Papežská snídaně
Ježíš
se znovu zjevil svým učedníkům, a to u Tiberiadského moře.
Zjevil se takto:
Byli
pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z
galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho
učedníků. Šimon Petr jim řekl: "Půjdu lovit ryby."
Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Vyšli tedy a
vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili.
Když
už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci
nevěděli, že je to on.
Ježíš
se jich zeptal: "Dítky, nemáte něco k jídlu?"
Odpověděli mu: "Nemáme."
On
jim řekl: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete."
Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství
ryb.
Tu
onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "Pán
je to!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil
přes sebe svrchní šaty - byl totiž oblečen jen nalehko - a
skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodí - nebyli od země
daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s
rybami.
Když
vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou
rybu a vedle chléb. Ježíš jim řekl: "Přineste několik
ryb, které jste právě chytili." Šimon Petr vystoupil a táhl
na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich stotřiapadesát. A
přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš je
vyzval: "Pojďte snídat!" Nikdo z učedníků se ho
neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Věděli, že je to Pán.
Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu.
To
bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém
zmrtvýchvstání.
Když
posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu
Janův, miluješ mě více než tito?"
Odpověděl
mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě miluji." Ježíš mu
řekl: "Pas mé beránky."
Podruhé
se ho zeptal: "Šimone, synu Janův, miluješ mě?"
Odpověděl mu: "Ano; Pane, ty víš, že té miluji."
Ježíš
mu řekl: "Pas moje ovce."
Zeptal
se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, miluješ mé?”
Petr
se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: "Miluješ mě?",
a odpověděl mu: "Pane, ty víš všechno - ty víš, že tě
miluji.
Ježíš
mu řekl: "Pas moje ovce. Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl
mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až
zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam
nechceš."
To
řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech
ho vyzval: "Následuj mě! "
Po neděli „In Albis“, kdy si v chrámové piscině po týdnu od znvozuzrození novokřtěnci prali svá křestní roucha, jak píše svatý Augustin, aby potvrdili, že chtějí přijímat Ježíšovo milosrdenství a donést toto roucho neposkvrněné až před Boží soud,; že chtějí své roucho prát v eucharistické krvi Ježíšově, v křestní pisicině, jíž je svátost smíření, se podruhé setkáváme v evangelijním svědectvím Miláčka Páně s apoštoly a učedníky shromážděnými po Ježíšově zmrtvýchvstání. Nyní to není v zavřené a uzamčené horní místnosti jeruzalémské církevní obce, ale při rybolovu u Tiberiadského moře, u Galilejského jezera.
Tuto třetí neděli velikonoční čteme, že se k budoucímu papeži, když řekl: „Půjdu lovit ryby!“ přidává nejprve ten z apoštolů, který je „novokřtěncem ve víře“ a současně kajícníkem pro svou nedůvěru ke svědectví Církve o zmrtvýchvstání Ježíše Krista: svatý Tomáš. Pak teprve jsou uváděni Nathanael, synové Zebedeovi, svatý Jakub a svatopisec, a po těchto apoštolech ještě dva učedníci. Těchto šest odpovídá Šimonu Petrovi, kterého již na počátku náš Spasitel povolal, aby byl rybářem lidi: „Půjdeme lovit s Tebou!“
A jako čteme v evangeliu podle sepsání svatého Lukáše, že náš Pán - Ježíš, podobně jako ve svatojanském svědectví o nevěřícím Tomášovi, nabízí pochybujícím a ustrašeným učedníkům, aby se přesvědčili, že po svém zmrtvýchvstání není pouhým duchem, ale že má maso i kosti, tak v dnešním úryvku dosvědčuje, že i nyní stojí „uprostřed nich“ při jejich pozemské činnosti: při práci a při jídle.
Podněcuje v myslích svých milovaných dokonce dvojí reminiscenci. Ptá se: „"Paidia – milovaní Boží služebníci, nemáte něco k jídlu?" - Samaritánku prosil o vodu, a slíbil ji vodu živou. Učedníkům nedávno dokázal tajemství budoucího eucharistického rozmnožení chlebů a řekl jim o zástupech: „Vy jim dejte najíst!“ Dnes nežádá o vodu, dnes již žádá o tuhý pokrm.
Druhou reminiscencí je zázračný rybolov, jak o něm čteme ve svědectví svatého Lukáše: Šimon Petr, plný kajícnosti při něm volá: „Pane, odejdi ode mne, jsem člověk hříšný!“ Dnes podobný úžas, vycházející z této svatopetrské kajícnosti, zvěstuje svatý Jan: "Pán je to!"
Šimon Petr poté obdobně následuje svatého Jana jako po vyprávění žen o jitru vzkříšení, když oba běželi k prázdnému Ježíšovu hrobu: apoštol Jan zpočátku první. Nyní jej ovšem budoucí Kníže apoštolů následuje a táhne za sebou síť naplněnou stotřiapadesáti rybami: Nyní už nechce, aby se jeho Pán od něj vzdálil: přináší mu prvotinu zázračného úlovku po Mistrově zmrtvýchvstání.
