LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ V RITU ANTIQUIOR:
Dvojí radost představují evangelia tohoto třetího adventního týdne: radost Panny Marie, která se nejprve při zvěstování archanděla Gabriela ulekla, co má znamenat pozdrav: "Zdrávas Maria, milosti plná...", a pak vyslovila souhlas s Božím plánem v jejím životě. - Duše je nejšťastnější, když žije podle Boží vůle.
O zvěstování čteme v každé votivní, rorátní mši svaté k Panně Marii a o navštívení o kvatembrové mši svaté v pátek.
Druhou radost prožila Panna Maria společně se svým a s Božím Synem Ježíšem při navštívení svaté Alžběty. Radost prožívají obě děti, jež svatá Panna a rovněž zázračně plodná Alžběta nesou pod svým srdcem, a tato radost se přenáší do jejich pozdravu a do Mariiny modlitby.
Dalším svědkem radosti tohoto svatodušního týdne neděle Gaudete – "Radujete se" – a novény, která jí jako bezprostřední duchovní příprava na vánoční slavnosti začíná, je svatý Pavel. Jeho slova – výzvu k radosti z Ducha - se modlíme ve zpěvu Introitu a v prvním čtení této adventní neděle. V posledním, šestém čtení slavné sobotní kvatembrové mše svaté čteme úryvek z listu Apoštola do Soluně. Jeho klidná i varující slova o Parusii vrcholí vyznáním vítězství našeho Vykupitele Ježíše nad bezbožníkem v Poslední den, a to bude počátek nekončící radosti Ježíšových vítězů.
Celé období adventní novény je vzácnou příležitostí se ztišit. Prožít závěr Adventu v úplném opaku, jímž je shon, který chce jen konzumovat, přijímat. Ježíš, náš Zachránce, nás volá, abychom šli cestou, na niž lze záchranu přijmout, a to je cesta lásky. Láska je dávání. Je blaženější než cesta braní.
Dejme našemu Příteli Ježíši svůj čas, otevřeme Písmo svaté, zvláště slova proroka Izaiáše čteme ve mších svatých letos posledního adventního týdne, do nějž jsou vetkány suché, kvatembrové dny, kdy můžeme zvláště ve spojení s našimi ostiáři, lektory, akolyty, exorcisty, jáhny a kněžími prožívat duchovní obnovu.
V Epištole z listu Filipanům slyšíme: "O nic nepečujte úzkostlivě". V době, kdy ruch okolo nás přetéká starostmi, zní slovo Apoštola jako očistná harmonie lásky, která má pro bližního vždy čas. Nejblíže nám je Ježíš. On je první z bližních. Uvítejme Jej již nyní ve ztišení, v modlitbě, ve své duši. Zrodí se v ní radost Ducha. S druhými se o ni rozdělíme jako svatý Pavel: "Radujte se", řekneme smutným a ustaraným a s Jeho slovem vstoupí do srdcí našich bližních, příbuzných a přátel světlo, radost. Pak naše společná radost u štědrovečerního stolu a při Půlnoční bude radostí andělů i pastýřů: Gloria in Excelsis Deo: budeme naplněni radosti vyznávat vděčnost Otci, že dal betlémské narození svému Synu. A v našich srdcích bude působit jejich Duch, Duch radosti ze zakoušené Boží přítomnosti
Evangelium podle sepsání svatého apoštola Jana svědčí židovským předákům ústy svatého Jana Křtitele, že Ježíš Mesiáš přišel. Je tu, aby vás zachránil, říká jim implicitně svatý Jan. A po vykupitelské smrti a zmrtvýchvstání Ježíšově apoštolova slova se nesou již v síle Ducha Svatého: Ježíš je zde mezi vámi. Pojďte Jej přijmout v mešní oběti. Učte se od Něj milovat Boha a bližního. Budete naplněni radostí a druhým budete zdrojem radosti, Ježíšovým světlem.
LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ v cyklu C:
III. neděle adventní
Ve čtení z knihy proroka Sofoniáše je vybízen k radosti starozákonní Izrael. Obětí Ježíšovou, i odmítnutím této oběti ze strany části židovstva, se tato radost – i výzva k ní - přenesla na novozákonní Církev. Trest, který vedl ke smutku, je zrušen: ten, kdo se zasvětil Ježíši Kristu jako svému Spasiteli, již není pod nadvládou ďábla, který trestá smutkem ze zavržení.
Jásej,
siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem,
jeruzalémská dcero! Zrušil Hospodin tvůj trest, odstranil tvé
nepřátele, uprostřed tebe je Hospodin izraelským králem, zla se
už neboj! V onen den bude řečeno Jeruzalému: Neboj se, Sióne, ať
nejsou tvoje ruce malátné! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed
tebe, hrdina, vítěz, plesá nad tebou v radosti, obnovil k tobě
svou lásku, s veselím nad tebou jásá jako ve dnech svátku.
Žádná
obava a úzkost neovládá duši konvertity k Ježíši, Božímu
Synu. I když jsme dále slabí a hříšní, jsme na cestě
záchrany. "Bez obavy můžeme doufat," zpívá
jménem Církve svatý Žalmista.
Plesejte
a jásejte,neboť nad vámi vládne Svatý Izraele.
Bůh
je má spása! Bez obavy mohu doufat. Hospodin je má síla a
statečnost, stal se mou spásou. S radostí budete vážit vodu z
pramenů spásy.
oslavujte
Hospodina, vzývejte jeho jméno! Hlásejte mezi národy jeho díla,
zvěstujte vznešenost jeho jména!
