VI.
neděle – SEPTUAGESIMA - DEVÍTNÍK
Když si Ježíš
vyvolil dvanáct apoštolů, sestoupil s hory a zastavil se na
rovině. A s ním velký zástup jeho učedníků a velké množství
lidu z celého Judska, z Jeruzaléma i z tyrského a sidónského
pobřeží.
Ježíš se zahleděl na své učedníky a řekl:
"Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království.
Blahoslavení, kdo nyní hladovíte, neboť budete
nasyceni.
Blahoslavení, kdo nyní pláčete, neboť se
budete smát.
Blahoslavení jste, když vás budou lidé
nenávidět, když vás vyloučí ze svého středu, potupí a vaše
jméno vyškrtnou jako proklaté kvůli Synu člověka. Radujte se v
ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu; vždyť
stejně se chovali jejich předkové k prorokům!
Ale běda vám,
boháči, neboť už máte své potěšení.
Běda vám, kdo jste
nyní nasycení, neboť budete hladovět.
Běda vám, kdo se nyní
smějete, neboť budete naříkat a plakat.
Běda, když vás
budou všichni lidé chválit, vždyť stejně se chovali jejich
předkové k falešným prorokům!"
Víme velmi dobře, jak dopadne dětská hra, když se děti ve stohu místního jednotného zemědělského konsorcia ujmou sirčiček a škrtnou.
Podobně dopadá snaha nedozrálých lidí, kteří se derou na místa, jež jim nepříslušejí a zacházejí s věcmi, které patří do rukou zkušených a zodpovědných a především zralých osobností.
Pokud se takový nezralý člověk dostane na místo, které mu nepřísluší, pak pod jeho osobnostní a odbornou infantilitou trpí poddaní.
Mnohokrát se toto odehrává v dějinách rodin, rodů, kmenů, obcí, farností, Církve a společnosti, okresů, krajů a státu, národa.
Kam s "neřízenou střelou", kam s polovzdělancem, kam s aktivním jedincem, který je schopen destruovat mnohonásobně více, než, jak se na vojně říkávalo, "rota povalečů"?
Jednoznačná odpověď zní: do školy!
Ovšem jaké.
Ne do takové, která nás učí volnosti, v níž deformovaná svoboda se stává takovou "evropskou hodnotou", že ve škole není možné pro naprostý rozklad morálky nic "mládež naději vlasti" naučit, takže budoucí polovzdělanci se stávají příčinou dalšího rozkladu vlastní svobody.
Do školy života. A tou je iniciace duše, uvedení do hloubky, nebo často spíše do reality života, jenž pochopitelně v irreálním světě "komunikačních prostředků", které jsou často příčinou ztráty schopnosti komunikovat s realitou, bývá zastřena a prohlašována za "irracionální".
Takovou školou je ta, jíž známe z knížek odvahy a dobrodružství, z letních (či zimních) táborů, z duchovních obnov a exercicií.
Jistěže z takových, které nejsou právě zatíženy a postaveny do služeb falešného světa, který volnost postavil nad lásku čili nad oddanost.
Školu "života", která dává smysl škole edukativní, vyvádějící z nevědomosti a ze tmy předsudků, musíme často obtížně hledat a pro sebe i své ratolesti odvažovat více nugetů i kilometrů pro dopravu. Výsledek této oběti je mnohonásobná odměna: volnost.
Ji poznávají děti a mládež. A současně ochranu před zotročením.
O rovnosti mezi pohlavími, o rovnosti mezi náboženstvími, kterou dokonce někteří přisuzují Boží vůli, slyšíme denně dost a dost.
Jakoby potoky krve, svištění gilotin a nářek vězněných a mučených za masonitské francouzské revoluce na konci osmnáctého století pro prosazení modly rovnosti nestačily k poučení. Jakoby se vše muselo znovu v Evropě XXI. století opakovat. Jakoby bychom se nebyli schopni poučit. Jakoby nám chyběla škola "života" a dějin.
Jakoby bychom znovu museli vidět katastrofální destrukci Církve, lépe řečeno nevěře zaprodaných církevních společenství v Evropě v přímém přenosu.
O bratrství a v duchu bratrství hovoří Boží slovo nadcházející šesté neděle po Epifanii. Svatý otec Benedikt XVI. uvedl před několika lety slovo k těm, kdo si již před jeho příchodem říkali "bratře". Slovo k blahoslavenství.
