Slovo
k boji:
„Kalos“
– první Beránek a Pastýř
Hluboko v duchovní tradici starozákonního Izraele a v očekávání všech „pomazaných“, proroků, králů a kněží Staré smlouvy, „mesiášů“, zapsal Duch svatý touhu patřit Původci pomazání, Třetí božské osobě a současně očekávat božským, dokonalým způsobem, tímto Duchem naplněného vysvoboditele všech vysvoboditelů, dávajícího zcela nově svobodu, již dosavadní mesiáši nedokázali dát a pouze na ni ve svých proroctvích, slovech a činech ukazovali, na plné osvobození od satana a od následků zkázy, kterou způsobil v duši Adama a celého jeho potomstva.
Starozákonní kněžství – čteme ve Skutcích apoštolů, že se i mnoho těchto kněží přidalo k apoštolům a učedníkům – nalezlo, alespoň zčásti, ale reálně úplně, své naplnění v podílu na kněžství očekávaného Pastýře Izraele.
Ježíšova slova vyznání a přiznání se k stvořitelskému a vykupitelskému dílu Otcovu v dějinách světa a vyvoleného lidu: „Já jsem dobrý pastýř“ odkazují současně na první sémeion, znamení, které náš Pán vykonal na svatbě v Káni Galilejské. Týž evangelista svědčí v souvislosti s proměnou 'pozemského vína' o změně ve víno nejlepší, a to zvláštním způsobem nejkvalitnější. Při zachování vnějšího vzhledu vína – svou podstatou proměněné v jinou, neskonale lepší kvalitu, používá pro ni rovněž označení 'kalos'. Ano, poukazuje na prvotní Boží, Otcovo, dílo stvoření, jež On koná v jednotě Nejsvětější Trojice se Synem a Duchem, ale současně toto označení dobroty – kalos – 'kvalitativně tuto dosavadní kvalitu' klade na vyšší, pro nás zpočátku nedohlédnutelný stupeň.
Proto je dnešní evangelium o Dobrém pastýři Ježíši Kristu, i samotná neděle nazývaná podle úryvku evangelia nedělí 'Dobrého pastýře', zařazena do doby velikonoční:
Před týdnem jsme četli úryvek z evangelia, jak je zapsal Miláček Páně, svatý Jan, o zázračném rybolovu, nyní daru vzkříšeného Pána. O papežské snídani, jejímž vyvrcholením je udělení papežského primátu mezi apoštoly a v celé Církvi svatému Petrovi. - Podobně jako došlo před Ježíšovým zmrtvýchvstáním k zázračnému rybolovu, jak jej popisuje svatý Lukáš, jehož výsledkem je kajícnost a úžas víry i přilnutí k našemu Pánu budoucího papeže Petra, tak obdobně před vzkříšením Pastýře Izraele a Otcova Syna, Mesiáše, dochází k přislíbení papežského primátu...
A tento způsob „ekonomie Boží spásy pro lidstvo" má svou paralelu pro ty, kdo jsou z jiného ovčince a které náš Vykupitel přichází rovněž osvobodit, nabídnout záchranu z moci satana každému z pohanů, z onoho velikého zástupu, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; ti stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou, z nového Izraele, jejž jako nový vyvolený lid Nové a věčné smlouvy vede Pastýř, Syn Toho, jejž všechny národy, kmeny, plemena a jazyky nazývají „Kalos“.
Tato paralela se v jednotlivých civilizacích a kulturách rituálně a liturgicky projevuje. Bůh – implicitně jako Trojjediný – je v nejvyšším, 'stále reformovaném' kultu uctíván a Jemu se pohané snaží více a více zasvěcovat. Mimoto i na rovině výchovy a vzdělání, vycházející plně z ritu a liturgie, se rozvíjí ideální pohled na člověka naplňovaného Duchem Nejsvětější Trojice, Duchem 'tou Kalou', ´nejvyššího Dobrého´: ideál 'kalos kai agathos', v němž zaznívá soulad pravé víry a z ní opět organicky vyplývajcí morálky, jednání podle Ducha Božího.;
Proto Ježíš říká: „Můj Otec, který mi ovce dal, je větší než všichni“!
A proto takto mezi ovcemi vybírá a v úryvku minulé neděle ustanovuje „většího“ nad všechny jeho beránky, který má celé stádo všech ovčinců pást:
Když
posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu
Janův, miluješ mě více než tito?"
Odpověděl mu: "Ano,
Pane, ty víš, že tě miluji." Ježíš mu řekl: "Pas mé
beránky."
Podruhé se ho zeptal: "Šimone, synu
Janův, miluješ mě?" Odpověděl mu: "Ano; Pane, ty víš,
že té miluji."
Ježíš mu řekl: "Pas moje
ovce."
Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův,
miluješ mé?”
Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal:
"Miluješ mě?", a odpověděl mu: "Pane, ty víš
všechno - ty víš, že tě miluji.
Na tuto scénu, na tato slova ustanovující ´Vyššího´ ve smyslu více milujícího mezi beránky a ovcemi, navazují anachronicky, avšak plně podle kairos, podle času naší záchrany, Ježíšova slova o sobě jako Pastýři. Předává v charismatické instituci Primátu vše, co již je obsahem Tradice, protože na Zelený čtvrtek se náš Pán za nás, své učedníky ze všech ovčinců vydal na smrt, aby své beránky a ovečky očistil opět ke sněhobílé čistotě duší, na Velký pátek se jako Beránek bez poskvrny obětoval na dřevě golgatského kříže, na Bílou sobotu sestoupil k ovčincům všech uvězněných mocí satana, nyní ke své trpící Církvi, o neděli Vzkříšení se ukázal na novém Táboru a vybídl, aby jeho apoštolům a učedníkům všichni lidé uvěřili. - “Já jsem dobrý Pastýř!“
O. Vladimír Mikulica
¨
IV. neděle velikonoční
K
ovcím z jiného ovčince se obracejí prvoapoštolové svatý Pavel
a Barnbáš, jač čteme ve
Skutcích apoštolů, poté, co je vlastní
- židé ze synagog – nepřijali.
