Ježíš svým křtem, přijatým od Jana, spolu s hříšníky, začal na sebe brát tíhu viny celého lidstva jako Beránek Boží, který snímá hřích světa. Toto dílo dokonal na kříži, když přijal také svůj křest. Svou smrtí se totiž ponořil do lásky Otcovy a vylil Ducha svatého, aby se ti, kteří v něho věří, mohli znovu zrodit z onoho nevyčerpatelného pramene života nového a věčného.
http://radiovaticana.cz/clanek.php4id=8938;
Prorok Izaiáš předpovídá chvíli při křtu očekávaného Krista – Ježíše z Nazareta, kdy se z nebe se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení." - když prorokuje slovo Hospodinovo – Otcovo slovo k Ježíšovi: Já, Hospodin, jsem tě povolal s láskou!
Následující slova - "vzal jsem tě za ruku" – předpovídají výblesk vidění toho, který Ježíše stále vedl za ruku až na Olivetskou horu nanebevstoupení, Ducha svatého:
A hle otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj.
Tak svědčí Ježíš, tak svědčí svatý Evangelista; prorok Izaiáš slovem o Božím vedení Ježíše za ruku implicitně vyznává působení Nejsvětější Trojice v dění spásy při Ježíšově křtu v Jordánu.
Toto
praví Hospodin:
"Hle,
můj Služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem
si zalíbil. Vložil jsem na něj svého ducha, národům přinese
právo. Nebude křičet, nebude hlučet, nedá se slyšet na ulici.
Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, věrně bude
ohlašovat právo. Nezeslábne, nezmalátní, dokud nezaloží na
zemi právo.
Na
jeho nauku čekají daleké kraje. Já, Hospodin, jsem tě povolal s
láskou, vzal jsem tě za ruku, chránil jsem tě a ustanovil tě
prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů, abys otevřel oči
slepým, abys vyvedl vězně ze žaláře a z věznice ty, kteří
bydlí ve tmách."
Král
David podle tradice v žalmu "Vzdejte Hospodinu, Boží
synové" prorocky odhaluje
spojnici mezi epifanií Nejsvětější Trojice při Ježíšově
křtu – vyznání, že náš Spasitel je Boží Syn - spolu s
pohledem na oděné posvátným rouchem křestní Boží milosti: s
pohledem na všechny znovuzrozené z vody a z Ducha svatého milostí
Otcovou, skutkem lásky, agapé Ježíše, umírajícího za nás
obětní smrtí na Golgotě. Jeho křest je přitom trinitárním
počátkem epifanie, na níž ve svátosti Jeho křtu dostává podíl
každý pokřtený.
Jaký
je význam tohoto úkonu, který Ježíš chtěl vykonat i přes
odpor Jana Křtitele v poslušnosti Otcově vůli? Hluboký smysl
vyjde najevo až na konci pozemského života Kristova, tedy v jeho
smrti a zmrtvýchvstání... V tom je shrnuto celé Kristovo poslání:
křtí nás v Duchu svatém, aby nás osvobodil z otroctví smrti a
otevřel nám nebe, to znamená vstup do života pravého a plného,
který je stále novým nořením se do nesmírnosti bytí, přičemž
jsme zahrnováni neutuchající radostí.
http://radiovaticana.cz/clanek.php4id=8938;
Vzdejte
Hospodinu, Boží synové, vzdejte Hospodinu slávu a moc, vzdejte
Hospodinu slávu hodnou jeho jména, v posvátném rouchu se klaňte
Hospodinu!
Hospodinův
hlas nad vodami! Hospodin nad spoustami vod! Hlas Hospodinův, jak je
mocný, hlas Hospodinův, jak je velkolepý!
Vznešený
Bůh zaburácel hromem, v jeho chrámu volají všichni: "Sláva!"
Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin jako král bude trůnit
věčně.
Svatý
Lukáš ve
Skutcích apoštolů obě proroctví – Izaiášovo i Davidovo –
potvrzuje historickým děním, které popisuje: od Jordánu ve
chvíli křtu Ježíše Janem Křtitelem sestupuje ve svém svědectví
až k historickému dosvědčování působení satana, útočníka
na dílo spásy, jež se ve viditelném světě u Jordánu začalo
rozvíjet jako dílo Nejsvětější Trojice:
Boha, Ducha svatého a Ježíše z Nazareta, milovaného Syna Božího:
Petr
se ujal slova a promluvil:
"Ted'
opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že
je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, coje
správné.
Izraelitům
poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává
pokoj skrze Ježíše Krista. Ten je Pánem nade všemi. Vy víte, co
se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom
po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z
Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože
Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval
ďábel."
Pokoncilní
svátek Křtu Páně je v tradiční katolické – východní i
západní Tradici – spojen v trojjedinou slavnost Epifanie našeho
Vykupitele pohanům, Jeho křtu a Jeho prvního sémeion na svatbě v
Káni Galilejské. Toto trojičné, hlubší pojetí epifanie
vyjádřené spojením těchto tří historických událostí dějin
spásy právem "vyžaduje" hlubší slavení: nejen oktáv
Epifanie, ale i celé období, v němž se tajemství této události
rozjímá a prožívá, je uváděno Duchem svatým do našeho
života, do života Církve: dobu několika neděli "post
Epiphaniam".
Ta má vést k porozumění, že Ježíš - anticipovaně při obdarování Mudrcem od východu - nebyl však pomazán olejem jako králové a velekněží Izraele, nýbrž Duchem svatým.
http://radiovaticana.cz/clanek.php4id=8938;
A to se projevilo na svatbě v Káni Galilejské, kde prorocky představil svou obětní hostinu Zeleného čtvrtku a pomazání apoštolů na biskupy: proměnil vodu ve víno z moci svého, křtu v daru Nejsvětěšjí Trojice, jak dosvědčuje svatý Matouš křest Páně jako spojnici mezi Klaněním mudrců od Východu malému Ježíškovi a jako vrchol Otcovy lásky k Synu, lásku Ducha svatého:
Ježíš
přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít.
Ale on se bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od
tebe, a ty přicházíš ke mně?"
Ježíš
mu však na to řekl: "Nech tak nyní, neboť je třeba, abychom
zcela splnili Boží vůli." I vyhověl mu.
Jakmile
byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle otevřelo se
nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a
sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: "To je můj milovaný
Syn, v něm mám zalíbení."
O. Vladimír Mikulica2
