Křest Duchem svatým a ohněm při mši svaté
V
té době vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti:
"Obraťte
se, neboť se přiblížilo nebeské království." Jan byl
totiž ten, o němž řekl prorok Izaiáš: 'Hlas volajícího na
poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!'
Jan měl
na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás, živil
se kobylkami a medem divokých včel. Tehdy vycházel k němu
Jeruzalém, celé Judsko a celý kraj kolem Jordánu, dávali se od
něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy.
Když
však viděl, že k jeho křtu přichází mnoho farizeů a saduceů,
řekl jim: "Zmijí plemeno, kdo vám ukázal jak uniknout
trestu, který už hrozí? Přinášejte tedy ovoce hodné obrácení.
Nemyslete si, že můžete říkat: 'Naším otcem je Abrahám!',
neboť vám říkám: Bůh může oživit tyhle kameny a Abrahámovi
z nich udělat děti.
Sekera
už je přiložena stromům ke kořenu; každý strom, který nenese
dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně. Já vás křtím vodou,
abyste se obrátili. Ale ten, který má přijít po mně, je
mocnější než já; jemu nejsem hoden ani opánky přinést. On vás
bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu a pročistí
obilí na svém mlatě. Pšenici uloží na sýpce, plevy však bude
pálit ohněm neuhasitelným."
Dnes o druhé adventní neděli, uvedl ve své promluvě při Anděl Páně před několika lety Svatý otec Benedikt XVI., nám Církev představuje přísnou postavu Předchůdce Páně, kterého evangelista Matouš podává takto: "V té době vystoupil Jan Křtitel a kázal v Judské poušti: Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království". Jeho posláním bylo připravit a urovnat cestu Mesiáši vyzýváním izraelského lidu k pokání za své hříchy a k nápravě všech nepravostí. Jan Křtitel naléhavě hlásal, že soud už je blízko: "Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude pokácen a hozen do ohně". Varoval především před pokrytectvím těch, kteří se cítili v bezpečí jen proto, že patřili k vyvolenému národu. Před Bohem - říkal - se nikdo nemůže vychloubat, nýbrž musí přinášet "ovoce hodné obrácení".
Při mši svaté, jak ji můžeme prožívat od Adventu letošního roku podle pokynů Prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti Otce Roberta Saraha obráceni ad Orientem společně s knězem, biskupem celebrujícím svatá tajemství, jsme vedeni touto společnou orientací v modlitbě, abychom se zřekli vnějškového i takového společenského rozměru mše svaté, který je a byl by na překážku setkání s živým Trojjediným Bohem.
Proto tradiční celebrace ad Orientem začíná být tolik žádaná: odvrací od nedokonalého lidského pojetí mše svaté zpátky k setkání s Bohem – v Duchu svatém skrze oběť Ježíše Krista k Otci. Kdo upřímně hledá Boha, hledá hlubší formu slavení, než je pouhé společenství. Hledá vztah k Ježíši Kristu. Jen tak může navázat plný vztah k bratřím a sestrám při slavení oběti mše svaté. Vztah lásky, která přesahuje naše lidské obzory a dává jim pravé bohatství.
Při slavení mše svaté podle katolické tradice je kněz a biskup veden, aby se neustále modlil. Už to je osvobozující pro ty, kdo přicházejí na slavnost Ježíšovy nekrvavé oběti: celebrant je „pozdvihuje“ k Bohu, ne k sobě. Účastník mše svaté nachází klid a jistotu v Bohu a nikoli v člověku, který by se i vizuálně stavěl na místo Boží. Dochází k úplnému přepólování: konzumní a ateistický akcent na člověka, jeho pocity, ideály, představy o cíli jeho života je vystřídán osvobozujícím pohledem: „Podle Tvé vůle Bože, chci žít, tak jak mně ji dáváš poznat ve svém Synu Ježíši Kristu v Církvi.“ Člověk nachází spásu mimo sebe, mimo své společenství. V Bohu Otci, v Ježíši Kristu, v Duchu svatém ve svátostech Církve“.
Kněz se při mši svaté modlí a podněcuje k modlitbě svým tichým hlasem či postojem k modlitbě všechen lid shromážděný k mešní oběti.
Ozvěnou tato „reflektované“ modlitby lidu při mši svaté je chvalozpěv lásky k Ježíšovi, které vyjádřila svatá Alžběta ze Schönau (1129-1164):
„Dobrý Ježíši, plný božské lásky, který se odevzdáváš Bohu Otci na oltáři kříže jako krvavá oběť, jako pravá smírná oběť za nás, ubohé a neužitečné. Tuto nejsvětější oběť svatého Těla uctívám já jako nejnižší a vinou zatížené stvoření a chválím Tě a slavím Tvou oběť, která přináší záchranu; přijď, Pane Ježíši, přijď do mého srdce. Neboť nyní pro nás nadešla hodina, v níž se máme probrat ze spánku....Pozdvihni se má duše, vzchop se! Neboť je dobré a pro nás radostné mít účast na chvalozpěvu andělů. Přináší spásu stát se účastníky Boží svatební hostiny. Vždyť zde se zpřítomňuje Chléb andělů, živý Chléb, jenž sestoupil s nebe, Chléb, který dává posilu duši člověka, abychom my, kteří žijeme v těle, podle těla nejednali, ale abychom žiili podle Ducha, kterého není možno vidět, ale který nás činí vidoucími.
Ó Manno, Ty jsi skrytá očím smrtelníků, Ty jsi hojnost všeho bohatství v zemi živých, Ty jsi nezměrná sladkost a rozkoš andělů, Ty jsi lahodný pokrm všech svatých.“
Představme si benediktinskou řeholnici z Porýní, duchovní dceru svaté Hildegardy z Bingen, jak pod slovy těchto vroucích modliteb prožívala spojení s Ježíšem při mši svaté a při svatém přijímání. Ať je pro kněze, biskupy a Boží lid učitelkou niterné a ustavičné modlitby při slavení adventních mší svatých, kdy jsme nejen tělem, pohledem, ale i myslí, srdcem a slovy obrácni k našemu Příteli a Pánu Ježíši.
http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=8791
O. Michael
MODLITBA
Ovoce hodné obrácení
nese svatá Alžběta ze Schönau:
je nám příkladem modlitby – rozhovoru s Tebou,
Ježíši, na jehož příchod při mši svaté na oltář
v Nejsvětější eucharistii
připravuje dnešním kázáním svatý Jan Křtitel.
Vyzývá: „Obraťte se!“
Od sebestřednosti při slavení mešní oběti,
od „modliteb“ pokrytců, zahleděných do plnění své vlastní vůle,
od zmijího plemene,
které chce ďábelskou pýchou obrátit naše oči
od Tebe,
- který jsi Oriens:
od společného pohledu kněží a biskupů s Božím lidem k Tobě,
k sebelásce.
Opakem je křest Tvým Duchem a ohněm.
Ohnivá slova lásky k Tobě,
vyznání benediktinské řeholnice svaté Alžběty ze Šchönau,
jsou pro nás učebnicí,
jak najít a neztratit kontakt s Tebou,
kterým vrcholí křest vodou a Tvým Duchem
při svatojanském slavení Tvé mše svaté.
Amen.