Zpívejte
Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci, ať je to známo po celé
zemi! Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu, neboť nad vámi vládne
Svatý Izraele.
Čas
čekání na příchod Ježíše – na Jeho trojí - příchod byl a
je očekáván na modlitbách a v síle Ducha, který hovoří
prostřednictvím proroků. Ve čtení
z listu svatého apoštola Pavla Filipanům jsme vybízeni, abychom i
na Ježíšův čtvrtý příchod čekali podobně.
Bratři!
Radujte
se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Vaše ušlechtilost ať je
známá všem lidem. Pán je blízko. O nic nemějte starost! Ale ve
všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s
děkováním.
Pak
Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše
srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.
KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.
"Evangelium této třetí neděle adventní," komentuje úryvek evangelia podle sepsání svatého Lukáše Svatý otec Benedikt XVI. dnešní liturgii slova, "opět představuje postavu Jana Křtitele a líčí, jak promlouvá k lidem, kteří k němu přicházejí k řece Jordán, aby se nechali pokřtít. Poněvadž Jan štiplavými slovy všechny vybízí, aby se připravili na příchod Mesiáše, někteří se ptají: „Co máme dělat?“ Tyto dialogy jsou velice zajímavé a vykazují velkou aktuálnost.
První odpověď je určena celému zástupu. Křtitel říká: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně“.Tady můžeme vidět kritérium spravedlnosti sycené láskou; láska nutí věnovat pozornost druhému a jít vstříc jeho potřebám, namísto hledání výmluv na obranu vlastních zájmů. Spravedlnost a láska nestojí proti sobě, nýbrž obě jsou nezbytné a vzájemně se doplňují. „Lásky – caritas – bude vždy potřeba, a to i v té nejspravedlivější společnosti, protože se „vždycky budou vyskytovat také situace materiálního nedostatku, v nichž je nezbytná pomoc jako výraz konkrétní lásky k bližnímu” .
Druhou odpověď dává Jan několika „celníkům“, tedy výběrčím daní pro Římany. Už jen proto se celníky pohrdalo, ale také proto, že často zneužívali svého postavení, aby kradli. Křtitel jim neříká, aby změnili zaměstnání, ale aby nežádali více, než kolik bylo stanoveno. Prorok ve jménu Božím nežádá výjimečná gesta, ale především poctivé plnění vlastních povinností. A prvním krokem k životu věčnému je vždycky dodržování desatera. V tomto případě sedmého přikázání: „Nepokradeš“.
Třetí odpověď patří vojákům, další kategorii, která má určitou moc a je tedy pokoušena ji zneužívat. Vojákům Jan říká: „Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem“. Také tady konverze začíná od poctivosti a respektu vůči druhým. Tento ukazatel platí pro všechny, zvláště pro ty, kteří nesou větší odpovědnost.
Vezmeme-li do úvahy celek těchto dialogů, zarazí nás značná konkrétnost Janových slov. Protože nás Bůh bude posuzovat podle skutků, je třeba, abychom právě jimi, svými činy prokazovali, že plníme Jeho vůli. A právě proto jsou ukazatele podané Křtitelem stále aktuální. I v našem tolik komplikovaném světě by se věci měly mnohem lépe, kdyby každý dodržoval tato pravidla jednání."
Lidé
se ptali Jana Křtitele: „Co máme dělat?“
Odpovídal
jim: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá
žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně.“ Přišli
také celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se ho: „Mistře, co
máme dělat?“ On jim odpověděl: „Nevybírejte víc, než je
stanoveno.“ I vojáci se ho ptali: „A co máme dělat my?“
Odpověděl jim: „Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho
nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem.“
Lid
byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není
Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou.
Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani
rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a
ohněm. V ruce má lopatu, aby pročistil obilí na svém mlatě a
pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm
neuhasitelným.“
Dával
lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal mu radostnou
zvěst.
(Z promluvy Svatého otce Benedikta XVI. před Angelus Domini, náměstí svatého Petra 16. 12. AD MMXII;
papež Benedikt XVI. Encyklika Deus caritas est, 28)
Otec Vladimír Mikulica
MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ
"Co máme dělat?" - to je otázka,
která dává pozemský smysl slovům kázání svatého Jana Křtitele,
Ježíši, Slovo, Logos, radosti Otce i Ducha Svatého.
Na tuto božskou, svatodušní a obětní radost
ovšem slova svatého Jana teprve připravují:
snímají tíži a zábrany se radovat,
které přináší špatný životní styl židů, vojáků, celníků
i farizeů, proselytů
a budoucích konvertitů z pohanství,
Po křtu Janově a po Tvém křtu v Církvi teprve zakusí radost,
jíž je konverze k Tobě, Ježíši, křtící Duchem svým a Otcovým.
Radost z přátelství s Tebou, radost z nevýslovné lásky,
již můžeme již na této zemi prožívat,
vedla konvertity z židovství – první apoštoly, proselyty -
a konvertity z pohanství k oplátce tak nevyslovitelně proměňující oběti,
jíž je Tvůj kříž:
šli do vlastních rodin, do nepřátelského židovského i pohanského prostředí,
šli i na mučení pro věrnost přátelství s Tebou a Tvou Církví.
A dnes nám z nebe mohou říci: "Gaudete in Domino!" -
"Radujte se v Duchu Svatém!"
- z Tvé oběti, z daru Otcova,
který Tě mocí Ducha vzkřísil z mrtvých!
Amen.
