20. NEDĚLE PO SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO

Meč v srdci Církve

Ježíš řekl svým učedníkům: 
   "Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán! 
    Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni." 

Slova, která dnes nás Spasitel Ježíš říká o svém poslání a o svém Království, stojí na první poslech proti představě Božího království tak, jak se za rodící se Církev, za své učedníky modlí Ježíš při Poslední večeři, kdy prosí v Duchu svatém Otce za jejich jednotu. Jakoby byla protikladem ideálu, který na Církvi dodnes uchvacuje, ideálu učedníků žijících pospolitě, majících jedno srdce a jednu duši, opakem oněch dvou prvních kázání, jak nám je předávají svatí evangelisté Matouš, Marek a vposledku při Velké cestě i svatý Lukáš, kdy srdce následovníka Ježíše na smrt a ke zmrtvýchvstání se projevuje jasným antagonismem ke světu, kdy tajemství království je - alespoň zpočátku – skryto světu, a dozrává v "zrnu", v hořčičném "semináři", je nalézáno v perle a skrytém pokladu. - Zde ovšem se současně začíná odkrývat dnešní Ježíšovo slovo o ohni, zdánlivém opaku vody křtu, o míru na zemi zdánlivě stojícímu proti samotnému Ježíši, který, jak svědčí Apoštol, sám je Pokoj, o rozdělení – u svatého Lukáše a dokonce militantně u svatého Matouše – o meči, který jako Duch Boží proniká až do nejzazších poloh naši duše, rozděluje ji a "působí" podobnou nesvornost jako v andělském sboru, kdy část nebeských bytostí řekla: "Non serviam!" - kdy se tento stav duše projevuje navenek ve společenství Církve, v duchovní i pozemské rodině, k níž dnes místo slov o "žití v jednotě" hovoří náš Pán o rozdělení, o meči Ducha: Ne, říkám vám, ale přinesl jsem rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni."

Kdokoli alespoň trochu zná Kristovo evangelium, ví, že je to výhradně poselství pokoje. Ježíš samotný, jak píše Pavel, "je náš pokoj", zabitý a vzkříšený, aby zničil zeď rozdělení a nastolil Království Boží, kterým je láska, radost a pokoj. Jak si tedy tato jeho slova vysvětlovat? Na co Pán poukazuje, když říká, že přišel, aby přinesl - podle redakce svatého Lukáše - "rozdělení", nebo - podle svatého Matouše - "meč"?

Toto Kristovo vyjádření znamená, řekl před několika lety Svatý Otec Benedikt XVI., že pokoj, který On přišel dát, není synonymem pouhé absence konfliktů. Naopak. Ježíšův pokoj je plodem neustálého boje proti zlu. Boj, který se Ježíš rozhodl podstoupit, nemíří proti lidem nebo lidské moci, ale proti nepříteli Boha a člověka, Satanovi. Kdo chce odporovat tomuto nepříteli a zůstat věrný Bohu a dobru, musí nutně čelit neporozumění a někdy i vlastnímu, opravdovému pronásledování. Proto ti, kteří chtějí následovat Ježíše a nekompromisně usilovat o pravdu, musí vědět, že narazí na odpor a stanou se proti své vůli znamením rozdělení mezi lidmi, dokonce i uvnitř svých vlastních rodin. Láska k rodičům je posvátným přikázáním, ale, má-li být žito autenticky, nemůže být nikdy kladeno nad lásku k Bohu a ke Kristu. Takto se ve šlépějích Pána Ježíše křesťané stávají "nástroji jeho pokoje", podle známého vyjádření sv.Františka z Assisi. Odvážně a úporně usilují v každodenním nasazení nikoli o pokoj neopodstatněný a zdánlivý, ale o pokoj skutečný, aby přemohli zlo dobrem a osobně platí cenou, kterou to obnáší. Přitom víme – a to barvitě, z životopisného filmu – jak svatý František z Assisi ve chvíli, kdy se nahý uchýlil pod biskupův plášť Církve, dokončil rozdělení své rodiny: "syn proti otci".

K tomuto se již v roce 1973 se vyjádřila Matka Církve, v Akitě:

"Jak jsem ti řekla, jestliže lidé nebudou konat pokání a nepolepší se, Otec sešle na celé lidstvo strašný trest. Bude to trest větší než potopa, tak velký, že dosud nikdy podobný nebyl. Z nebe bude padat oheň a zničí velkou část lidstva, dobré stejně jako zlé, neušetří ani kněží ani věřících. Ti, kteří přežijí, budou tak ztrápení, že budou mrtvým závidět. Jediné zbraně, které vám zbývají, jsou růženec a znamení, které vám zanechal můj Syn. Modlete se každý den modlitbu růžence. Modlete se růženec za papeže, biskupy a kněze. Ďáblovo dílo pronikne také do Církve takovým způsobem, že kardinálové budou proti kardinálům, biskupové proti biskupům. Kněží, kteří mě uctívají, budou v opovržení a jejich spolubratři jim budou klást překážky, chrámy a oltáře budou pustošeny; Církev se zaplní těmi, kteří přijímají kompromisy, a ďábel přiměje mnoho kněží a zasvěcených duší, aby opustili svou službu Pánu. Ďábel bude neúprosný zvláště vůči duším Bohu zasvěceným. Pomyšlení na ztrátu tolika duší je příčinou mého smutku. Jestliže se hříchy rozmnoží počtem i závažností, nebude pro ně odpouštění."

Odpovědí na tato slova je Slovo, Logos, které dnes říká: Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! Jsou to slova lásky vedoucí k jednotě pro toho, kdo poznává v událostech poslední doby pravdu, pravdu, nauku o očistci a nikoli o pekle. To je určeno pro ty, kdo nebudou "kající až do konce" tohoto hrozného představení Boží jednoty a trvalého oddělení od Boha a tak od "posmrtné" blaženosti pro satana a všechny, kdo mu sloužili a slouží.

