pátek 3. ledna 2025

Slavnost Zjevení Páně





KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.

Mudrci si mohli říci: zvládneme to sami, nepotřebujeme nikoho, aby se tak - podle naší dnešní mentality - vyhnuli každému "směšování" vědy a Božího Slova. Mudrci naopak naslouchali proroctvím a přijali je. A jakmile se vydali na cestu k Betlému, opět spatřili hvězdu jakoby na potvrzení dokonalé harmonie mezi lidským hledáním a božskou pravdou, harmonie, která naplnila radostí jejich srdce autentických mudrců. "Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí." Vrcholem cesty jejich hledání bylo, když se ocitli před "dítětem a jeho matkou Marií". Evangelium praví, že "padli na zem a klaněli se mu". Mohli by být zklamáni, ba dokonce pohoršeni. Avšak jakožto velcí mudrci byli otevřeni pro tajemství, které se zjevuje překvapivým způsobem. Svými symbolickými dary dokázali, že v Ježíši uznávají krále a Božího Syna.


(Z promluvy Svatého otce Benedikta XVI. před Angelus Domini, náměstí svatého Petra , 6. ledna AD MMX;https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=12265)




SVATÁ LITURGIE V RITU ANTIQUIOR:


Dnešním večerem začíná noční bdění. Na jeho počátku světí biskup či kněz podle tradičního Rituálu zvláštním obřadem vodu. Přípravnou modlitbou k požehnání zasahuje do přirozenosti vody ("Exorcizo te, creatura aquae."), zbavuje ji démonů, očišťuje, připravuje k posvěcení a požehnání.


Zaznívají nekprve žalmové písně (officium), pak Církev vzývá světce, jednotlivě i s jejich "doprovodem" (comitatus), tedy se všemi, kdo do jednotlivých kategorií svatosti náležejí (mučedníci, pastýři, vyznavači, panny, spolu s těmi, kdo jsou či nejsou kanonizováni a patří do jejich "nebeského kůru").


Na samotné požehnání vody, doprovázené exorcismy, připravuje Boží slovo: čtení z knihy Numerí, které přenáší recitací či zpěvem podjáhen nebo akolyta, zpěv, slova Ježíšova z následujícího evangelia, zpěv s aleluja o Božím hlasu nad vodami a evangelium podle sepsání svatého Jana, v němž Ježíš volá v den slavnosti, aby všichni – a jsou přítomni i pohané a proselyté – přišli a čerpali z pramene svatého srdce.


Po požehnání vody žehná celebrant kadidlo a křídu.


Při mši svaté v den slavnosti se čte z proroctví evangelisty Starého zákona:


 Králové z Tharsu a ostrovů budou obětovat dary, dary přinesou králové z Arábie a Sáby, všichni králové země se mu budou klanět a sloužit.

Tharsos, Taršíš, se nachází na západě dnešního Španělska, ostrovy jsou západní – vzhledem k poloze Svaté země – obydlená území ve Středozemním moři, kam se vydávali mořeplavci, obchodníci a misionáři a odkud také přijížděli do Svaté země. Zlomový příjezd byla letniční pouť po zmrtvýchvstání Ježíše Krista v Jeruzalémě, kdy se začalo plnit slovo proroka Izaiáše o slávě Jeruzaléma ze závěru jeho knihy.


Dary z Arábie jsou naopak dary z východu, přinesené do Svaté země arabskými obyvateli Saudské pouště a ostatních "arab", pouští, z míst, která jsou u proroka jmenována: z Midjanu, z Efy, ze Sáby (jižní Arábie), Kedaru, Nabajotu (sever Saudské Arábie).


Splnilo se – slovem o příchodu národů ze Západu a Východu slovo našeho Spasitele Ježíše, že přijdou ze světových stran pohané a sednou na knížecích stolcích dvanácti Jakubových kmenů.


Seslání Ducha Svatého o Letnicích v Jeruzalémě je klíčem k pochopení apoteózy Jeruzaléma, kterou podává v oněch závěrečných kapitolách svatý Izaiáše. Jiné – paklíče - vedou k antisemitismu a k sionismu při výkladu této posvátné prorocké knihy.


