Ježíš - Pán nebe a země - v branách Jeruzaléma
Ježíš sel vzhůru do Jeruzaléma. Když se přiblížil k Betfage a Betánii u hory, která se jmenuje Olivová, poslal napřed dva ze svých učedníků a řekl jim: "Jděte do protější vesnice. Jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na kterém ještě neseděl žádný člověk: odvažte ho a přiveďte! A kdyby se vás někdo zeptal: 'Proč ho odvazujete?', odpovíte mu takto: 'Pán ho potřebuje." Ti, kdo byli posláni, odešli a nalezli všechno, jak jim to řekl. Když oslátko odvazovali, ptali se jich jeho majitelé: "Proč to oslátko odvazujete?" Odpověděli: "Pán ho potřebuje." Přivedli oslátko k Ježíšovi, přehodili přes ně pláště a vysadili na ně Ježíše. Jak se ubíral dál, prostírali mu na cestu své pláště. Když už se blížil ke svahu Olivové hory, začal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny zázraky, které viděli na vlastní oči, a provolávali: "Požehnaný, který přichází jako král ve jménu Páně! Na nebi pokoj a sláva na výsostech!" Někteří farizeové ze zástupu na něj volali: "Mistře, zakaž to svým učedníkům!" Odpověděl: "Říkám vám: Budou-li oni mlčet, bude křičet kamení."
"Ježíš šel vzhůru do Jeruzaléma" - začíná evangelium dnešního vstupu do chrámu: Na Květnou neděli se shromažďujeme před kostelem nebo i na vzdálenějším místě, které má připomínat bránu Jeruzaléma, ulici z ní vedoucí, bránu, jíž má podle judaistické prorocké tradice vstoupit Mesiáš, Kristus, a ujmout se svého království.
Nejzazším místem onoho dne, kdy se náš Spasitel Ježíš vydal do Jeruzaléma, aby zde podstoupil smrt, a tak zvítězil nad satanem, je Betánie, dům Lazara, Marie a Marty. Je i místem, kde se podle slov Svatého otce Benedikta XVI. formuje onen zástup, který Ježíše doprovázel a který Jej i v ulicích Jeruzaléma slavnostně oslavuje a vítá: zástup svědků Lazarova pozemského zmrtvýchvstání.
Tak je Betánie místem a společenstvím víry, otevřeným pro Ježíšovo vzkříšení. V této víře se přetavuje i odumírá nenávist farizeů a zákoníků vůči našemu Spasiteli, Vykupiteli z moci ducha zla, z moci smrti. V této víře ztichne jejich "Ukřižuj!" Nejpozději ve chvíli jejich smrti a setkání se s Ježíšem, jimi odsouzeným – v oné chvíli již jejich Soudcem.
Ježíš k této smrti a ke svém zmrtvýchvstání vystupuje vzhůru do Jeruzaléma. Tento výstup je naplněním Jeho cesty. Je ideálem, pozemským životním cílem – Ježíšovým i každého, kdo Jej následuje. Křesťanství tak v sobě spojuje každý ušlechtilý pozemský ideál s ideálem nejvyšších tužeb Božích, které se týkají jednotlivého člověka. Podle toho má každý z nás zvláštní životní povolání a zvláštní odměnu po smrti odměřenou podle toho, jak životní poslání naplníme. Již toto spojení pozemského a Božího činí duši mladistvou: dává jí předzvěst věčné spásy.
A nadto k Ježíši, stoupajícímu vzhůru do místa utrpení a slávy, se připojují ti, kdo viděli Jeho zázraky, zvláště zázrak Lazarova povolání z temnoty hrobu do světla, kde stojí Ježíš, jenž jej zavolal, kde stojí budoucí Církev, kde stojí ti, kdo jej milují jako svého přítele, jak jej miloval a miluje nyní v nebi svatý Lazar, kde jsou ti, kdo Jeho Duchu naslouchají jako Maria v Betánii u Jeho nohou, kdo mu jako svatá Marta obětavě v tomto světě slouží.
Tato svatá sourozenecká trojice je vyjádřením pozemského ideálu lásky, pokoje, důvěry v Boží vedení, víry ve zmrtvýchvstání Ježíše Krista, radostné služby bližním, zapomínáním na sebe, velkodušného šíření světla pravdy tam, kde je temnota zlých myšlenek, slov a skutků.
