IV. NEDĚLE PO SLANOSTI EPIFANIE

Epifanie Ježíše Krista pokorným ve svatodušní Církvi

"Hledejte Hospodina, všichni pokorní v zemi, kteří jednáte podle jeho výroku," začíná úryvek z knihy proroka Sofoniáše o dnešní nedělní posvátné liturgii. Pokornými v zemi chaldejské byli podle Tradice mudrci, kteří se přišli do Betléma poklonit narozenému Ježíškovi. Jednali podle výroku Stvořitele, Logu a Ducha svatého, jímž bylo podivuhodné výjimečné znamení patrně přesahující očekávatelný pohyb hvězd v oné době: hvězda na Východě. Ona "sestoupila z nebe", aby se nakonec zastavila nad místem, kde se jejich a náš Spasitel narodil. Nadto jednali mágové podle vnuknutí Trojjediného, když k svatým jeslím položili tři dary – Boží, a jejich implicitní, vyznání víry, že náš Pán bude králem, knězem a prorokem, který sám třikrát pronese před učedníky proroctví o svém ukřižování a zmrtvýchvstání. Proroctví, které se v neděli všech nedělí před dvěma tisíci lety naplnilo.

Vzápětí, když Výchoďané neposlechli hlas satana, výzvu Heroda Velikého, naplnili další ze slov svatého Sofoniáše:
Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru, 
snad se skryjete v den Hospodinova hněvu. 

A následující prorokova slova mluví o pohanokřesťanch, vzcházejících díky cestě víry z Východu "tří" pohanů, uprostřed prvotní židokřesťanské jeruzalémské, césarejské a antiochejské církevní obce:

Zanechám uprostřed tebe lid pokorný, chudý, ty, kteří hledají útočiště v Hospodinově jménu.

Slova o "svatém zbytku" odkazují jak na židokřesťany, tak mysticky na všechny křesťany, kteří zůstanou věrní apoštolské katolické Církvi – i uprostřed ní samé, kdykoli a v každé chvíli, kdy se v dějinách vyskytnou nehodní – nevěřící a podle svatého křtu nežijící - papežové, biskupové, kněží a "věřící".

Kdo zbudou z Izraele, 
už nebudou konat nepravost, nebudou lhát, 
v jejich ústech se už nenajde podvodný jazyk. Když se budou pást a odpočívat, nikdo je nebude děsit.


Král David předjímá žalmem, který navazuje na starozákonní úryvek, první slovo Ježíšova prvotního Kázání na hoře: "Blahoslavení...":

Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně. 

Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé, Hospodin chrání přistěhovalce. 

Hospodin podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

Blahoslavení, kdo odpovědí na milost Hospodáře našich nesmrtelných duší, nabídnutou na Hoře blahoslavenství...

- ...Blahoslavení chudí v duchu,  neboť jejich je nebeské království.


Svatý Apoštol národů navazuje na téma evangelia o epifanii čtveřici apoštolů u Genezaretského jezera z minulé neděle, když píše v prvním listu Korinťanům.o povolání ke znovuzrození z vody a z Ducha svatého. Z oné čtveřice a dalších apoštolů a učedníků rozvíjí pohled na epifanii Ježíše při vokaci na všechny "chudé v duchu".

 
    Jen se podívejte, bratři, komu se u vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. 
    A přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou "něco", aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. 
    A od něho pochází to, že jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako dárce; moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Tak se splnilo, co je v Písmě: 'Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.' 

 

Učedníci a ti, kdo už jsou na cestě "chudoby v duchu", ti, kdo opustili svůj volný čas, práci, své "hodnoty", ti jsou schopni stejně jako čtveřice prvotních apoštolů "opustit své sítě" odejít ze svých domovů, vystoupit s Ježíšem na Horu, přistoupit k Němu a uslyšet Jej – a ti, kdo přijmou "chudobu v duchu" i uvidět tvář - Božího Syna milovaného Otcem: stávat se a stát se blahoslavenými.

O této čtvrté neděli po Zjevení Páně je Epifanie našeho Spasitele pohanům věnována jim: židům a dalším národům ze zpohanštělé Galileje a okolí. Slyší hlas Logu, Světla a blahoslavení z nich Jej vidí, ukazuje se těm, kdo jsou čistého srdce; počíná se epifanie Ježíše Božího Syna všem povolaným a vyvoleným. Multis.