V této chvíli náš Spasitel dosvědčuje svou proměnu: 'Už nežije jako dříve. Jeho existence je nepochopitelná. Přece však tělesná. Obsahuje veškerý jeho život, prožitý úděl, umučení a smrt. Všechno je realita. Je to sice změněná, ale stále hmatatelná realita' . A protože vzkříšení neodstraňuje stopy po ukřižování, ukazuje Pán Ježíš Kristus svým apoštolům probodené ruce a nohy, a aby je přesvědčil, si dnes dokonce žádá i něco k jídlu. Učedníci mu tedy „podali kus pečené ryby.“ Přitom předtím čteme, že „když vystoupili na zem, viděli na břehu žhavé uhlí a na něm položenou rybu a vedle chléb.“ Přesto, a právě pro to, aby ukázal spojení své obětní smrti, svého zmrtvýchvstání, s tajemstvím svého přebývání v Nejsvětější svátosti a s jejich apoštolskou kněžskou službou, jim nejprve říká: "Přineste několik ryb, které jste právě chytili." a potom teprve je vyzve: "Pojďte snídat!" A v tu chvíli s nimi, jak dokládá Svatý otec Benedikt XVI. odkazem na svědectví evangelisty Lukáše, si Ježíš vzal jídlo a s nimi pojedl.
Svatý Řehoř Veliký ovšem komentuje větu o snídani, již měl už předtím Ježíš pro apoštoly připravenou: „ryba pečená na ohni nemá poukazovat na nic jiného než na utrpení Ježíše, Prostředníka mezi Bohem a lidmi. On se totiž sklonil k tomu, aby se skryl ve vodách lidského rodu, nechal se chytit do léčky naší smrti a byl jakoby vystaven ohni skrze bolesti, které podstoupil během umučení“ .
Díky těmto velmi realistickým stopám učedníci překonali počáteční pochybnost. Otevírají se daru víry ve vzkříšení jejich a našeho Pána; a tato víra jim umožní prožít to, co učedníci emauzští: uvěřit, že vše, co bylo psáno „v Mojžíšově Zákoně, Prorocích a Žalmech“ se vztahuje k tomuto ústřednímu bodu naší spásy, ke zmrtvýchvstání. Současně k okamžiku, kdy Ježíšovo vzkříšení dosahuje reálné existence na této zemi při slavení každé slavnosti smíření a mše svaté a v jejich apoštolském kněžském poslání: Čteme totiž, že Ježíš „jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: «Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání…, aby všem byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky»“. V této souvislosti pak svatý Tomáš Akvinský vysvětluje, že „je podle víry nezbytné poznávat, že v této svátosti je přítomen celý Kristus, protože božství nikdy neopustilo tělo, které přijalo.“ -
Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu.
(Podle promluvy Svatého otce Benedikta XVI. dne 22. 4. AD MMXIV in:http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=16282;
srov.: Romano Guardini, Il Signore. Meditazioni sulla persona a vita di N.S. Gesu Cristo, Milano 1949, 433;
Svatý Řehoř Veliký, Hom. in Evang.XXIV, 5;
Svatý Tomáš Akvinský, ST, III, q.76, a.1)
O. Vladimír Mikulica
MODLITBA
Pohled na pečenou rybu, kterou jsi Ty,
Ježíši Zmrtvýchvstalý,
pro své apoštoly a učedníky připravil,
v nich může právem vyvolávat posvátnou bázeň
a anamnézi na chvíli, kdys je u téhož jezera povolal za apoštoly,
kdy jsi zvláštním znamením a zázrakem svatému Petrovi
ukázal pokornou kající službu a úřad papeže,
kdy jsi přistoupil,
podobně jako nedlouho u tohoto jezera předtím,
abys lámal, podával, tajemně rozmnožoval ryby a chleby,
kdy jsi podruhé – eucharisticky – povolal apoštoly a učedníky a řekl jim:
„Vy nasycujte lid, vy lámejte a podávejte!“
Pohled na pokrm, kterýs Ty sám připravil,
vyvolává i posvátnou úctu,
vycházející ze zármutku, strachu: z nevěry ve Tvé zmrtvýchvstání,
jak stav svých duší a patrně i srdcí všech, kdo obklopovali Matku Církve,
popisuje u emauzských učedníků svatý Lukáš:
opět evokuje, podle slov papeže Řehoře, pohled na Tebe
v Getsemanské zahradě,
na Křížové cestě, na Golgotě, na klíně Panny Marie,
na Tvé tělo spěšně přinesené a položené do jeskyně – hrobu Josefa z Arimatie.
Pohled na Tvůj chléb vyvolává vzpomínku na chvíli kdys jej rozlomil
nejprve u jezera,
pak v hodovní síni:
a vyšel paprsek Tvého Ducha.
Nyní – po svaté snídani – voláš právě ustanovovaného papeže Petra,
aby vyšel k rybolovu
pod jednou podmínkou:
aby k otřásající a burcující víře ve Tvé zmrtvýchvstání
poté co o Letnicích z něj sejme Tvůj Duch strach,
Tebe nade všechny a nade všechno miloval.
Amen.
