. AD MMVI; http://radiovaticana.cz/clanek.php?id=5343)
Otec Vladimír Mikulica
MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ
Vyvolil sis Ježíši, Hostiteli mé duše,
tuto chvíli, toto místo a slova,
která mé duši svěřuješ,
abych nyní – při mystické svatební hostině, na niž jsi mne pozval -
s Tebou obnovil ztracenou jednotu, ztracený Ráj,
abych opět vstoupil plně do Tvého království na této zemi,
do nitra Církve, kde jsi Ty, Otec a Duch, andělé, svatí...
Abych vstoupil do místa prosyceného Tvou láskou,
do místa sjednocení s Tebou v Duchu Svatém,
do místa radosti Otce,
který chce – a činí tak – "multos"
přivést k návratu do vyššího stavu, než byl Ráj,
k vyšší apokatastasi,
než je představována popírači Tvého nepřítele satana.
Vyvolil si nás, svaté hříšníky,
vyvolil sis slabé, ale jen kající,
a proto silné, vědomé si svých slabostí,
ale přenášející sílu Tvého a Otcova Ducha do tohoto světa
- nejprve do církevních společenství
a přichází usmíření a sjednocení
- poté do občanských společností a iniciativ:
a přichází pravé prorocké slovo, často nekompromisní,
které vede k pokání, k obrácení k Tobě
k usmíření a sjednocení křesťanů a občanů:
slovo dobré politické volby,
slovo Tvé vítězné strany v "polis" a především v Církvi,
strany, jež jako jediná ve volbách již zvítězila
nad duchem rozdělení;
vítězství nad ním jsi již přinesl na tuto zemi.
"Kdo vytrvá" – kdo meč,
jejž jsi přinesl,
neodloží mezi věci, které "nepotřebuje";
kdo vytrvá až do konečného konfliktu
v hodině posledního rozhodnutí,
Posledního soudu,
"bude spasen".
Amen.