 

Pán našich duší Ježíš jako nový Mojžíš "zaujímá místo na hoře - "učitelském stolci" - a prohlašuje "blahoslavenými" chudé v duchu, plačící, milosrdné, toužící po spravedlnosti, čisté srdcem a pronásledované. Nejedná se o novou ideologii, ale o učení, které pochází shůry a dotýká se lidství, právě toho lidství, které Pán svým vtělením přijal, aby jej spasil. Proto je "horské kázání směřuje do šíře a dáli světa v přítomnosti i budoucnosti" a přece jen je k jeho pochopení a žití nutné následování Ježíše, putování s Ním". Blahoslavenství jsou novým životním programem za osvobození od falešných hodnot světa a otevření se pravým dobrům, přítomným i budoucím. Když totiž Bůh potěšuje, sytí hlad po spravedlnosti, stírá slzy lkajících, znamená to, že kromě citlivé odměny dané každému otevírá nebeské království. "Blahoslavenství jsou přenesením kříže a vzkříšení do každodenní existence učedníků". Odrážejí život Božího Syna, který se nechává pronásledovat, pohrdat až k odsouzení na smrt, aby lidem byla darována spása.

 

Jeden starověký poustevník praví: "Blahoslavenství jsou dary Boží, které máme učinit velkými jimi samotnými a odměnami, které z nich plynou, totiž nebeským královstvím v budoucím světě, útěcha tady, plnost veškerého dobra a milosrdenství od Boha" až se jednou staneme obrazem Krista na zemi".

 Evangelium o blahoslavenství je komentováno samotnými dějinami Církve, dějinami křesťanské svatosti, protože - jak píše svatý Pavel - "ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které má svět za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou "něco". Proto se Církev nebojí chudoby, pohrdání a pronásledování uprostřed společnosti, která je často přitahována materiálním blahobytem a světskou mocí. Svatý Augustin nám připomíná že "užitek nepřináší trápení se těmito zly, nýbrž jejich snášení pro Ježíšovo jméno, a to nejenom s klidem, ale i s radostí. - S rodící se blažeností trvající na věky.
 
Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je takto: 
    "Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. 
    Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. 
    Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. 
    Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. 
    Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. 
    Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. 
    Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. 
    Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. 
    Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu." 

Svatý otec Benedikt XVI. před Angelus Domini, náměstí svatého Petra Petra ¨30. 1. AD MMXI: http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=14027;

Svatý otec Benedikt XVI.Ježíš Nazaretský, Brno 2007, p. 58, p. 60, p. 97;

Svatý Petr Damašský, in Filocalia, vl. 3, Torino, 1985, p. 79;

Svatý Augustin Aurelius, De sermone Domini in monte, I,5,13)

O. Vladimír Mikulica

MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ

Tvůj svatostánek,

nyní v době oslav Tvé Epifanie,

zdobí jesličky, v nichž jsi ležel o Svaté noci,

Ježíši v Domě chleba v Betlémě,

nyní v domě Ducha svatého,

jímž je naše tělo

a v jesličkách, kterými je naše duše,

poté, co jsme přijali Tě v Nejsvětějším z nejsvětějších.

Jen pokorným pastýřům

- nyní pastýřům Tvé Církve

- papežům, biskupům, kněžím a Božímu lidu se nyní ukazuješ.

Jen těm, kdo nepropadli ideologii a konzumu

a jsou chudí v duchu.

Slyší Tvé slovo:

"Blahoslavení!"

a přijímají Tě,

jako jsme nyní Tebe přijali:

šťastní – blahoslavení

jako svatí Kašpar, Melichar a Baltazar,

kteří poprvé po svatém Janu u Jordánu

uviděli Tvou Epifanii v domě Chleba,

protože Ti stejně jako zástupy na Hoře

obětovali své dary.

Amen.

III. NEDĚLE PO EPIFANII JEŽÍŠE KRISTA

 

Epifanie Ježíše Krista apoštolům

Svatý Matouš začíná v dnešním úryvku evangelia líčení počátků veřejného poslání našeho Spasitele Ježíše Krista. Tím je hlásání Božího království a uzdravování nemocných. Ježíš tím potvrzuje, že se Jeho Království přiblížilo, přišlo mezi nás a chce vstoupit i do lidských srdcí, jak zaznívá při prvním vyučování na Hoře blahoslavenství. Ježíš začíná kázat v Galileji, kraji, kde vyrostl, v „periferním“ regionu ve srovnání s centrem židovského národa, kterým bylo Judsko a Jeruzalém.

