Epifanie Ježíše Krista apoštolům
Svatý Matouš začíná v dnešním úryvku evangelia líčení počátků veřejného poslání našeho Spasitele Ježíše Krista. Tím je hlásání Božího království a uzdravování nemocných. Ježíš tím potvrzuje, že se Jeho Království přiblížilo, přišlo mezi nás a chce vstoupit i do lidských srdcí, jak zaznívá při prvním vyučování na Hoře blahoslavenství. Ježíš začíná kázat v Galileji, kraji, kde vyrostl, v „periferním“ regionu ve srovnání s centrem židovského národa, kterým bylo Judsko a Jeruzalém.
Prorok Izajáš předpovídá, že izraelská zpohanštělá Galilea, území, které si nárokovaly dříve kmeny synů Jakuba-Izraele Zabulon a Neftali, v mesiánské době uvidí Boží slávu; „doxa tou Theou“ se rozzáří na svatbě v Káni Galilejské, v nazaretské synagoze,...její světlo, nestvořené světlo, začne zalévat duše obou dvojic bratří, kteří jako první na počátku Ježíšova veřejného působení uslyší: "Pojď za mnou!". Jejich prostřednictvím lid ponořený do temnoty, spatří veliké světlo, světlo Mesiáše, Ježíše z Nazareta, začne i je prozařovat světlo jeho Evangelia:
V
první době ponížil Hospodin zemi Zabulon a zemi Neftali, v
poslední době však oslaví Mořskou cestu, kraj za Jordánem,
Galileu pohanů.
Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo,
obyvatelům temné země vzchází světlo. Dáváš mnoho jásotu,
zvětšuješ radost; veselí se před tebou, jako se jásá o žních,
jako plesají ti, kdo se dělí o kořist.
Neboť jařmo, které
ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil
jako za midjanských dnů.
Král lidu, který chodil ve tmě, jak prorokoval svatý Izajáš, David, věří jako pomazaný - mesiáš, že uvidí blaho od Hospodina v zemi živých! Jeho víra se naplnila, jak dosvědčuje i svatý Petr v Letničním kázání o Bílé sobotě, při sestoupení Ježíše Božího Syna do lůna Abrahámova.
V té chvíli plně uviděl světlo, o němž dnes zpívá - Hospodin je mé světlo a má spása:Uviděl Světlo světa, svého Spasitele.
Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl“
Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám.
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! Důvěřuj v Hospodina, bud' silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!
Slovo o světle, je slovo o evangeliu. Ježíš, Světlo světa přináší Boží království těm, kdo se obrátí ke světlu. Termín „evangelium“ užívali v Ježíšově době římští císařové k označení svých vlastních deklarací. Ty byly bez ohledu na jejich obsah nazývány „dobrými zprávami“, zvěstmi spásy, protože císař byl považován za pána světa a každý jeho edikt za nositele dobra. Použití tohoto slova k označení Ježíšova kázání v sobě proto obsahovalo silně kritický důraz, jakoby se řeklo: Bůh, nikoli císař, je Pánem světa, a pravé evangelium je Ježíšovo.
Podobně mohou do stranictví v samotném hlásání evangelia Ježíšova upadnout v Církvi ti, kdo by sebe stavěli nad Ježíše.
Svatý Apoštol varuje v prvním listu Korinťanům:
Napomínám
vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista:
Buďte
všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte
a stejně smýšlejte.
Lidé z Chloina domu mi totiž o vás
oznámili, moji bratři, že se mezi sebou hádáte. Mluvím o tom,
že každý z vás říká (něco jiného) : "Já držím s
Pavlem!", "já zase s Apollem!", "a já s
Petrem!", "já s Kristem!"
Je Kristus rozdělen“
Copak byl za vás ukřižován Pavel“ Nebo jste byli ve jménu
Pavlově pokřtěni“
Neposlal mě totiž Kristus křtít, ale
kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby
Kristův kříž nebyl zbaven působivosti.