Pavel
a Barnabáš šli z Perge a dostali se do Antiochie v Pisídii.
Tam šli v sobotu do synagógy a posadili se. Přišlo za nimi hodně
židů a pohanů, kteří ctili Boha. Pavel a Barnabáš s nimi
rozmlouvali a povzbuzovali je, aby zůstali věrni Boží
milosti.
Následující sobotu se sešlo takřka celé město, aby si
poslechlo Boží slovo. Když však židé viděli takové množství,
naplnilo je to žárlivostí, odporovali Pavlovi, když mluvil, a
vedli rouhavé řeči.
Tu Pavel i Barnabáš jim řekli otevřeně: "Vám nejprve se
mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte a
nepokládáte se za hodné věčného života, obracíme se k
pohanům. Neboť tak nám to nařídil Pán: 'Určil jsem tě za
světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.' " Když
to uslyšeli pohané, radovali se a velebili slovo Páně. A přijali
víru všichni, kdo byli určeni k věčnému životu. Tak se slovo
Páně šířilo po celé té krajině.
Židé však poštvali zbožné ženy z vyšších vrstev a přední
muže města, vyvolali proti Pavlovi a Barnabášovi pronásledování
a vyhnali je ze svého území. Oni si na svědectví proti nim
setřásli prach z nohou a odešli do Ikónia. Učedníci však byli
plní radosti a Ducha svatého.
V žalmu Plesejte Hospodinu všechny země opěvuje žalmista Boží dobrotu - ´o Theos kalos estin´ - ´Bůh je dobrý´: Jeho dobrota se projevila v Ježíši Kristu, když přemohl zlo, satana, mocí Ducha, který z Otce i Syna vychází. Odtud, z oběti, nabízí plné nasycení všech lidských tužeb po Ráji, pastvu připravenou nám – svému stádci.
Plesejte
Hospodinu, všechny země, služte Hospodinu s radostí, vstupte před
něho s jásotem!
Uznejte,
že Hospodin je Bůh: on nás učinil, a my mu náležíme, jsme jeho
lid a stádce jeho pastvy.
Neboť
Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, po všechna
pokolení trvá jeho věrnost.
V knize Zjevení svatého apoštola Jana čteme o množství těch, kdo jsou stádcem Trojjediného Boha i z jiného a z jiných ovčinců: vzešli z apoštolského svědectví o zmrtvýchvstání Ježíše Krista, našeho Pána, od apoštolských Dvanácti, jsou jejich dvanáctinásobným tisícerým – nespočítetelně mnohým - zástupem učedníků, kteří v oběti Ježšově prošli tímto světem do nebe, kde nyní jsou svobodni od všech slz a utrpení.
Já,
Jan, viděl jsem veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze
všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a
před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou.
A jeden ze starců mi řekl: "To jsou ti, kdo přicházejí z
velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi.
Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho
chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k nim sníží a bude s
nimi bydlet. Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do
nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, protože Beránek,
který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k pramenům
živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí."
Slova
našeho Vykupitele obsažená v krátkém úryvku evangelia podle o
této čtvrté neděli velikonoční jsou vzata z vyznání Ježíšova,
jak je zapsal svatý Jan v evangeliu a jsou přiznáním našeho Pána
– Mesiáše, Krista k tradičnímu označení věky očekávaného
potomka Davidova: Mesiáše – Božího Syna. A jsou vyznáním
Pomazaného Duchem svatým: 'Jsem Synem Otce, svého Otce, jenž je
na nebesích, Otce, jenž bude i vaším Otcem, když mne přijmete
jako pastýře svého života, poté, co uvěříte, že jsem „Kalos“
Poimén, Dobrý pastýř – ztělesněním, vtělením Boží
dobroty, s níž stvořil vše – „a
bylo to dobré“:
jsem plný milosrdenství a lásky''.
Ježíš
řekl:
"Moje ovce slyší můj
hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný
život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou.
Můj
Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou
je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme."
Srovn.: http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=7674;
http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=12673)
O. Vladimír Mikulica
MODLITBA
Jsi pravý Pastýř Izraele,
Ježíši, pečující o ovce ve všech ovčincích kosmu,
protože jsi Syn člověka:
plný Otcova svatodušního: „Viděl, že vše, co učinil bylo dobré!“
a současně naplněný Jeho Duchem,
jak mohou při Tvém křtu,
Kriste, Mesiáši z Nazareta, vidět i slyšet
svědkové Nejsvětější Trojice.
Dnes ovšem svědčíš Ty,
v síle Ducha vzkříšení,
o svém Otci:
„Já a Otec jedno jsme."
Dosvědčuješ tak i obětní jednotu:
Při Poslední večeři jsi odložil svůj šat,
abys jej opět oblékl
- jako Dobrý pastýř dáváš život za své ovce.
A jako Nejvyšší kníže pastýřů, beránků,
dáváš apoštolům naší doby své první místo na zemi
uprostřed všech ovčinců,
protože při své eucharistické svatbě
nabízíš každému v Káně své katolické Církve
vlastní Tělo a Krev,
nejcennější pokrm a nápoj;
„Kalos“ - živobytí pro naše zmrtvýchvstání.
Amen.
