Je to již dnes osmý den, kdy slavíme narození Božího Syna Ježíše Krista v Betlémě.
Jím je předznamenán osmý den, který nastal po jeho utrpení, obětní smrti. Po sobotě, která byla "pro židy velikým svátkem". Před více než dvěma tisíci lety se stal tento sabbath místo svátku na zemi tichem, adorací smrti a zároveň slavností podsvětí, do nějž zmrtvýchvstalý Ježíš Kristus sestoupil.
Dnes je slavnost Osmého dne, závěr vánoční oktávy.
Dnes je svátek vítězství nad Zákonem podřízením se jemu, když Boží Syn je uveden do judaismu obřízkou: podstupuje ji, aby ji překonal a nahradil literu a ritus prohloubením v Duchu Svatém počátkem nebeské liturgie – tajemstvím znovuzrození z vody a Ducha, jímž se vstupuje do království připraveného pro židy i pohany, obřezané i neobřezané. Nedlouho po Letnicích je dokonce židům i pohanům zakázáno se při vstupu do Církve, při znovuzrození se nechat obřezat.
A vzhledem k dějinám spásy je dnes na prvním místě slavnost Panny Marie Bohorodičky – Theotokos. Dei Genitrix.
Titul Theotokos byl Matce Boží Panně Marii oficiálně přiznán na koncilu v Efesu roku 431, ale vyskytuje v liturgiích doby před Efezským koncilem: v liturgii ze 3. století podle Tradice připisované učedníku svatého Tomáše Addaiovi a učedníku svatého Addaie Marimu a v Liturgii svatého Jakuba ze 4. století.
Vyznání víry, oslovení Panny Marie jako Bohorodičky se uchovávalo ve zbožností katolických křesťanů od počátku. Doklady této úcty pocházejí dosud z poloviny 3. století v oblasti Edessy či Alexandrie (ve svědectví svatého Athanasia Velikého z roku 330), z oblasti maloasijských církevních obcí (slova svatého Řehoře Teologa z roku 370) a roku 400 tuto úctu a vyznání , že Panna Maria je Bohorodička dosvědčuje svatý Jan Zlatoústý.
V listu Dionýsia z Alexandire psaného okolo roku 250 Pavlovi ze Samosaty rovněž na házíme posvátné označení Matky Boží – Theotokos.
Řecká verze hymnu "Pod ochranu Tvou se utíkáme, Svatá Boží Rodičko", obsahuje oslovení: "ΘΕΟΤΟΚΕ!". Je zachován na papyru, který byl nalezen v Egyptě a datuje se do rozhraní mezi léta 250- 450.
Později, zprvu nestoriánské spory o oslovení Panny Marie jako Bohorodičky souvisejí velmi úzce s vyznáním víry v Ježíše Krista, Božího Syna a syna Panny Marie, Theotokos.
"Tímto titulem se zdůrazňovalo, uvádí ve svém komentáři Svatý Otec Benedikt XVI., že Kristus je Bůh a skutečně se narodil jako člověk z Panny Marie. Byla tím tak chráněna jeho jednota pravého Boha a pravého člověka. Každá diskuse, která se točila okolo Panny Marie, týkala se podstatně Syna. Ve snaze o vyzdvižení plného Ježíšova lidství někteří Otcové navrhovali mírnější termín a namísto titulu Theotokos, říkali Christotokos - Matka Kristova. Právem to však bylo nahlédnuto jako hrozba pro učení o plné jednotě božství s lidstvím Krista. Proto po rozsáhlé diskusi koncil v Efesu roku 431 slavnostně potvrdil z jedné strany jednotu dvou přirozeností, božské a lidské, v osobě Syna Božího a z druhé strany oprávněnost připisovat Panně titul Theotokos - Matka Boží.
Po tomto Koncilu došlo k opravdové explozi mariánské zbožnosti a bylo postaveno mnoho kostelů zasvěcených Matce Boží. Mezi nimi je na prvním místě bazilika Panny Marie Větší, zde v Římě. Učení o Marii, Matce Boží, došlo nového potvrzení na Chalcedonském koncilu (451), kde byl Kristus prohlášen za "pravého Boha a pravého člověka" zrozeného co do lidství z Panny Marie, Matky Boží". 2.vatikánský koncil, jak známo, shrnul učení o Marii v osmé kapitole věroučné konstituce o Církvi Lumen gentium a podtrhl její božské mateřství. Tato kapitola nese název: "Blahoslavená Panna Maria, Matka Boží, v tajemství Krista a Církve".
