Epifanie Tóry – Mesiáše, Božího Syna
V
prvním čtení dnešní neděle z knihy Sirachovcovy slyšíme
slovo o přikázání. Ta vycházejí judaismu, z Mojžíšského
zákona. Do tohoto Zákona sestupuje Boží moudrost, Logos. Bůh
Otec položil před svého Syna, Mesiáše,
Ježíše z Nazareta, rozhodnutí plnit Jeho vůli jako dar lidské
svobody se rozhodovat, jako vzor pro mesiánskou, křesťanskou cestu
k následování těch, kdo se na základě této svobody zavazují k
zákonu svatosti: nehřešit.
Chceš-li,
můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným.
Bůh
před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš.
Před
každým je život a smrt, každému dá (Bůh) to, co kdo bude
chtít. Převelká je moudrost Páně, je všemohoucí a všechno
vidí.
Jeho
oči (hledí) na ty, kdo se ho bojí, on zná každý lidský
skutek.
Nikomu
neporučil, aby byl bezbožný, nikomu nedal dovolení, aby hřešil.
Ti, kdo
se svobodně rozhodli jít cestou svatosti, nehřešit, jsou šťastní
na cestě Ježíšově, na cestě Božího Syna - dosahují na jejím
pozemském konci blaha ve společenství s Vykupitelem člověka,
posmrtné, věčné blaženosti:
Blaze
těm, kdo kráčejí v zákoně Hospodinově.
Blaze
těm, jejichž cesta je bezúhonná, kteří kráčejí v zákoně
Hospodinově. Blaze těm, kdo dbají na jeho přikázání, hledají
ho celým srdcem.
Tys,
Hospodine, dal svá nařízení, aby se jich dbalo svědomitě. Kéž
jsou pevné mé cesty, abych zachovával tvé příkazy.
Prokaž
dobro svému služebníku, abych byl živ a zachovával tvé slovo.
Otevři mé oči, ať pozoruji divy tvého zákona.
Ukaž
mi, Hospodine, cestu svých příkazů, a budu j i věrně
zachovávat. Pouč mě, ať zachovám tvůj zákon a chráním ho
celým svým srdcem.
Apoštol
národů píše v prvním listu do Korinta o moudrosti, jíž učí.
Učí milovat Ježíše a věřit v Něj, v Pána svého a našeho
života. Logos, Moudrost od Boha, která byla na počátku u Něj, je
plná tajemství a skrytá. Ti, kdo jsou oddaní "své"
moudrosti, nejsou schopni vtělenou Moudrost, Syna Božího v Ježíši
Kristu poznat, proto Jej vedou na smrt kříže.
Učíme
moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost
tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich
moc je už zlomena.
Moudrost,
které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už
před věky pro nás předurčil k naší slávě. Nikdo z těch, kdo
vládnou tímto světem, neměl o ní tušení. Protože kdyby o ní
něco věděli, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale - jak stojí
v Písmě - my zvěstujeme to, 'co oko nevidělo, co ucho neslyšelo,
nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm,
kdo ho milují'.
Nám to
Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i
hlubiny Boží.
Svatý
otec Benedikt XVI. ve své knize Ježíš Nazaretský odhaluje
tajemství Mojžíšského zákona – Tóry. Jí je sám Ježíš
Kristus. Kdo v Něm pozná Tóru, pozná tajemství Božího vtělění
a současně pochopí, že Ježíš Kristus nepřišel Zákon, svůj
život na této zemi, svou oběť smrtí na kříži zrušit, ale
naplnit.
A naopak: ten, kdo dosud Ježíše nepoznal, má šanci – veden Duchem svatým – poznat v Tóře Ježíše, Božího Syna, jeho Vtělení. Chvalozpěv na Tóru, v níž poznává svatopisec budoucího Mesiáše zaznívá prorocky ve 118. žalmu.
V něm žalmista dosvědčuje, jak uvedl před lety ve své katechezi Svatý otec Benedikt XVI., jeho ústřední téma a tím je spojení – Unio Hypostatica Slova – Logu – Moudrosti se Zákonem.
V žalmu zaznívá velkolepý chvalozpěv na Pánovu Tóru, totiž na J
eho
Zákon, což je výraz, který je třeba chápat v jeho širším a
plném významu jako ponaučení, nauku, životní ukazatel. Tóra je
zjevením, Slovem Božím, které interpeluje člověka a vyvolává
důvěřivou odpověď poslušnosti a velkorysé lásky. Tento Žalm
je prostoupen láskou k Božímu Slovu a oslavuje jeho krásu,
spásnou moc a jeho schopnost obdarovávat radostí a životem. Boží
Zákon totiž není tíživé břemeno, nýbrž dar milosti, která
osvobozuje a obšťastňuje. „Z
Tvých příkazů se budu těšit, nezapomenu na Tvá slova“ a
dále: „Voď
mě po stezce svých předpisů, neboť v ní mám zalíbení“;
a ještě: „Jak
miluji Tvůj zákon Hospodine! Po celý den o něm rozjímám“.
Zákon Páně, jeho Slovo je středem žalmistova života. V něm
nachází útěchu, rozjímá o něm a uchovává jej v srdci: „Ve
svém srdci uchovávám Tvůj výrok, abych se neprohřešil proti
Tobě“ - to je
ono závěrečné slovo v dnešním úryvku evangelia, jak jej zapsal
svatý Matouš: "Ano, ano";
a láskyplné zavázání se k zákonu svatosti: "Ne,
ne!" k pokušení
hřešit.
Ježíš
řekl svým učedníkům:
"Nemyslete,
že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je
zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země,
nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se
to všecko nestane.
Kdyby
tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání - a třeba i to
nejmenší - a tak učil lidi, bude v nebeském království
nejmenší: Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v
nebeském království veliký.
Říkám
vám: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než
spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království
nevejdete.
Slyšeli
jste, že bylo řečeno předkům: 'Nezabiješ. Kdo by zabil,
propadne soudu.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého
bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne
veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni.
Přinášíš-li
tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má
něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed
smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj
dar.
Dohodni
se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě
tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys
uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud
nezaplatíš do posledního halíře.
Slyšeli
jste, že bylo řečeno: 'Nezcizoložíš.' Ale já vám říkám:
Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní
zcizoložil ve svém srdci.
Svádí-li
tě tvé pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe
lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar než aby celé tvoje
tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka,
usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z
tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do
pekla.
Také
bylo řečeno: 'Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá
rozlukový list.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se
ženou - mimo případ smilstva - uvádí ji do cizoložství, a kdo
se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství.
Slyšeli
jste, že bylo řečeno předkům: 'Nebudeš přísahat křivě, ale
splníš Pánu svou přísahu.' Ale já vám říkám: Vůbec
nepřísahejte: ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při
zemi, protože je to podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému,
protože je to město velikého krále; ani při své hlavě
nepřísahej, protože ani jediný vlas nemůžeš udělat světlým
nebo tmavým.
Ale
vaše řeč ať je 'ano, ano - ne, ne'. Co je nad to, je ze zlého."
htp://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=15468
O. Vladimír Mikulica
