Vidění
Izaiáše, syna Amosova, která měl v době judských králů
Uzijáha, Jotama, Achaza a Ezechiáše o Judovi
a Jeruzalému.
Slyšte, nebesa, poslechni, země,
neboť
mluví Hospodin:
„Syny jsem vychoval a o ně se
postaral,
vzepřeli se však proti mně.
Býk zná
svého hospodáře
i osel jesle svého pána;
Izrael
však nemá poznání,
můj národ nemá rozum.“
Běda
hříšnému lidu,
národu zatíženému vinou,
potomstvu
zločinců, zkaženým synům!
Opustili Hospodina,
pohrdli
Svatým Izraele,
obrátili se k němu zády.
Kam
ještě vás bít,
když jste stále nevěrní?
Celá
hlava je nemocná,
celé tělo je choré.
Od paty
k hlavě
nic na něm zdravého není;
samá
modřina, jizva, čerstvá rána,
nevytlačená, neovázaná,
nezměklá olejem.
Vaše
země je zpustlá,
vaše města spálená ohněm;
půdu
vám před očima cizinci vyžírají,
je zpustošena,
zkažena nepřítelem.
Jen
siónská dcera zůstala
jak bouda na vinici,
jak
chýše na okurkovém poli,
jak obležené město.
Kdyby
nám Hospodin zástupů neponechal
několik těch, kdo
přežili,
byli bychom jako Sodoma,
Gomoře bychom
se podobali.
Slyšte
Hospodinovo slovo,
sodomská knížata,
poslechněte
příkaz našeho Boha,
gomorský lide!
Nač
je mi množství vašich obětí?
– praví Hospodin.
Už
mám dost žertev beranů
a tuku krmných
telat;
v krvi býčků, beránků a kozlů
nemám
zalíbení.
Když ke mně přicházíte,
kdo to od
vás žádá,
abyste vyšlapávali má nádvoří?
Nenoste
už nicotné oběti;
kadidlo je mi odporné,
novoluní,
soboty, shromáždění nesnesu,
nesnesu bezbožnost při
svaté schůzce.
Vaše novoluní a svátky nenávidím
z duše,
jsou mi břemenem, s únavou je snáším.
Když
vztahujete své ruce k modlitbě,
zakrývám své oči
před vámi;
když se ještě víc modlíte,
ani
neposlouchám.
Vaše ruce jsou plné krve!
Umyjte
se čistě!
Odstraňte své špatné skutky pryč z mých
očí;
přestaňte jednat zle,
učte se jednat
dobře:
hledejte spravedlnost, přispějte
utlačenému,
sirotku pomozte k právu, zastaňte se
vdovy.
Nuže,
suďme se
– praví Hospodin.
I kdyby jak
šarlat byly vaše hříchy,
vybílí se jako sníh.
I kdyby
se červenaly jako purpur,
budou jako bílá vlna.
Proroctví Izajášovo, které otevírá v Modlitbě posvěcení času nový církevní a liturgický rok, otevírá současně pohled na krizi.
Velmi podrobně a s vhledem křesťana, který dokáže rozlišovat ji popisuje český historik PhDr. Radomír Malý: "Dnes ve vyspělých zemích Západu jen menšina těch, kdo přistupují ke stolu Páně, věří, že přijímají živého Spasitele. Na katolických učilištích se začaly zpochybňovat tradiční tomistické argumenty na základě přirozeného rozumu ve prospěch Boží existence a hlásal se několikrát odsouzený blud fideismu, obhajující Boží existenci pouze tím, že člověk Boha vnitřně potřebuje, nikoli tím, že ji lze ze stvořených věcí dokázat. Dogma prý není neměnné, podléhá vývoji a proto Církev, když nazraje čas, je může na základě vědeckých poznatků popřít a učit opaku."
Prosme proto na začátku tohoto nového roku o světce, o mystiky, duchovní představitele Církve, duchovně žijící otce a matky v rodinách, duchovně žijící manžele, kteří si velmi dobře uvědomují, že jen zvládnutým vztahem k "hmotě", ke konzumu, k životu podle těla, k falešným proudům v Církvi i ve společnosti, mohou svou duchovnost dokázat: a pak člověka duchovního, který jde temnou cestou materialismu, bude těšit a přitahovat klidná a tichá chvíle v této době adventní před svatostánkem, před Ježíšem v Nejsvětější svátosti v monstranci.
Duchovní člověk právem nenávidí vánoce, jak je známe z podání obchodního prostředí. Spíše než dárky, na které je potřeba vydělávat peníze, dá pod stromeček – anebo pokud této celkem nové tradici ze severských protestantských krajů již nepropadá a "šetří naše lesní školky" - pak pod krásný český betlém vloží místo nich dárky více hmotné a současně duchovní: Zpěv koled, čtení z pokladů Tradice Církve, osobní niternou modlitbu: sám či se svou rodinou pozemskou či duchovní.
- Duchovní člověk miluje!
A pak při postní večeři, jak bývalo už od pradávných časů zvykem, následuje vzácný čas, kdy si navzájem řekneme to nejcennější: projevíme si lásku a připravíme se na setkání s Ježíšem, naším Pánem, který nám při Poslední večeři projevil lásku až do krajnosti: Na Půlnoční mši svatou.
(https://www.euportal.cz/Articles/20179)
Otec Oldřich
KOMENTÁŘ
K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA
XVI.
Církev v Německu je výborně zorganizována. Avšak nacházíme za strukturami také odpovídající duchovní sílu, sílu víry v živého Boha? Upřímně řečeno, musíme uznat, že struktury nad Duchem výrazně převažují. Dodávám k tomu: Skutečná krize Církve v západním světě je krizí víry. Neprojdeme-li pravou obnovou víry, veškerá strukturální reforma zůstane neúčinná."
LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ V RITU ANTIQUIOR:
Epištola svatého Pavla nám představuje cestu světla – podobně o ní čteme v teologii svatého Jana, Miláčka Páně –: a světlo se má i v našich srdcích rozzářit o betlémské noci. Ozářit cestu temnoty, která toto světlo není schopna pro neužitečnost pohanského života poznat.
V Evangeliu nám Ježíš, náš Vykupitel, v podání svatého Lukáše klade před oči svou Parusii: druhý příchod.
Pro nás, věřící, se rozzáří světlo naplno – "vzpřímíme se", skončí utrpení, strasti, pronásledování, nemoci a bolesti. Přijde mesiánské království Ježíšovo s plnou uzdravující a štěstím naplňující silou.Naše duše bude vykoupena, tělo proměněno, když půjdeme cestou světla. Naši blaženost nebude tížit, co nás tíží nyní: ohled na ty, kdo jdou do temnot.
Jako ve společenství v bezpečí chrámu, plném lásky a usmíření – ba ještě nevyslovitelně radostněji – nám bude dobře s Ježíšem, anděly, svatými, s přáteli a příbuznými pohromadě.
LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ v cyklu C:
I.
neděle adventní
Početí
Ježíše Krista, našeho Pána, přirovnává Duch Svatý, který
mluví prostřednictvím proroka Jeremiáše, k pučení na kmeni:
výhonek, jenž vzejde z rodokmene Davidova, z královského judského
rodu, bude Král králů – Ježíš. Začne uskutečňovat Boží
království na zemi, naplní jej při Parusii, při svém druhém
příchodu v Poslední den
Hle,
blíží se dni – praví Hospodin – kdy splním sliby, které
jsem dal o Izraelovu a o Judovu domu.V ty dny, za toho času vzbudím
Davidovi zákonitý výhonek, který bude uskutečňovat právo a
spravedlnost na zemi. Za těch dnů dojde Juda spásy a Jeruzalém
bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budou nazývat:
„Hospodin je naše spravedlnost.“
Žalmista, podle Tradice svatý král David, zpívá o své touze po Bohu, touží se k Němu pozdvihnout, znát Jeho cesty, aby jimi šel ke spáse své duše a k proměně svého těla. Implicitně touží být nositelem Krista Ježíše: kmenem, z nějž podle těla, z duchovního manželství, vzejde.
K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši.
Ukaž
mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď' mě
ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj
spasitel.
Hospodin
je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné
vede k správnému jednání, pokorné učí své
cestě.
Hospodinovo
jednání je jen láska a věrnost pro ty, kdo plní jeho smlouvu a
nařízení. Důvěrně se stýká Hospodin s těmi, kdo se ho bojí,
dává jim poznat svou smlouvu.
K
hledání cesty, jíž je vzájemná láska mezi křesťany, vybízí
Apoštol ve čteni
z prvního listu do Soluně. Vybízí ke svatosti. Jenom svatí
v den Parusie přijdou pro ty, kdo žijí na této zemi s Ježíšem
Vykupitelem a On bude pro všechny světlem, které nehasne pro ty,
kdo svou lásku k bližním čerpali na této zemi z Jeho svátostí,
z niterného setkání s Ním, který je vtělená Boží láska.
Bratři!
Ať
ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému
i ke všem lidem, jako ji i my máme k vám. Ať posilní vaše
srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, našim Otcem, až
přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými.
Nakonec
pak vás, bratři, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši: jak
jste se od nás naučili, že máte žít, abyste se líbili Bohu, a
jak i žijete, tak ať v tom vynikáte ještě více. Víte přece,
které příkazy jsme vám dali z moci Pána Ježíše.
Den
zkázy všeho pozemského bude počátkem naplnění naší naděje,
kterou nám přinesl Ježíš – náš Pán: počátkem proměny,
počátkem nových nebes a nové země, kdy budeme s Ježíšem a se
svatými navěky. Ježíš nás v evangeliu podle sepsání svatého
Lukáše varuje, abychom se při čekání na Něj neoddali
konzumnímu stylu života, který do Jeho království nevede.
Ježíš
řekl svým učedníkům:
„Budou
znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost
národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou
zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět,
neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy lidé uvidí Syna
člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to
začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše
vykoupení.
Dejte
si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmosti, opilstvím
a pozemskými starostmi, aby vás den soudu nezastihl znenadání
jako léčka; přijde totiž na všechny, kdo přebývají na celé
zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu
tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“
(Z promluvy Svatého otce Benedikta XVI.
na setkání s Centrálním výborem něm. katolíků, Freiburg 24, 9 AD MMXI; https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=15216)
Otec Vladimír Mikulica
MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ
Zkáza začíná v našem srdci,
v "mikrokosmu",
tak ukazuješ, Ježíši, vládce nad "makrokosmem" i "mikrokosmem",
pravou životní moudrost:
dbát o čistotu vlastního srdce.
V Tvém a v Otcově Duchu vrcholí Tvá apokalyptická řeč,
jak nám ji dnes podává v Tvém evangeliu svatý Lukáš:
"Dejte
si pozor," říkáš,
´Rozlišujete
- nechte tříbit své poznávání,
co vás v tomto světě vede ke spáse
a co k zavržení,
rozlišujte mezi cestou konzumu a cestou obětavé lásky,
cestou kříže a vzkříšení, mou cestou.´
V srdci, jež přijalo Tvé světlo, Tvé vítězství,
proměnu hmoty,
je skryta svoboda od tělesnosti:
vzkříšení při Parusii, při oslavě "makrokosmu".
Amen.