Jméno Matka Boží, jež je tak hluboce spjato s vánočními svátky, je proto základní označení, kterým společenství věřících - mohli bychom říci " odjakživa ctí svatou Pannu. Dobře vyjadřuje Mariino poslání v dějinách spásy. Všechny ostatní tituly připisované Madoně nacházejí svůj základ v jejím povolání být Matkou Vykupitele. Lidský tvor byl Bohem vybrán pro uskutečnění plánu spásy, soustředěného do velkého tajemství vtělení božského Slova. Během těchto svátečních dnů jsme spočinuli, abychom rozjímali Narození Páně znázorněné v jeslích. Ve středu této scény nacházíme Panenskou Matku, která podává Dítě Ježíše ke kontemplaci těm, kteří se přišli poklonit Spasiteli: pastýřům, chudým lidem z Betléma, mudrcům, přicházejícím z Východu. Později ve slavnosti "Uvedení Páně do chrámu", kterou budeme slavit 2.února, obdrží starý Simeon a prorokyně Anna z Mariiných rukou malé Děťátko, aby se mu klaněli. Zbožnost křesťanského lidu odjakživa pokládala Ježíšovo narození a Mariino božské mateřství za dva aspekty téhož tajemství vtělení božského Slova a proto nikdy nepovažovala Narození Páně za věc minulosti. My jsme "současníky" pastýřů, mudrců, Simeona a Anny, kráčíme spolu s nimi plni radosti, protože Bůh chtěl být Bohem s námi a má matku, která je naší matkou.
Z titulu "Matka Boží" se pak vyvinuly další, kterými Církev Madonu uctívá, ale tento je základní. Pomysleme na privilegium "Bez poskvrny Počatá", to znamená, že její existence byla už od svého početí imunní vůči hříchu, Maria byla uchráněna každé poskvrny hříchu, protože měla být Matkou Vykupitele. Totéž platí pro titul "Nanebevzatá". Ta, která zrodila Spasitele, nemohla být podrobena zmaru, vyplývajícího z prvotního hříchu. A víme, že všechna tato privilegia jí nebyla udělena proto, aby od nás Marii vzdálila, nýbrž naopak proto, aby nám ji přiblížila. Poněvadž byla naprosto spojena s Bohem, je nám tato Žena nejblíže a pomáhá nám jako matka i jako sestra. Také toto jedinečné a neopakovatelné místo, které má Maria ve společenství věřících, je odvozeno z jejího základního povolání být Matkou Vykupitele. A právě jako taková je Maria také Matkou Mystického Těla Kristova, kterým je Církev. Právem ji proto během 2. vatikánského koncilu 21.listopadu 1964 Pavel VI. slavnostně přisoudil titul "Matka Církve".Přesto se však na Západě po mnoho staletí nevyskytovala žádná liturgická slavnost Mariina božského mateřství. V latinské církvi ji zavedl teprve papež Pius XI. roku 1931 u příležitosti 1500. výročí konání koncilu v Efesu a určil jí datum 11.října. Tento den pak v roce 1962 začal 2.vatikánský ekumenický koncil. Boží služebník Pavel VI. pak tuto slavnost roku 1969 s odkazem na starobylou tradici přesunul na 1.ledna
LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ V RITU ANTIQUIOR:
Když se naplnilo osm dní k jeho obřezání, bylo mu dáno jméno Ježíš, uvedené andělem dříve, než byl počat v mateřském lůně.
Mešní texty se vracejí k vánoční liturgii: žalmové zpěvy jsou z třetí vánoční mše, epištola z první. Liturgický důraz spočívá na slovech, že „Pán vydal sám sebe za nás, aby nás vykoupil od veškeré nepravosti a očistil si lid příjemný, který bude horlit pro dobré skutky“.
Orace je známou mariánskou vánoční modlitbou: Bože, jenž jsi plodným panenstvím blahoslavené Marie udělil lidskému pokolení dar věčné spásy, dej, prosíme, bychom zakoušeli, že se za nás přimlouvá ta, skrze niž jsme zasloužili obdržet Původce života, našeho Pána…
Evangelium připomíná historický fakt obřezání Páně (Lk 2, 21)
Rok, který se končí i ten, který stojí před námi " na obou spočívá laskavý pohled Nejsvětější Matky Boží. Její mateřskou přítomnost nám připomíná také dřevěná soška, která stojí zde před oltářem a znázorňuje ji, jak sedí na trůnu s žehnajícím Děťátkem. První nešpory této mariánské slavnosti jsou plny liturgických odkazů na tajemství božského mateřství Panny.
LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ V CYKLU B:
Slavnost Matky Boží Panny Marie
Čtení
ze čtvrté knihy Mojžíšovy.
Hospodin
řekl Mojžíšovi: "Řekni Árónovi a jeho synům: Tak budete
žehnat izraelským synům; budete jim říkat: 'Ať tobě Hospodin
požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou
tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář
a dopřeje ti pokoje!' Budou vzývat moje jméno nad izraelskými
syny a já jim požehnám."
Bože,
buď milostiv a žehnej nám!
Bože,
buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se
pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak
zachraňuješ.
Nechť
se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi
na zemi řídíš.
Ať
tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Kéž
nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země!
Čtení
z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.
Bratři!
Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy,
narozeného pod Zákonem, aby vykoupil lidi, kteří podléhali
Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové,
poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá:
"Abba, Otče!" Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn
také dědic skrze Boha.
Slova
svatého evangelia podle Lukáše.
Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko
položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o
tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu,
co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v
srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a
chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo
řečeno.
Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno
Ježíš, jak ho nazval anděl, než byl počat v mateřském lůně.
(Z promluvy Svatého otce Benedikta XVI. na generální audienci v aule Pavla VI.,
2. ledna AD MMVIII,
https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=8891;
srov. DS, 250i, 251; DS, 301 )
Otec Vladimír Mikulica