Prorok Izajáš předpovídá, že izraelská zpohanštělá Galilea, území, které si nárokovaly dříve kmeny synů Jakuba-Izraele Zabulon a Neftali, v mesiánské době uvidí Boží slávu; „doxa tou Theou“ se rozzáří na svatbě v Káni Galilejské, v nazaretské synagoze,...její světlo, nestvořené světlo, začne zalévat duše obou dvojic bratří, kteří jako první na počátku Ježíšova veřejného působení uslyší: "Pojď za mnou!". Jejich prostřednictvím lid ponořený do temnoty, spatří veliké světlo, světlo Mesiáše, Ježíše z Nazareta, začne i je prozařovat světlo jeho Evangelia:

V první době ponížil Hospodin zemi Zabulon a zemi Neftali, v poslední době však oslaví Mořskou cestu, kraj za Jordánem, Galileu pohanů.
Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo. Dáváš mnoho jásotu, zvětšuješ radost; veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o kořist.
Neboť jařmo, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil jako za midjanských dnů.

Král lidu, který chodil ve tmě, jak prorokoval svatý Izajáš, David, věří jako pomazaný - mesiáš, že uvidí blaho od Hospodina v zemi živých! Jeho víra se naplnila, jak dosvědčuje i svatý Petr v Letničním kázání o Bílé sobotě, při sestoupení Ježíše Božího Syna do lůna Abrahámova.

V té chvíli plně uviděl světlo, o němž dnes zpívá - Hospodin je mé světlo a má spása:Uviděl Světlo světa, svého Spasitele.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl“

Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám.

Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! Důvěřuj v Hospodina, bud' silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!

Slovo o světle, je slovo o evangeliu. Ježíš, Světlo světa přináší Boží království těm, kdo se obrátí ke světlu. Termín „evangelium“ užívali v Ježíšově době římští císařové k označení svých vlastních deklarací. Ty byly bez ohledu na jejich obsah nazývány „dobrými zprávami“, zvěstmi spásy, protože císař byl považován za pána světa a každý jeho edikt za nositele dobra. Použití tohoto slova k označení Ježíšova kázání v sobě proto obsahovalo silně kritický důraz, jakoby se řeklo: Bůh, nikoli císař, je Pánem světa, a pravé evangelium je Ježíšovo.

Podobně mohou do stranictví v samotném hlásání evangelia Ježíšova upadnout v Církvi ti, kdo by sebe stavěli nad Ježíše.

Svatý Apoštol varuje v prvním listu Korinťanům: 

    Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista:
Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte.
Lidé z Chloina domu mi totiž o vás oznámili, moji bratři, že se mezi sebou hádáte. Mluvím o tom, že každý z vás říká (něco jiného) : "Já držím s Pavlem!", "já zase s Apollem!", "a já s Petrem!", "já s Kristem!"
Je Kristus rozdělen“ Copak byl za vás ukřižován Pavel“ Nebo jste byli ve jménu Pavlově pokřtěni“
Neposlal mě totiž Kristus křtít, ale kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti.

„Dobrou zprávu“, kterou hlásá Ježíš, On sám shrnuje slov: „Království Boží„ nebo království nebeské „se přiblížilo“. Co znamená tento výraz? Nevztahuje se na pozemské království vymezené v prostoru a čase, ale oznamuje, že Bůh je tím, kdo kraluje, že Bůh je Pánem a jeho vláda je přítomnou, aktuální a právě se začíná plně uskutečňovat.. Novostí poselství našeho Spasitele je tedy to, že v Něm přichází Bůh, kraluje nyní uprostřed nás.To na počátku Ježíšovy veřejné činnosti dokazují zázraky a uzdravení, která koná. Bůh kraluje ve světě prostřednictvím svého Syna, jenž se stal člověkem, a silou Ducha svatého, jenž je nazván „prstem Božím“. Kam přijde Ježíš, tam Duch svatý uděluje život a lidé jsou uzdraveni z nemocí těla i ducha. Panování Boha se tedy zjevuje v celkovém uzdravení člověka. Ježíš tak zjevuje pravou tvář Boha, blízkého Boha, plného milosrdenství vůči každé lidské bytosti; Boha, který nás obdarovává životem v hojnosti, svým vlastním životem. Království Boží je tedy životem, který se osvědčuje ve smrti: aby se tak stalo, musí zazářit světlo Ježíšovy pravdy v mezi lidmi oddanými lži, vstoupit do temnoty našich hříchů, světlem pravdy, nevědomostí zotročeného člověka osvobodit poznáním evangelia.