Evangelium prvního ze tří dní slavnosti Epifanie našeho Pána Ježíše Krista popisuje první stupeň naplnění slov proroka Izaiáše, předstupeň Letnic Otce a Ježíše, Syna Božího.

Od Východu přicházejí tři mágové. Reprezentují pohanství, "arabskou kulturu" a ostatní kultury Východu spolu s jejich vírou v jediného Boha organicky spojenou s jejich vědeckým poznáváním Boha a světa – "vznešenou astrologii".

Trojjediný Bůh si používá modlářské náboženství a vědu, aby přiváděl všechny národy k poznání svého narozeného Syna v Betlémě, k úctě vůči Němu a k víře, že On je židovským Mesiášem poslaným pro osvobození všech národů z temnoty, v níž jako zlý král Herodes všichni spočívají.



LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ v cyklu C:


Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři...všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu slávu. 


Čtení z knihy proroka Izaiáše




Bože, svěř králi svou pravomoc, svou spravedlnost královskému synu. Ať vládne tvému lidu spravedlivě, nestranně tvým ubohým. 


Žalm Bože, svěř králi


Bratři!
    Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům



Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. 

Slova svatého evangelia podle Matouše 


http://tradcatknight.blogspot.com/2016/03/the-passion-of-christ-his-church.html?m=1

;

Otec Vladimír Mikulica




MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ



Tvá slova dnešní liturgie,

Ježíši nechávající si vzdát poctu od pohanů,

vyslovují prorockým činem jako činíval svatý Ezechiel

proroctví o Tvém Božím původu a božské přirozenosti:

Arabové, pohané a astrologové prorokují!

- "Jsi Boží Syn!"

Podávají proroctví o Tvé oběti na kříž za ně

a za židovské pastýře a lid;

dar kadidla svědčí o vůni "přidané" k oběti

- lidská liturgie naznačuje, že se skutečně stává božskou:

zabitý obětní beránek vydává líbeznou vůni vzkříšení,

které se naplnilo třetího dne po Tvé smrti na kříži;

proroctví o plnosti Tvé oběti:

ženy z Tvé rodící se Církve

jako oni tři dárci z Východu

přinášejí o nedělním jitru Tvého zmrtvýchvstání

vonné balzámy, "myrhu" jako dar na Tvé mrtvé tělo

ve chvíli, kdy je již Duchem Božím vzkříšeno.

Amen.




středa 1. ledna 2025

Zrození Boha




Je to již dnes osmý den, kdy slavíme narození Božího Syna Ježíše Krista v Betlémě.

Jím je předznamenán osmý den, který nastal po jeho utrpení, obětní smrti. Po sobotě, která byla "pro židy velikým svátkem". Před více než dvěma tisíci lety se stal tento sabbath místo svátku na zemi tichem, adorací smrti a zároveň slavností podsvětí, do nějž zmrtvýchvstalý Ježíš Kristus sestoupil.

Dnes je slavnost Osmého dne, závěr vánoční oktávy.

Dnes je svátek vítězství nad Zákonem podřízením se jemu, když Boží Syn je uveden do judaismu obřízkou: podstupuje ji, aby ji překonal a nahradil literu a ritus prohloubením v Duchu Svatém počátkem nebeské liturgie – tajemstvím znovuzrození z vody a Ducha, jímž se vstupuje do království připraveného pro židy i pohany, obřezané i neobřezané. Nedlouho po Letnicích je dokonce židům i pohanům zakázáno se při vstupu do Církve, při znovuzrození se nechat obřezat.

A vzhledem k dějinám spásy je dnes na prvním místě slavnost Panny Marie Bohorodičky – Theotokos. Dei Genitrix.

Titul Theotokos byl Matce Boží Panně Marii oficiálně přiznán na koncilu v Efesu roku 431, ale vyskytuje v liturgiích doby před Efezským koncilem: v liturgii ze 3. století podle Tradice připisované učedníku svatého Tomáše Addaiovi a učedníku svatého Addaie Marimu a v Liturgii svatého Jakuba ze 4. století.

Vyznání víry, oslovení Panny Marie jako Bohorodičky se uchovávalo ve zbožností katolických křesťanů od počátku. Doklady této úcty pocházejí dosud z poloviny 3. století v oblasti Edessy či Alexandrie (ve svědectví svatého Athanasia Velikého z roku 330), z oblasti maloasijských církevních obcí (slova svatého Řehoře Teologa z roku 370) a roku 400 tuto úctu a vyznání , že Panna Maria je Bohorodička dosvědčuje svatý Jan Zlatoústý.

V listu Dionýsia z Alexandire psaného okolo roku 250 Pavlovi ze Samosaty rovněž na házíme posvátné označení Matky Boží – Theotokos.

Řecká verze hymnu "Pod ochranu Tvou se utíkáme, Svatá Boží Rodičko", obsahuje oslovení: "ΘΕΟΤΟΚΕ!". Je zachován na papyru, který byl nalezen v Egyptě a datuje se do rozhraní mezi léta 250- 450.

Později, zprvu nestoriánské spory o oslovení Panny Marie jako Bohorodičky souvisejí velmi úzce s vyznáním víry v Ježíše Krista, Božího Syna a syna Panny Marie, Theotokos.

"Tímto titulem se zdůrazňovalo, uvádí ve svém komentáři Svatý Otec Benedikt XVI., že Kristus je Bůh a skutečně se narodil jako člověk z Panny Marie. Byla tím tak chráněna jeho jednota pravého Boha a pravého člověka. Každá diskuse, která se točila okolo Panny Marie, týkala se podstatně Syna. Ve snaze o vyzdvižení plného Ježíšova lidství někteří Otcové navrhovali mírnější termín a namísto titulu Theotokos, říkali Christotokos - Matka Kristova. Právem to však bylo nahlédnuto jako hrozba pro učení o plné jednotě božství s lidstvím Krista. Proto po rozsáhlé diskusi koncil v Efesu roku 431 slavnostně potvrdil z jedné strany jednotu dvou přirozeností, božské a lidské, v osobě Syna Božího a z druhé strany oprávněnost připisovat Panně titul Theotokos - Matka Boží.

Po tomto Koncilu došlo k opravdové explozi mariánské zbožnosti a bylo postaveno mnoho kostelů zasvěcených Matce Boží. Mezi nimi je na prvním místě bazilika Panny Marie Větší, zde v Římě. Učení o Marii, Matce Boží, došlo nového potvrzení na Chalcedonském koncilu (451), kde byl Kristus prohlášen za "pravého Boha a pravého člověka" zrozeného co do lidství z Panny Marie, Matky Boží". 2.vatikánský koncil, jak známo, shrnul učení o Marii v osmé kapitole věroučné konstituce o Církvi Lumen gentium a podtrhl její božské mateřství. Tato kapitola nese název: "Blahoslavená Panna Maria, Matka Boží, v tajemství Krista a Církve".

Jméno Matka Boží, jež je tak hluboce spjato s vánočními svátky, je proto základní označení, kterým společenství věřících - mohli bychom říci " odjakživa ctí svatou Pannu. Dobře vyjadřuje Mariino poslání v dějinách spásy. Všechny ostatní tituly připisované Madoně nacházejí svůj základ v jejím povolání být Matkou Vykupitele. Lidský tvor byl Bohem vybrán pro uskutečnění plánu spásy, soustředěného do velkého tajemství vtělení božského Slova. Během těchto svátečních dnů jsme spočinuli, abychom rozjímali Narození Páně znázorněné v jeslích. Ve středu této scény nacházíme Panenskou Matku, která podává Dítě Ježíše ke kontemplaci těm, kteří se přišli poklonit Spasiteli: pastýřům, chudým lidem z Betléma, mudrcům, přicházejícím z Východu. Později ve slavnosti "Uvedení Páně do chrámu", kterou budeme slavit 2.února, obdrží starý Simeon a prorokyně Anna z Mariiných rukou malé Děťátko, aby se mu klaněli. Zbožnost křesťanského lidu odjakživa pokládala Ježíšovo narození a Mariino božské mateřství za dva aspekty téhož tajemství vtělení božského Slova a proto nikdy nepovažovala Narození Páně za věc minulosti. My jsme "současníky" pastýřů, mudrců, Simeona a Anny, kráčíme spolu s nimi plni radosti, protože Bůh chtěl být Bohem s námi a má matku, která je naší matkou.