Drazí
bratři a sestry,
Liturgický
rok je velkou poutí víry, kterou církev koná, následujíc
neustále Pannu Marii. O nedělích letošního liturgického
mezidobí provází tuto cestu četba Lukášova evangelia, které
nás dnes přivádí "na rovinu",
kde se zastavil Ježíš spolu s Dvanácti apoštoly a kde se
shromáždil velký zástup jeho učedníků a množství lidu z
různých krajů, aby Ho uslyšeli. Do tohoto rámce je zasazena
zvěst o "blahoslavenstvích".
Ježíš se zahleděl na své učedníky a řekl: "Blahoslavení,
vy chudí - blahoslavení, kdo nyní hladovíte blahoslavení, kdo
nyní pláčete blahoslavení jste, když budou lidé.. tupit vaše
jméno - kvůli Synu člověka".
Proč je nazývá blahoslavenými? Protože spravedlnost Boží
způsobí, že budou nasyceni, že se budou smát, že budou za každé
falešné obvinění odměněni. Jedním slovem, protože je už nyní
přijímá do svého království. Blahoslavenství se zakládají na
skutečnosti, že existuje božská spravedlnost, která povyšuje
toho, kdo byl neprávem ponížen a ponižuje ty, kteří se
povyšují. Evangelista Lukáš totiž po čtyřech
"blahoslavenstvích"
dodává čtyři varování: "běda vám, boháči,
běda vám, kdo jste nyní nasyceni, běda vám, kteří se
nyní smějete, a běda vám, když vás budou všichni lidé
chválit", protože - jak
praví Ježíš - věci se obrátí: poslední se stanou
prvními a první posledními.
Tato spravedlnost a toto blahoslavenství se uskutečňují v "nebeském království" či "Božím království", které bude dovršeno na konci časů a které je již přítomno v dějinách. Kde jsou chudí potěšováni a zváni k hostině života, tam se projevuje Boží spravedlnost. To je poslání, které jsou učedníci Páně povoláni plnit také v nynější společnosti.
https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=12425
SVATÁ
LITURGIE V RITU ANTIQUIOR:
Epištola neděle Devítníku, jíž začíná předpostní období, vyzývá ústy Apoštola k nastoupení "sportovní" discipliny. Závodu, který probíhá v duchovním životě a je vystaven tvrdší konkurenci: ďáblu. V síle Ducha Svatého je ovšem skryto vítězství. Apoštol přivádí k pramenům, z nichž lze načerpat sílu k tomuto vítěznému zápasu
V Evangeliu slyšíme o několikerém povolání dělníků na vinici zámožného a mocného Pána. Mnohokrát jsme my i naši příbuzní a přátelé vybízení k obrácení od nečinnosti slovem: "Pojď!" - Vyjdi k obětavé službě pro Boha, pro Stvořitele, pro Ježíše Vykupitele, pro Ducha v Církvi.
O. Vladimír Mikulica
MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ
Na přední místa ve Tvém království,
Ježíši, Vykupiteli od démona pýchy,
se drali Tví učedníci, budoucí apoštolové Jakub a Jan Zebedeovi,
jejich matka se na Tebe v tomto duchu obrací.
Ty jsi přede všemi napomenul,
pokořil jsi je
a oni přijali Tvé osvobozující slovo
vysvětlující a mocí Ducha Boího v oné chvíli očišťující.
Na Tvé místo se stavěli ti, kdo Tě odsuzovali,
nepřijímali Tvé slovo a Tvou moc.
Ti, kdo nevěřili ve zmrtvýchvstání – saduceové,
ti, kdo v ně nevěří.
Ti, kdo po Tvých slovech
od Tebe odcházejícího - s hlubokým smutkem,
protože každá duše touží být spasena.
Ti, kdo Tebe zradili,
a to byl první z nich Jidáš,
který odchází a propadá sebevražednému zoufalství.
Tito nedokončili své vzděláním na rozdíl od Dvanácti
a Dvaasedmdesáti.
A rozhodli se přijmout úděl polovzdělanců,
jímž jsou temnoty vně školy života,
mimo ráj blahoslavených,
mimo ráj věřících a přijímajících Tebe skutečně
v této chvíli, v tajemství Církve.
Amen.