Proto svatý Matouš v dnešním úryvku nedělního evangelia představuje svatého Jana Křtitele jako předchůdce apoštolů – křitelů a především v něm ukazuje prorockého předoznamovatele smrti a zmrtvýchvstání našeho Vykupitele z moci každé Herodiady, Salome a Heroda – i satana samotného.

Když Ježíš uslyšel, že byl Jan Křtitel uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše:
'Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině stínu smrti.'
Od té doby začal Ježíš hlásat: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království."
Když se ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí." Oni hned nechali sítě a následovali ho.
A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry, Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je. Oni hned nechali loď i otce a následovali ho.
Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu. 

Srovn.: Svatý otec Benedikt XVI. před Angelus Domini, nám. svatého Petra 27. 1. AD MMVIII

http://radiovaticana.cz/clanek.php4“id=9005

O. Vladimír Mikulica

MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ

Buď, Ježíši,

Králem mého světa, mých starostí, mých tužeb,

„mého království“:

Buď králem všech věcí, o které se starám, jimiž se zabývám, které miluji;

Buď Králem i v mé rodině, duchovní a pozemské,

buď králem v mé škole,

na místě, kde pracuji a mezi těmi, s nimiž pracuji.

Buď králem v našem farním společenství,

V našem společenství všech farností s biskupem,

aby on byl věrným strážcem Tradice svěřené apoštoly:

Tradice Království, předáváním klíče pravé nezměnitelné katolické víry

a pevné „nesituační“ katolické morálky,

aby odpověď nás všech k víře, kterou Tvá Církev káže Tvé Boží království,

byla vždy „Ano“ Tobě; „Ano“ k Magisteriu koncilů

a papežů uchovávajících neměnné tajemství víry

a rozhodné „Ne“ satanu, „Ne“ všem, kdo by chtěli jemu sloužit

a víru a morálku Církve podvracet.

Ježíši, Králi nebes na zemi při mši svaté,

Ty jsi povolal Šimona Petra, Ondřeje, Jakuba a Jana Zebedeovi.

Ukázals, zjevils jim jejich povolání:

oni u Genezaretského moře uviděli Světlo – Tebe

A uslyšeli Tvůj hlas na zemi přicházející od Otce z nebes,

zvoucí k následování:

„Pojďte za mnou!“

Amen.

II. NEDĚLE PO EPIFANII JEŽÍŠE KRISTA NÁRODŮM

 

Epifanie Nejsvětější Trojice

 

slovem a osvícením  proroka

Prorok Izajáš je o této neděli předchůdcem Předchůdce Páně, vidoucím, který vidí prorockýma očima víry, co svatý Jan Křtitel uvidí osvícen vírou v Nejsvětější Trojici ve chvíli, kdy křtí Pána našeho života Ježíše v Jordánu. Vidí světlo, které sám v sobě nese: Ducha svatého.

    Hospodin mi řekl: "Jsi mým služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou." 
Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, protože Bůh můj je mou silou. 
    Řekl mi tedy: "Nestačí, že jsi mým služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se spása má rozšířila až do končin země."

Nová píseň, již zazpíval svatý Izaiáš o trpícím Mesiáši, se rozvíjí ve vyznání víry svatého Jana Křtitele o našem Spasiteli: „Hle, Beránek Boží!“ To říká ten, který může pro toto vyznání a pro ochotu Ježíše pokřtít, sám o sobě slyšet předpověď v žalmu dnešní liturgie: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli. 

Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu. 

V obětních darech si nelibuješ, zato jsi mi otevřel uši. Celopaly a smírné oběti nežádáš, tehdy jsem řekl: "Hle, přicházím. 
 
Ve svitku knihy je o mně psáno: Rád splním tvou vůli, můj Bože, tvůj zákon je v mém nitru." 

Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění, svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine! 