A nic nezmohou minule citovaná Otcem Georgem slova Johna Lennona, že si existenci pekla on a jeho generace nepřeje.

Naopak, "učedníci Ohně", učedníci Ducha Ježíšova a Jeho meče, který rozděluje nitro a myšlenky vede k rozlišení, dává Boží, dobrý soud i nad nejvnitřnějšími myšlenkami a hnutími, se jako věrní Ježíšovi a Církvi nevzdávají tohoto meče: nevybízejí primárně k ozbrojení – ani náš Zachránce Ježíš nevybízí budoucího papeže Petra, aby v Getsemanech odevzdal svůj meč chrámové stráži či jej zahodil, ale mají použít v Getsemanech představené zbraně Ducha Ježíše Krista k tomu, aby očista "prohnilého království dánského" začala od Domu Páně, od Církve.

Sekundárně je ale přece nutné meč použít: jej uviděl ve znamení kříže podle tradice východní Církve svatý Konstantin v době, kdy se schylovalo k bitvě, jež proběhla u římského Milvijského mostu, jím bychom měli chránit démony oslavující sexuální většinu z bakchanálií v Praze, která současně zve islám, svého popravčího vraha, aby každého z účastníků Gay Pride svrhl z věží pražských a evropských chrámů a mešit.

A terciálně, v Duchu Nejsvětější Trojice, volá dnes Ježíš posel tohoto meče a ohně, jejž můžeme svobodně odmítnou, a tak odmítnout nebe, prvotně své učedníky, biskupy a kněze, aby naplnili svou službu ostiáře a exorcisty, již měli přijmout a mají rozvíjet: aby ustanovili před naše chrámy tyto strážce s Božím mečem.

V prvotní Církvi, a to i když se slavila svatá tajemství v domech, mohl stačit jeden ostiář a jeden exorcista v "katechetické předsíni" chrámu, u vstupních dveří Církve. Dnes je jistě potřebné, aby chránili tito služebníci vstup do kostelů a kaplí, jak nás vražda kněze i výpady "synů proti vlastním otcům" ubezpečují, ale především mají být u dveří každého domu, kde chtějí být křesťané či "katechumeni – Evropané" v bezpečí.

http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=8266

O. Vladimír Mikulica

MODLITBA

Přinášíš rozdělení a zbraň – meč,

Ježíši, ukřižovaný na meči, na znamení kříže,

jak se před svým symbolem modlili rytíři,

zvláště Ti, kdo šli chránit Svatou zemi před islamizací.

Jejich Velká cesta na Tvůj kříž a ke Tvému vzkříšení

je vedla k rozdělení: v jejich rodinách, v Církvi a v Evropě.

Dnes hynou ti,

kdo vztahují ruce po meči petrovského humanismu,

ale nedokáží jím chránit Tvou Církev,

své biskupy a kněze, věřící v kostelích;

ti, kdo nepřijali službu ostiáře a exorcisty nad Tvým protivníkem,

satanem v rodině

shromážděné v Domě Božím.

Amen.

21. 8.

21. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Iz 66,18-21 
Přivedou všechny vaše bratry ze všech národů. 

Čtení z knihy proroka Izaiáše. 
Toto praví Hospodin: 
   "Znám jejich skutky a jejich myšlenky. Přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky. Přijdou a uzří mou slávu. Udělám na nich znamení a pošlu některé z těch, kdo se zachrání, k národům Taršíše, Putu, Ludu, Mešechu, Rošu, Tubalu, Javanu, k dálným ostrovům, které o mně neslyšely mluvit a neviděly mou slávu. 
   Budou hlásat národům mou slávu. Přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Hospodinu na koních, na vozech, na nosítkách, na mezcích a na velbloudech na mou svatou horu do Jeruzaléma - praví Hospodin - jako když synové Izraele přinášejí v čistých nádobách dary do Hospodinova domu. A také z nich si vezmu kněze a levity" - praví Hospodin. 2


Žl 117(116),1.2 
Odp.: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium. 
nebo: Aleluja. 

Chvalte Hospodina, všichni lidé, oslavujte ho, všechny národy. 
Odp. 
Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství a Hospodinova věrnost trvá navěky. 
Odp. 



2. ČTENÍ Žd 12,5-7.11-13 
Pán trestá toho, koho má rád. 

Čtení z listu Židům. 
Bratři! 
Pustili jste z hlavy, že Bůh vás povzbuzuje jako své syny: 
'Když tě Pán vychovává, můj synu, neber to na lehkou váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá. Pán totiž trestá toho, koho má rád, a šlehá každého, koho uznává za svého syna.' 
   V té kázni vytrvejte! Bůh s vámi jedná jako se svými dětmi. Vždyť kterého syna otec nekárá? 
   Pokud ovšem taková přísná výchova trvá, nezdá se radostná, nýbrž bolestná, ale potom to nese těm, kdo tou školou prošli, ovoce míru, totiž spravedlnost. Posilněte proto ochablé ruce a klesající kolena. Připravte pro své kroky přímé stezky, aby se chromý úd nevymkl, ale spíše uzdravil. 


EVANGELIUM Lk 13,22-30 
Přijdou od východu i od západu a zaujmou místo u stolu v Božím království. 

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 
   Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma. 
   Někdo se ho zeptal: "Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?" 
Řekl jim na to: "Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: 'Pane, otevři nám!', odpoví vám: 'Neznám vás, odkud jste.' Tu začnete říkat: 'Vždyť jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích!' Ale on vám odpoví: 'Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!' Tam bude pláč a skřípění zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím králoství, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království. 
   Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními."