"Ad agonem"
Dnešní
neděle je první ve čtyřicetidenním postním období. Doba
zasvěcená postu podněcuje k otázce: Proč se postit, proč se
obětovat, proč se náš Pán Ježíš obětoval? Proč Bůh poslal
svého Syna na obětní smrt Kříže?
Ve
čtení
z první knihy Mojžíšovy se nám dostává odpovědi na tuto
otázku:
Existuje zlo, nebo spíše hřích, který je podle Písma příčinou všeho zla. Samo slovo "hřích" není mnohými akceptováno, protože předpokládá náboženský pohled na svět a na člověka. A je to tak: jestliže je z horizontu světa odstraněn Bůh, nelze mluvit o hříchu. Tak jako když se skryje slunce, zmizí stíny; stín se objeví jen, když svítí slunce; stejně tak s sebou zatmění Boha přináší zatmění hříchu. Proto se pocit hříchu - což je něco jiného než pocit viny, tak jako ho chápe psychologie - získává vnímáním Boha. Proto jedno z pokušení Adama a Evy a jejich potomstva po vyhnání z Ráje, je snaha popřít hřích – protože ztratili životadárný dar společenství s Bohem.
Hospodin
Bůh uhnětl člověka z prachu hlíny a vdechl do jeho nozder dech
života, a tak se stal člověk živou bytostí.
Potom
Hospodin Bůh vysázel zahradu v Edenu na východě a usadil tam
člověka, kterého uhnětl. Hospodin Bůh dal z půdy vyrůst
rozmanitým stromům, líbezným na pohled, (jejichž ovoce) je
chutné k jídlu, i stromu života uprostřed zahrady a stromu
poznání dobra a zla.
Had
byl nejlstivější ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh
udělal. Pravil ženě: "Řekl skutečně Bůh: Nejezte ze
žádného stromu v zahradě?"
Žena
odpověděla hadovi: "Smíme jíst z ovoce každého stromu v
zahradě, jen z ovoce stromu,; který je uprostřed zahrady - pravil
Bůh - nesmíte jíst a ani se ho nedotýkejte, abyste
nezemřeli."
Had
nato ženě: "Ne, nezemřete. Naopak, Bůh ví, že kdybyste z
něho jedli, otevřou se vaše oči a budete jako Bůh poznávat
dobro i zlo."
Žena
viděla, že ovoce stromu je chutné k jídlu, vábné na pohled,
lákavé pro poznání moudrosti, a proto si z něho utrhla a jedla,
a dala též svému muži; byl s ní a jedl. Tu se jim oběma
otevřely oči a zpozorovali, že jsou nazí. Sešili tedy fíkové
listy a udělali si zástěry.
Žalmu Miserere,
připisovanému králi Davidovi můžeme porozumět právě v
souvislosti s hříchem, s jeho dvojím hříchem cizoložství a
vraždy: "Jen proti tobě", říká David obraceje se k
Bohu, "jsem se prohřešil".
Smiluj
se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, pro své velké
slitování zahlaď mou nepravost. Úplně ze mě smyj mou vinu a
očist mě od mého hříchu.
Neboť
já svou nepravost uznávám, můj hřích je stále přede mnou. Jen
proti tobě jsem se prohřešil, spáchal jsem, co je před tebou
zlé.
Stvoř
mi čisté srdce, Bože! Obnov ve mně ducha vytrvalosti. Neodvrhuj
mě od své tváře a neodnímej mi svého svatého ducha.
Vrať
mi radost ze své ochrany a posilni mou velkodušnost. Otevři mé
rty, Pane, aby má ústa zvěstovala tvou chválu.
Ve
druhém čtení
z listu svatého Pavla Římanům popisuje Apoštol Dějiny spásy.
To, jak se Trojjediný Bůh staví proti hříchu. Tváří Boží ve
stvoření je Boží Syn, Kristus. Bůh se staví proti hříchu
tváří, osobou svého Syna, posílá Jej na smrt, aby zachránil
hříšníka, aby člověk mohl opět, očištěn Duchem Ježšovým,
nacházet Boží láskyplnlou, z moci satana vykupující Tvář
Syna.
Bůh netoleruje zlo, protože je Láska, Spravedlnost, Věrnost; a právě proto nechce smrt hříšníka, ale aby se obrátil a žil. Bůh zasahuje, aby zachránil lidstvo. Vidíme to v celých dějinách židovského národa, počínaje vyvedením z Egypta. Bůh je odhodlaný osvobodit své děti z otroctví a přivést je ke svobodě. Největším otroctvím je otroctví hříchu. Proto Bůh poslal na svět svého Syna: aby lidi osvobodil od vlády satana, "původce a příčiny každého hříchu".
Bratři!
Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze
hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni
zhřešili . . . Hřích ovšem byl na světě už před Zákonem -
jenomže kde není žádný zákon, tam se hřích nepřičítá.
Přesto smrt uplatňovala svou moc od Adama do Mojžíše i nad
lidmi, kteří se neprohřešili nějakým podobným přestoupením
jako Adam. Tento Adam je protějškem toho, který měl přijít. Ale
s Božím darem není tomu tak, jak to bylo s proviněním. Kvůli
provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě
tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a
milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše
Krista. A není tomu s darem tak, jako s hříšným skutkem onoho
jednoho člověka. Neboť rozsudek nad proviněním toho jednoho
přinesl odsouzení, kdežto Boží dar vede z mnoha provinění k
ospravedlnění. Jestliže kvůli provinění jednoho člověka
začala skrze toho jednoho člověka vládnout smrt, tím spíše v
síle nového života budou kralovat skrze jednoho, totiž Ježíše
Krista, ti, kdo v hojnosti dostávají milost a dar
ospravedlnění.
Nuže
tedy: jako provinění jednoho člověka přineslo odsouzení celému
lidstvu, tak zase spravedlivý čin jednoho člověka přinesl celému
lidstvu ospravedlnění, které dává život. Jako se totiž celé
množství stalo neposlušností jednoho člověka hříšníky, tak
zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými.
Cesta boje proti hříchu je cestou následování Ježíše, které rozhodně směřuje ke Kříži, vrcholu jeho spásného poslání.
Jej Otec poslal v našem smrtelném těle, aby se stal smírnou obětí tím, že pro nás zemřel na kříži. Proti tomuto plánu definitivní a universální spásy, se ďábel postavil ze všech sil, jak to zvlášť ukazuje evangelium o pokušení Ježíše na poušti, které se o této první neděli postní čte v podání svatého Matouše. Vstoupit do tohoto liturgického období skutečně pokaždé znamená postavit se na Kristovu stranu proti hříchu, bojovat - jak jako jednotlivci, tak jako Církev - duchovní boj proti duchu zla. Tento boj, jenž svádí křesťan, je proti následkům ve křtu odpuštěného dědičného hříchu, je, jak uvádí svatý Augustin, "ad agonem", k posílení v duchovní síle a bdělosti.
Ježíš
byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Když
se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec
vyhladověl.
Tu
přistoupil pokušitel a řekl mu: "Jsi-li syn Boží, řekni,
ať se z těchto kamenů stanou chleby."
On
však odpověděl: "Je psáno: 'Nejen z chleba žije člověk,
ale z každého slova, které vychází z Božích úst.' "
Potom ho ďábel vzal s sebou do Svatého města, postavilho na
vrchol chrámu a řekl mu: "Jsi-li syn Boží, vrhni se dolů.
Je přece psáno: 'Svým andělům dá o tobě příkaz, takže tě
ponesou na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.' "
Ježíš
mu odpověděl: "Také je psáno: 'Nebudeš pokoušet Pána,
svého Boha.' "
Zase
ho vzal ďábel s sebou na velmi vysokou horu, ukázal mu všecka
království světa i jejich slávu a řekl mu: "To všecko ti
dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět."
Tu
mu Ježíš řekl: "Odejdi, satane! Neboť je psáno: 'Pánu,
svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.' " Potom ho
ďábel nechal - i přistoupili andělé a sloužili mu.
http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=14249
O. Vladimír Mikulica
MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ
Byl celý Tvůj život, Ježíši na Qaranténě,
postem,
odříkáním a obětí?
Musel jsi trávit dlouhé noci v modlitbách,
dny v přijímání nemocných, posedlých a hříšných?
Byl Tvůj život tří let s apoštoly utrpením snášení se s těmi,
kdo Tě nechápali, zatěžovali svými nedokonalostmi a hříchy?
Musels vždy "nabrat sil", abys miloval?
Nikoli: Z nás jsi měl utrpení, smrt a bolest nad našimi hříchy,
jak vyzpívává svatý Augustín chválu na Tvé lidství;
z Božství Nejsvětější Trojice máš a měl jsi před věky
nesmírný "půst":
všeobjímající lásku, radostnou ochotu k oběti, netušenou sílu k postu.
Ďábel Tě na Qaranténě nepřekvapil,
nebyl jsi zaskočen a nepřipraven:
jsi Boží Syn.
Nás jsi ve svatém křtu učinil Božími syny.
S lehkostí - Tobě, vlastnímu Božímu Synu vlastní -
můžeme my, přijaté děti Boží,
kráčet postní dobou slzavého pozemského období šťastni:
jen ve stálém spojení s Tebou
si osvojíme onu lehkost duchovního boje:
radostně se obětovat pro Tebe, pro Tvé království, pro Tvou Církev,
a tak pro bližní a pro záchranu jinak nezachránitelného světa blahobytu, peněz a korupce duše i těla;
milovat, jako jsi miloval Ty - Tebe a Církev až k mučednické smrti:
vstoupit do svatopostní doby Tvé Církve před svatbou.
A nyní, po svatém přijímání, když jsi jako ženich se svou Církví,
když jsi vstoupil do mé duše,
nastává vrchol svatební hostiny.
Má duše je zalita nestvořeným světlem Tvé lásky,
která se v Nazaretě vtělila,
v Betlémě narodila,
na Golgotě obětovala,
abych celý svůj život zasvětil jedinému:
"ad agonem" o Tvou lásku!
Amen.