Svatý apoštol Pavla píše ve svém prvním listu Korinťanům o těch, kdo jdou ve stopách svatého Jana Křtitele: křtí ve jméno Ježíš, to je ve jménu Nejsvětější Trojice, protože byli posvěceni Duchem svatým, jak připravil k očistě náš Pán při Poslední večeři své následovníky, byli Duchem Ježíšovým povoláni do stavu svatých, pokřtěných, naplněných Duchem svatým a ubírajícím se Jeho cestami – a spolu s ostatními vzývají jméno Ježíše – Pána, jak to učinil v prvním kroku víry svatý Jan, když o Něm prohlásil, že je Božím Beránkem, Obětníkem a Obětinou:

    Pavel, z Boží vůle povolaný za apoštola Ježíše Krista; a bratr Sosthenes členům církevní obce Boží v Korintě, kteří byli posvěceni v Kristu Ježíši a povoláni do stavu svatých, a také všem, kteří kdekoli vzývají jméno Pána Ježíše Krista, Pána svého i našeho. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista. 

Všechna evangelia – a v letošním cyklu perikop čteme slovo Miláčka Páně - začínají vyprávění o veřejném životě Ježíše líčením jeho křtu v řece Jordánu, který mu uděloval Jan. Svatý Lukáš vkládá vstup Křtitele na scénu do slavnostního historického rámce. Také kniha Svatého otce Benedikta XVI „Ježíš z Nazareta“ začíná Ježíšovým křtem v Jordánu. Tato událost měla ve své době nesmírný ohlas: vždyť je tu svědek – a prostřednictvím evangelia – nespočetné množství svědků Epifanie Nejsvětější Trojice! -

    Na druhý den Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: 'Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.' Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu." 
    A Jan vydal svědectví: "Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.' 
    A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží."

.

srov.: http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=7972

O. Vladimír Mikulica

MODLITBA

Prorok – vidoucí

Izajáš jako Bileám, syn Beórův

zdálky Tě vidí,

Ježíši – Beránka Božího,

jenž na sebe vezme naše nepravosti.

Vidí pomazaného fótismatem -

vidí Jana Tebe křtít;

pak Tebou pokřtěného!

O svém pomazání svědčí Izajáš:

„Dotkl se mne řeřavý uhlík anděla

z oltáře na pahorku oběti

Mesiáše -

a na pahorku obětní hostiny siónské.“

Svědčí i o pomazání Křtitele,

a tak o Tobě, Ježíši,

Králi proroků i Králi mesiášů!

Amen.

SVÁTEK KŘTU PÁNĚ

 

Ježíš svým křtem, přijatým od Jana, spolu s hříšníky, začal na sebe brát tíhu viny celého lidstva jako Beránek Boží, který snímá hřích světa. Toto dílo dokonal na kříži, když přijal také svůj křest. Svou smrtí se totiž ponořil do lásky Otcovy a vylil Ducha svatého, aby se ti, kteří v něho věří, mohli znovu zrodit z onoho nevyčerpatelného pramene života nového a věčného.

http://radiovaticana.cz/clanek.php4id=8938;

Prorok Izaiáš předpovídá chvíli při křtu očekávaného Krista – Ježíše z Nazareta, kdy se z nebe se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení." - když prorokuje slovo Hospodinovo – Otcovo slovo k Ježíšovi: Já, Hospodin, jsem tě povolal s láskou!

Následující slova - "vzal jsem tě za ruku" – předpovídají výblesk vidění toho, který Ježíše stále vedl za ruku až na Olivetskou horu nanebevstoupení, Ducha svatého:

A hle otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj.

Tak svědčí Ježíš, tak svědčí svatý Evangelista; prorok Izaiáš slovem o Božím vedení Ježíše za ruku implicitně vyznává působení Nejsvětější Trojice v dění spásy při Ježíšově křtu v Jordánu.

Toto praví Hospodin: 
   "Hle, můj Služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. Vložil jsem na něj svého ducha, národům přinese právo. Nebude křičet, nebude hlučet, nedá se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, věrně bude ohlašovat právo. Nezeslábne, nezmalátní, dokud nezaloží na zemi právo. 
   Na jeho nauku čekají daleké kraje. Já, Hospodin, jsem tě povolal s láskou, vzal jsem tě za ruku, chránil jsem tě a ustanovil tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů, abys otevřel oči slepým, abys vyvedl vězně ze žaláře a z věznice ty, kteří bydlí ve tmách."