Toto je výstup vzhůru – s Ježíšem a pro Ježíše, Pána života a vítěze nad smrtí. Víra v Něj, pak dává vytrvat na této cestě stoupající mystické lásky i na křížové cestě a pod křížem Božího Syna. Jako milníky jednotlivých zastavení křížové cesty přitom chrání, formují a podněcují tuto cesty lásky milníky přikázání, která Ježíš přišel tímto utrpením a zmrtvýchvstáním naplnit. Bez nich, jako bez křížových zastavení, by Jeho cesta postrádala naši lidskou slabost: nebyla by výzvou k následování a skutečnou cestou lásky pro nás.
Svatý Pavel říká, že skutky nemohou člověka ospravedlnit, ale tím nejsme zbaveni zodpovědnosti za své jednání. Když mluví o konci Zákona, nemyslí tím, že by Desatero bylo překonané. Pouze nemá schopnost zachránit duši. Když Apoštol mluví o Zákonu má na mysli to, co můžeme označit za životní styl, jímž se měl vyvolený národ chránit před průnikem kultury smrti – přicházející i od jiných, pohanských národů.
Nyní však Ježíš náš Pán přinesl spásu všem – i pohanům, a židy vysvobodil z moci Zákona, z jejich často bezduchého stylu života a dal oběma – jim i pohanům - nové životní zaměření: sebe jako Zákon.
Zákon v Církvi znamená, říká papež Benedikt XVI., lásku k Bohu a k bližnímu a všechno, co s tím souvisí. Součástí této lásky jsou přikázání, chápaná nově a hlouběji díky Kristu; přikázání, která nejsou ničím jiným než základními pravidly opravdové lásky. V první řadě a jako základní princip adorace Boha, primát Boha, který je vyjádřen v prvních třech přikázáních. Praví nám: bez Boha nevzejde nic spravedlivého. Kdo je tímto Bohem a jak Jím je, víme díky osobě Ježíše Krista. Potom následují svatost rodiny (čtvrté přikázání), svatost života (páté přikázání), řád manželství (šesté přikázání), sociální řád (sedmé přikázání) a nakonec nezrušitelnost pravdy (osmé přikázání). Toto vše je dnes maximálně aktuální a to právě také ve smyslu svatého Pavla, pokud čteme všechny jeho listy. „Neste plody dobrých skutků“. Na počátku Svatého týdne prosme Pána, aby nám všem dával stále více těchto plodů.
Vstupme spolu se zástupy, které Jej oslavovaly jako Krista branou, v níž jeruzalémští poutníci mají ve zvyku říkávat: "Na nebi pokoj a sláva na výsostech!"
Pouť je vždy vyznáním, že na zemi se pravého pokoje nedočkáme. Čeká nás v nebi.
Proto v podání událostí Svatého týdne poutníci Ježíšovi Jej oslovují "Požehnaný", protože On vyniká nade všemi, kdo jeruzalémskou branou vstoupili: Sám je pravým, Božím Pokojem na této zemi.
( Z promluvy Svatého otce Benedikta XVI. 28. března AD MMX, in: http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=12594)
MODLITBA
Vystoupil jsi,
Ježíši Požehnaný - označený a vyvolený k obětní smrti,
až na vrchol lidsky myslitelného
a Bohem chtěného ideálu:
branou Města pokoje do spočinutí,
jímž je smrt Vykupitele lidského pokolení
a Jeho sestoupení do "lůna Abrahámova".
Tvůj Otec nám ukázal nejvyšší projev své lásky,
svého obejmutí a spočinutí po své pravici:
Tebe, Syna, vydal, aby vykoupil služebníka.
Místo po Tvé pravici je od této chvíle vyhrazeno těm,
kdo již poznali a přijali pravý ideál Tvého žiovta:
být s Tebou po pravici Otcově,
na nejvyšším místě Tvé pozemské pouti do Jeruzaléma,
v němž hrob Josefa z Arimatie a Hora nanebevstoupení
jsou posledními viditelnými stupni tohoto nebeského vrcholu:
na něj společně ve Tvé Církvi vystupují ti,
kde ze svého chleba,
ze své sklenice vody
dávají druhým,
a tak se postí.
Amen.