Z titulu "Matka Boží" se pak vyvinuly další, kterými Církev Madonu uctívá, ale tento je základní. Pomysleme na privilegium "Bez poskvrny Počatá", to znamená, že její existence byla už od svého početí imunní vůči hříchu, Maria byla uchráněna každé poskvrny hříchu, protože měla být Matkou Vykupitele. Totéž platí pro titul "Nanebevzatá". Ta, která zrodila Spasitele, nemohla být podrobena zmaru, vyplývajícího z prvotního hříchu. A víme, že všechna tato privilegia jí nebyla udělena proto, aby od nás Marii vzdálila, nýbrž naopak proto, aby nám ji přiblížila. Poněvadž byla naprosto spojena s Bohem, je nám tato Žena nejblíže a pomáhá nám jako matka i jako sestra. Také toto jedinečné a neopakovatelné místo, které má Maria ve společenství věřících, je odvozeno z jejího základního povolání být Matkou Vykupitele. A právě jako taková je Maria také Matkou Mystického Těla Kristova, kterým je Církev. Právem ji proto během 2. vatikánského koncilu 21.listopadu 1964 Pavel VI. slavnostně přisoudil titul "Matka Církve".Přesto se však na Západě po mnoho staletí nevyskytovala žádná liturgická slavnost Mariina božského mateřství. V latinské církvi ji zavedl teprve papež Pius XI. roku 1931 u příležitosti 1500. výročí konání koncilu v Efesu a určil jí datum 11.října. Tento den pak v roce 1962 začal 2.vatikánský ekumenický koncil. Boží služebník Pavel VI. pak tuto slavnost roku 1969 s odkazem na starobylou tradici přesunul na 1.ledna



LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ V RITU ANTIQUIOR:

Když se naplnilo osm dní k jeho obřezání, bylo mu dáno jméno Ježíš, uvedené andělem dříve, než byl počat v mateřském lůně.

Mešní texty se vracejí k vánoční liturgii: žalmové zpěvy jsou z třetí vánoční mše, 

epištola z první. Liturgický důraz spočívá na slovechže „Pán vydal sám sebe za nás, aby nás vykoupil od veškeré nepravosti a očistil si lid příjemný, který bude horlit pro dobré skutky“.

Orace je známou mariánskou vánoční modlitbou: Bože, jenž jsi plodným panenstvím blahoslavené Marie udělil lidskému pokolení dar věčné spásy, dej, prosíme, bychom zakoušeli, že se za nás přimlouvá ta, skrze niž jsme zasloužili obdržet Původce života, našeho Pána…

Evangelium připomíná historický fakt obřezání Páně (Lk 2, 21)

Rok, který se končí i ten, který stojí před námi " na obou spočívá laskavý pohled Nejsvětější Matky Boží. Její mateřskou přítomnost nám připomíná také dřevěná soška, která stojí zde před oltářem a znázorňuje ji, jak sedí na trůnu s žehnajícím Děťátkem. První nešpory této mariánské slavnosti jsou plny liturgických odkazů na tajemství božského mateřství Panny.




LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ :


Slavnost Matky Boží Panny Marie


Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.
Hospodin řekl Mojžíšovi: "Řekni Árónovi a jeho synům: Tak budete žehnat izraelským synům; budete jim říkat: 'Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!' Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám." 




Bože, buď milostiv a žehnej nám! 

Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ. 

Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi řídíš. 

Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Kéž nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země! 




Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.
Bratři! 
    Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: "Abba, Otče!" Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha. 




Slova svatého evangelia podle Lukáše. 
    Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. 
    Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než byl počat v mateřském lůně. 

(Z promluvy Svatého otce Benedikta XVI. na generální audienci v aule Pavla VI.,

2. ledna AD MMVIII,

https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=8891;

srov. DS, 250i, 251; DS, 301 )


Otec Vladimír Mikulica