Král David podle tradice v žalmu "Vzdejte Hospodinu, Boží synové" prorocky odhaluje spojnici mezi epifanií Nejsvětější Trojice při Ježíšově křtu – vyznání, že náš Spasitel je Boží Syn - spolu s pohledem na oděné posvátným rouchem křestní Boží milosti: s pohledem na všechny znovuzrozené z vody a z Ducha svatého milostí Otcovou, skutkem lásky, agapé Ježíše, umírajícího za nás obětní smrtí na Golgotě. Jeho křest je přitom trinitárním počátkem epifanie, na níž ve svátosti Jeho křtu dostává podíl každý pokřtený.

Jaký je význam tohoto úkonu, který Ježíš chtěl vykonat i přes odpor Jana Křtitele v poslušnosti Otcově vůli? Hluboký smysl vyjde najevo až na konci pozemského života Kristova, tedy v jeho smrti a zmrtvýchvstání... V tom je shrnuto celé Kristovo poslání: křtí nás v Duchu svatém, aby nás osvobodil z otroctví smrti a otevřel nám nebe, to znamená vstup do života pravého a plného, který je stále novým nořením se do nesmírnosti bytí, přičemž jsme zahrnováni neutuchající radostí.

http://radiovaticana.cz/clanek.php4id=8938;

Vzdejte Hospodinu, Boží synové, vzdejte Hospodinu slávu a moc, vzdejte Hospodinu slávu hodnou jeho jména, v posvátném rouchu se klaňte Hospodinu! 

Hospodinův hlas nad vodami! Hospodin nad spoustami vod! Hlas Hospodinův, jak je mocný, hlas Hospodinův, jak je velkolepý! 

Vznešený Bůh zaburácel hromem, v jeho chrámu volají všichni: "Sláva!" Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin jako král bude trůnit věčně. 


Svatý Lukáš ve Skutcích apoštolů obě proroctví – Izaiášovo i Davidovo – potvrzuje historickým děním, které popisuje: od Jordánu ve chvíli křtu Ježíše Janem Křtitelem sestupuje ve svém svědectví až k historickému dosvědčování působení satana, útočníka na dílo spásy, jež se ve viditelném světě u Jordánu začalo rozvíjet jako dílo Nejsvětější Trojice: Boha, Ducha svatého a Ježíše z Nazareta, milovaného Syna Božího:

Petr se ujal slova a promluvil: 
    "Ted' opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, coje správné. 
   Izraelitům poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. Ten je Pánem nade všemi. Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel." 

Pokoncilní svátek Křtu Páně je v tradiční katolické – východní i západní Tradici – spojen v trojjedinou slavnost Epifanie našeho Vykupitele pohanům, Jeho křtu a Jeho prvního sémeion na svatbě v Káni Galilejské. Toto trojičné, hlubší pojetí epifanie vyjádřené spojením těchto tří historických událostí dějin spásy právem "vyžaduje" hlubší slavení: nejen oktáv Epifanie, ale i celé období, v němž se tajemství této události rozjímá a prožívá, je uváděno Duchem svatým do našeho života, do života Církve: dobu několika neděli "post Epiphaniam".

Ta má vést k porozumění, že Ježíš - anticipovaně při obdarování Mudrcem od východu - nebyl však pomazán olejem jako králové a velekněží Izraele, nýbrž Duchem svatým.

http://radiovaticana.cz/clanek.php4id=8938;

A to se projevilo na svatbě v Káni Galilejské, kde prorocky představil svou obětní hostinu Zeleného čtvrtku a pomazání apoštolů na biskupy: proměnil vodu ve víno z moci svého, křtu v daru Nejsvětěšjí Trojice, jak dosvědčuje svatý Matouš křest Páně jako spojnici mezi Klaněním mudrců od Východu malému Ježíškovi a jako vrchol Otcovy lásky k Synu, lásku Ducha svatého:

Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on se bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?" 
   Ježíš mu však na to řekl: "Nech tak nyní, neboť je třeba, abychom zcela splnili Boží vůli." I vyhověl mu. 
   Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení." 

 

O. Vladimír Mikulica2

POSLEDNÍ SLOVA SVATÉHO OTCE BENEDIKTA XVI.:

 

 

"Pane Ježíši, miluji Tě!"

 

Ti, kdo umírají ve spojení s Pánem, jsou blahoslavení....odpočinou si od svých lopot...

podle Apokalypsy svatého Jana

 

 

J. Exc. arcibiskup Georg Gänswein se loučí se svým učitelem a přítelem papežem Benediktem XVI.