„Dobrou zprávu“, kterou hlásá Ježíš, On sám shrnuje slov: „Království Boží„ nebo království nebeské „se přiblížilo“. Co znamená tento výraz? Nevztahuje se na pozemské království vymezené v prostoru a čase, ale oznamuje, že Bůh je tím, kdo kraluje, že Bůh je Pánem a jeho vláda je přítomnou, aktuální a právě se začíná plně uskutečňovat.. Novostí poselství našeho Spasitele je tedy to, že v Něm přichází Bůh, kraluje nyní uprostřed nás.To na počátku Ježíšovy veřejné činnosti dokazují zázraky a uzdravení, která koná. Bůh kraluje ve světě prostřednictvím svého Syna, jenž se stal člověkem, a silou Ducha svatého, jenž je nazván „prstem Božím“. Kam přijde Ježíš, tam Duch svatý uděluje život a lidé jsou uzdraveni z nemocí těla i ducha. Panování Boha se tedy zjevuje v celkovém uzdravení člověka. Ježíš tak zjevuje pravou tvář Boha, blízkého Boha, plného milosrdenství vůči každé lidské bytosti; Boha, který nás obdarovává životem v hojnosti, svým vlastním životem. Království Boží je tedy životem, který se osvědčuje ve smrti: aby se tak stalo, musí zazářit světlo Ježíšovy pravdy v mezi lidmi oddanými lži, vstoupit do temnoty našich hříchů, světlem pravdy, nevědomostí zotročeného člověka osvobodit poznáním evangelia.
Proto svatý Matouš v dnešním úryvku nedělního evangelia představuje svatého Jana Křtitele jako předchůdce apoštolů – křitelů a především v něm ukazuje prorockého předoznamovatele smrti a zmrtvýchvstání našeho Vykupitele z moci každé Herodiady, Salome a Heroda – i satana samotného.
Když
Ježíš uslyšel, že byl Jan Křtitel uvězněn, odebral se do
Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v
území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno
ústy proroka Izaiáše:
'Země Zabulonova a země Neftalimova, u
moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě,
uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině
stínu smrti.'
Od té doby začal Ježíš hlásat: "Obraťte
se, neboť se přiblížilo nebeské království."
Když se
ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona,
zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře;
byli totiž rybáři. Řekl jim: "Pojďte za mnou a udělám z
vás rybáře lidí." Oni hned nechali sítě a následovali
ho.
A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry, Zebedeova
syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem
spravují sítě. A povolal je. Oni hned nechali loď i otce a
následovali ho.
Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v
jejich synagógách, hlásal evangelium o Božím království a
uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu.
Srovn.:
Svatý otec Benedikt XVI. před
Angelus Domini, nám. svatého Petra 27. 1. AD MMVIII
http://radiovaticana.cz/clanek.php4“id=9005
O. Vladimír Mikulica
MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ
Buď, Ježíši,
Králem mého světa, mých starostí, mých tužeb,
„mého království“:
Buď králem všech věcí, o které se starám, jimiž se zabývám, které miluji;
Buď Králem i v mé rodině, duchovní a pozemské,
buď králem v mé škole,
na místě, kde pracuji a mezi těmi, s nimiž pracuji.
Buď králem v našem farním společenství,
V našem společenství všech farností s biskupem,
aby on byl věrným strážcem Tradice svěřené apoštoly:
Tradice Království, předáváním klíče pravé nezměnitelné katolické víry
a pevné „nesituační“ katolické morálky,
aby odpověď nás všech k víře, kterou Tvá Církev káže Tvé Boží království,
byla vždy „Ano“ Tobě; „Ano“ k Magisteriu koncilů
a papežů uchovávajících neměnné tajemství víry
a rozhodné „Ne“ satanu, „Ne“ všem, kdo by chtěli jemu sloužit
a víru a morálku Církve podvracet.
Ježíši, Králi nebes na zemi při mši svaté,
Ty jsi povolal Šimona Petra, Ondřeje, Jakuba a Jana Zebedeovi.
Ukázals, zjevils jim jejich povolání:
oni u Genezaretského moře uviděli Světlo – Tebe
A uslyšeli Tvůj hlas na zemi přicházející od Otce z nebes,
zvoucí k následování:
„Pojďte za mnou!“
Amen.
